Vody Králického Sněžníku: „Trojmoří“ na střeše Evropy

Řeka Morava pramení v severovýchodním cípu Čech a do Dunaje se vlévá až na Slovensku pod památným Děvínem. Než ovšem doputuje až tam, protíná celou Moravu. Právem je proto považována za pomyslnou říční tepnu moravských krajů. Pramennou oblastí Moravy je Králický Sněžník – pohoří sice malé rozlohou, ale nadmořskou výškou 1 423 metrů třetí (po Krkonoších a Hrubém Jeseníku) v celé České republice.

Lákadla Dolní Moravy

Jedno z místních rčení praví, že Morava má pod Sněžníkem tolik pramenů, jako je dnů v roce… Ovšem jenom jeden z nich může být tím hlavním a tímto primátem se může chlubit upravená studánka kousek pod vrcholem Králického Sněžníku, a to přímo při výstupové trase.

Pramenná bystřina odtud spěchá příkrým svahem do hlubokého údolí, v jehož spodní části leží obec Dolní Morava. Ta je hlavní branou do naší části pohoří, dobře dostupnou po odbočce ze silnice z města Králíky do Hanušovic. V posledních letech bývá v Dolní Moravě opravdu živo. V zimě se tam jezdí především na „lyžovačku“, a to buď na sjezdovkách v místním, stále se rozšiřujícím Ski areálu, nebo na běžkách po dobře upravovaných trasách. Velkým lákadlem je také atraktivní konstrukce vyhlídkové Stezky v oblacích.

Zdrojnice viditelné i ukryté

Parkoviště v Dolní Moravě nebo chata Slaměnka při horní stanici lanovky ve Ski areálu jsou dobrými výchozími body pro výšlapy nebo běžkařské vyjížďky po okolních horských partiích. Hlubokým údolím horního toku Moravy prochází často užívaná žlutě značená cesta, ovšem výstup po ní až do vrcholové části Králického Sněžníku lze zimě doporučit jen při méně vydatné sněhové nadílce.

I přímo v údolí je však k vidění řada zajímavých míst, k nimž patří třeba první přítoky Moravy. Většina těchto bystřin – např. Kamenný a Hluboký potok, Kopřivák aj. – stéká hlubokými a sevřenými roklemi. Některé další zdrojnice Moravy jsou ovšem před zraky návštěvníků dokonale ukryté. Voda do nich se totiž „nabírá“ hluboko pod povrchem, tvořeným sněhově bílými nebo pestře „mramorovanými“ krystalickými vápenci, ve kterých tu vznikl nevelký, ale pozoruhodný kras.

Kamínek vtékající do Moravy

Například potok ústící do Moravy v nápadném ohybu údolí i turistické cesty dostal pojmenování Poniklec, protože značná část jeho vody mizí – „poniká“ – do podzemí. Součástí zdejšího krasu je také několik jeskyní, které ale na naší straně pohoří nejsou přístupné veřejnosti. Patří k nim Patzeltova jeskyně, která se otevírá poněkud stranou na svahu Podbělky a končí malým jezírkem. Žlutě značená trasa údolím zase míjí uzavřené vstupy do Tvarožných děr.

Tyto těsné prostory jsou opředeny pověstí o tajemných klenotnicích, ovšem jedinou „výzdobu“ jejich stěn tvoří povlaky bělavé vápnité hmoty (tzv. nickamínku), připomínající tvaroh. Po dešťových přívalech jsou tyto povlaky příčinou zakalení vody ve vývěrech z jeskyně do Moravy i v další krasové vyvěračce, zvané Mléčný pramen a dostupné vyznačenou odbočkou poblíž Mramorového lomu.

Pod zemí od Medvědí jeskyně

Podzemní potok protékající Tvarožnými děrami patří ke vskutku unikátním zdrojnicím Moravy. Proniká sem totiž několik kilometrů dlouhými a dosud neznámými podzemími „cestami“ z krasové oblasti na severní, polské straně Sněžníku. Tam je v údolí říčky Kleśnice poblíž obce Kletno vchod do přístupné Medvědí jeskyně (Jaskinia Niedźwiedzia), která je díky bohaté krápníkové výzdobě považována za nejkrásnější jeskyni u našich severních sousedů.

Zdejšímu podzemí daly pojmenování četné nálezy kosterních pozůstatků dávno vyhynulého medvěda jeskynního a některé jejich ukázky byly instalovány i do vstupního areálu. V zimních měsících bývá však vstup do jeskyně omezený.

Vodopád a Pětipotočí zasvěcené běžkám

Vraťme se ale k prvním přítokům Moravy na naší straně Králického Sněžníku. Poblíž už zmíněných Tvarožných děr a lesního srubu Vilemínka k nim patří potok Ve srázném, jenž přitéká z hraničního hřbetu a v místě zvaném Na strašidlech spadá nejvyšším vodopádem (18 metrů) na naší straně pohoří.

Na protějším, moravském hřbetu je významnou pramennou partií Pětipotočí „vyživované“ vodou z rašelinišť a tvořící působivý údolní amfiteátr. Ještě na přelomu tisíciletí to byla partie, kam se chodilo jen po loveckém chodníčku a s poněkud zatajeným dechem. Dnes je tudy vedena hojně využívaná běžkařská trasa, jedna z nejoblíbenějších v celém pohoří. Začíná ve Ski areálu u chaty Slaměnka, „obtáčí“ výběžky Slamníku, Podbělky a Uhliska, proplete se Pětipotočím a pod Koňským hřbetem klesne do údolí Moravy, kudy se lze vrátit zpět do Dolní Moravy.

Klapající Střecha Evropy

Cílem zimních výšlapů může být i hraniční hřbet Králického Sněžníku s významnou geografickou zvláštností – návrším Klepý (1 144 metrů). Vystupuje na jižním konci hřbetu a z našeho území přes něj přechází červeně značená cesta, která spojuje Prostřední Lipku (případně i Králíky) s vrcholovou částí pohoří. Na Klepém stojí volně přístupná rozhledna, z níž je skvostný výhled nejen po Králickém Sněžníku, ale za jasných obzorů i do dalekého okolí, včetně krkonošské Sněžky. Název Klepý neboli Klepáč prý souvisí s občasným „klapáním“ sypajících se balvanů ve zdejším kamenném moři.

TIP: Ztichlá zákoutí skalního města: Na výletě za skalami zdobenými sněhem

Naši polští sousedé mají pro toto místo výstižné pojmenování Trójmorski Wierch – „trojmořský vrch“. Voda z jeho svahů totiž odtéká do tří moří a jde tak o jedno z nejvýznamnějších evropských rozvodí. Z východního svahu voda stéká do Moravy a s ní do Dunaje a Černého moře, z jižního temene Klepého odtéká Lipkovský potok, což je přítok Tiché Orlice v povodí Labe a úmoří Severního moře, na západním, polském svahu je zase pramen Kladské Nisy už v povodí Odry a úmoří Baltského moře. Díky tomu bývá Klepý – a vlastně i celý horský masív Králického Sněžníku – často pasován na Střechu Evropy.