Vladislav T. Jiroušek: Není lepší, když druh vymře!

? První zoologické zahrady byly vlastně dočasnými zvěřinci, kde se předváděli nevídaní tvorové. Dnešní poslání je určitě ve zcela jiné rovině …

Samozřejmě a i tady ten vývoj pádí hrozně dopředu Ještě před pár lety, řekněme na konci minulého století, šlo především o záchranu druhů v exitu, tedy abychom udrželi nějakou genobanku ohroženého druhu. Pokud by byl vyhuben, byla by rezerva ve světových zoo a bylo by možné zvířata znovu uvést zpět do jejich přirozeného prostředí. Zní to hezky, ale prakticky to je možné pouze u omezeného počtu druhů, protože pokud lidé někde to přirozené prostředí zničí, není kam zvířata vracet. Je pravda, že řada takových projektů je úspěšná, ale zatím jde o poměrně malé procento. Dnes už se dostává poslání zoo do oblasti ochrany taxonu na místě původního výskytu. No a klíčovou úlohou je výchova. Na tuhle oblast se klade stále větší důraz, protože co vložíme do našich dětí, to se nám pak v důchodu vrátí, a to i prostřednictvím jejich vztahu k přírodě. Dnes už i v českých zoologických zahradách vznikají výchovně-vzdělávací centra, která tvoří a nabízejí výukové programy a zaměstnávají učitele.

? Dá se tedy říct, že otázka záchrany druhů trochu ustoupila do pozadí?

Ne, to ne. Jen už není naším jediným hlavním posláním. Stále se snažíme udržovat populace ohrožených druhů v čistých formách na určitých počtech a v rámci celosvětové spolupráce mezi zahradami probíhá koordinace jejich chovu. V současnosti jde v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií o nějakých 126 taxonů.

? Zajímalo by mne, jak se tento výrazný posun v úloze zoo projevil na jejich vnímání veřejností. Setkáváte se ještě s tím, že byste byli osočováni z „věznění zvířat“?

Myslím, že toto vnímání už doznívá, ale někteří lidé si ho nenechají vzít. S řadou takových jsem jednal a došlo třeba i na to, že jsem argumentoval: „Co je podle vás lepší? Když to zvíře vymře v přírodě a bude aspoň chováno v péči člověka, nebo když vymře úplně?“ Odpověď někdy zněla: „Tak ať raději vymře!“ To je extrémní pohled lidí, kteří mají klapky na očích a normální člověk s nimi asi nesouhlasí.

? Troufnete si odhadnout, co by na téma věznění a omezený prostor říkala zvířata, která v zoo žijí?

Podívejte, devět z deseti zvířat vám doporučí život v zoologické zahradě, protože tam mají vše, co potřebují. Co jsou základní potřeby zvířete? Ulovit nebo najít potravu a chránit se před nepřítelem. To obojí tady odpadá. Já netvrdím, že je to bezvýhradně dobře. Je prokázáno, že už ve druhé generaci zvířat chovaných v péči člověka prokazatelně dochází ke snížení kapacity mozkovny. Pokud jde o omezené prostory, s tím se něco začalo dělat už před delší dobou …

? V téhle souvislosti se nemůžu nezeptat na kočkovité šelmy. Vždyť například tygr má ve volné přírodě teritorium velikosti stovek kilometrů čtverečních, ne?

Ano, sibiřský tygr sice má teritorium až 400 čtverečních kilometrů, ale je potřeba si uvědomit, že jeho velikost je dána množstvím potravy, kterou tam může ke své obživě ulovit. Nepotřebuje denně naběhat sto kilometrů. Když se nažere, tak lehne a neudělá ani krok, pokud ho něco neotravuje. Až na výjimky, kterými jsou především primáti, jsou zvířata vlastně líná a o šelmách to platí stoprocentně. Třeba lev prospí 20 hodin denně.

? Znamená to, že omezení v pohybu případně mříže vadí spíš návštěvníkům než zvířatům?

V posledních desetiletích se vytvářejí expozice, které do jisté míry kopírují přirozené prostředí. Jde o to, že chceme, aby od nás lidé odcházeli s dobrým estetickým zážitkem. Mimo jiné jsme prakticky všude odstranili mříže, které ale tomu zvířeti vůbec nevadí. K těmto změnám nás kromě snahy o vytvoření estetického prostředí přimělo veřejné mínění, protože pohled návštěvníka na zvíře v kleci je pohled do vězení, tam je ta asociace jasná. Dnes jsou díky rozvoji technologií možné dříve neuvěřitelné věci. Držíme zvířata za elektrickými ohradníky, které návštěvník ani nepostřehne a to je jedna z mnoha možných bariér. Zvířatům se snažíme obohatit expozice o předměty které je upoutají, potravu jim schováváme na různá místa, abychom je zaměstnali.

? Jak moc jsou tyto bariéry účinné? Stává se, že je zvíře překoná?

Občas k tomu dojde. Před mnoha lety jsem se třeba vracel z oběda a potkal jsem tady na cestě levharta. Velký drama bylo, když nám šestkrát za sebou utekl malajský medvěd. To zvíře je bezpečně zavřeno jedině v kleci a volné výběhy jsou téměř vždy na hraně. Když je zvíře ve výběhu nově, musí si na něj nejprve zvyknout a pak už je nepatrná pravděpodobnost, že uteče. Může se ale stát, že třeba bouchne tryskáč, jemu se to přepne a přeskočí to, co by normálně nedokázal. Minulý týden tady třeba takhle coural lemur. Z dlouhodobých zkušeností ale víme, že se zvíře vždy vrátí, protože pobyt venku je pro něj stres a ono se chce dostat zpět do známého prostředí. Takže když zrovna nejde o tygra, prostě se vypne elektrický ohradník, počká se dva tři dny a ono je doma.

? A co když jde o tygra nebo jinou šelmu? Jak se v zoo odchytává?

Samozřejmě nebezpečné zvíře, se musí co nejdříve uspat, jde o bezpečí návštěvníků, ale nevzpomínám si, že by se v posledních letech v našich zoo takového stalo.

? Obdobím, kdy do zoo chodí nejméně lidí je bezpochyby zima. Jak to tady v nejchladnějším ročním období vypadá? Je potřeba některá zvířata na zimu nějak speciálně zabezpečit?

Řada zvířat i z klimaticky mírného pásma chodí v zimě ven třeba do minus desíti stupňů, i když na omezenou dobu. Spousta jiných zvířat z tropických pavilonů se drží převážně uvnitř i v létě, takže tam to vyjde skoro nastejno. I sloni chodí, i když na chvíli, i do sněhu. Pro ošetřovatele je tohle období horší proto, že zamrzají napáječky, musíte se víc obléct a navíc k nám opravdu skoro nikdo nechodí. Takže pro nás je tohle období hodně neradostné a na zimu se nikdy moc netěšíme.

? Předpokládám, že aspoň letní návštěvy tenhle pocit vynahradí …

Ta návštěvnost opravdu vyletí nahoru, ale letní prázdniny jsou do jisté míry nevýhodou. Já radím všem, ať k nám přijdou mimo hlavní sezónu, protože ve špičce všude stojíte frontu a i u toho výběhu jste jeden z davu. Nám to působí problémy třeba hned na parkovišti. Budujte kvůli dvěma měsícům dvojnásobnou kapacitu parkoviště, když je pak deset měsíců úplně prázdný. Musí se to řešit kompromisy a návštěvníci prostě musí pochopit, že ten den, co přišli, tady zkrátka nejsou sami. My bychom strašně rádi tuhle sezónnost léto-zima nějak rozložili, ale zatím se to vůbec nedaří.

? Když odhlédneme od náročnosti zimního období, dá se říct, že některé zvíře je na ošetřování zvlášť náročné?

Já to vezmu z trochu jiné strany. Dělám tuhle práci už od roku 1963, kdy jsem nastoupil ve Dvoře Králové. Ještě před takovými dvaceti lety jsem mnohá zvířata, která jsem znal z knížek, v životě neviděl, protože jsem se nedostal na západ. Před deseti lety jsem je už třeba viděl, ale byl velký úspěch, když se je někde podařilo dlouhodobě chovat. Dnes, až na nepatrné výjimky, dokáží světové zahrady rozmnožovat téměř všechno. Je to dané opět rozvojem technologií a především výživy. Existují specializované firmy, které na základě dlouholetých zkušeností vyrábějí dieteticky vyvážené směsi, které obsahují vše, co to zvíře potřebuje. Vypadá to divně, protože jde často o granule, ale stoprocentně to funguje. Dnes tady třeba v Jihlavě máme osm mláďat plameňáků. Dřív, když se pro ně připravovalo krmení, jsme jim strouhali mrkev, vajíčka, vojtěšku a já nevím co. Nějak jsme je udrželi, oni přes zimu vybledli a když se podařilo, tak nechcípli. O rozmnožování se nedalo mluvit. Dnes máme dietu na období klidu i reprodukce, takže jim tam na jaře dáme tu reprodukční a oni začnou klást vejce a začnou se množit. To je jen jeden z mnoha příkladů.

? Takže je to zase o tom, že zvíře se potřebuje především nasytit ...

Když přijde do zahrady nový člověk, má představu, že si bude hrát se zvířátkama. To je ale nesmysl, protože většinu dne stráví uklízením výběhů. Než se zahrada otevře, musí se uklidit a připravit krmivo, na což jsou specialisti a kuchyně. Ošetřovatel pak musí sledovat, zda to zvíře sežere a jak to sežere. Musí zachytit začínající problém, protože on jediný je s tím živočichem v denním styku. Když už musí do expozice veterinář s kufříkem, tak to je malér, který se někdy podaří vyřešit a někdy ne. Takže to je to hlavní, co musí naši lidé dělat, a to 365 dní v roce, ať je to na Silvestra nebo na Prvního máje.

? Kolik zaměstnanců vlastně máte třeba konkrétně tady v Jihlavě?

Tady je 40 lidí, ale některé zahrady u nás mají třeba 160 lidí. Některé soukromé zahrady jsou ale stavěny tak, aby tam těch lidí mohlo být podstatně míň, protože pracovní síla je na provozu to nejdražší. Naopak třeba v Moskvě je zaměstnáno 600 lidí. To je takový postkomunistický jev. U nás jde o takový rozumný průměr srovnatelný třeba s Německem.

? Když mluvíte o srovnání se zahraničím … Jaká je prestiž českých zoologických zahrad? Je v této oblasti něco, co se nám povedlo opravdu extrémně dobře?

Já bych řekl, že ty zlatý český ruce i tady fungujou. Jednak v těch zahradách dělají fakticky nadšenci, někdy až blázni, kteří tomu obětují opravdu všechno. Za poslední roky se nám podařilo rozmnožit několik vzácných zvířat. Třeba v Praze se loni podařil světový prvoodchov krysy obláčkové z Filipín. I za komunistů ale byl v Praze prvoodchov ledního medvěda, takže i historicky je na co navazovat. Ve Dvoře máme první okapi, začaly se množit gorily, máme největší populaci žiraf Rotschildových v Evropě – ve Dvoře Králové jich odchovali tuším kolem dvou stovek. Teď před pár dny byli posíláni ze Dvora první odchovaní černí nosorožci do Tanzánie, což je opravdu bomba. To je opravdu hodně dobrý počin, který se dokonce odehrává pod záštitou anglického prince Williama.

? Už byla řeč o poslání zoologických zahrad. Zajímalo by mne, jak v tomto ohledu funguje mezinárodní spolupráce mezi nimi ...

Spolupráce funguje velmi úzce, a to jak v oblasti chovu a udržení druhově čistých jedinců a propojeni jsme i v oblasti osvěty. V tomto ohledu má svět zoologických zahrad jedno důležité specifikum. Zatímco ve světě byznysu si každý hájí svoje know-how a střeží firemní tajemství, u nás je to přesně naopak. Co se komu podaří, to okamžitě pustí všem ostatním. Pochopitelně, že zahrady, co jsou pár desítek kilometrů od sebe, si kradou návštěvníky, ale není to o nějakých pomluvách a o nespolupráci. Je strašně pozitivní, že takhle to funguje po celém světě – snaha, aby moje zahrada byla co nejlepší, ale aby se dařilo i těm ostatním. I když samozřejmě existují soukromé zahrady, které si jedou úplně po vlastní ose a taky zahrady, kde se při návštěvě stydím, že jsem sám pracovníkem zoo. Obecný trend to ale v žádném případě není.

Kdo je Vladislav T. Jiroušek

Ing. Vladislav T. Jiroušek – zoolog, fotograf přírody, cestovatel.
1967–2005 Ředitel ZOO Jihlava. Prezident Unie Českých a slovenských zoologických zahrad.
Výstavy: World Webphoto Gallery, www.wwg.cz, Jihlava 2002,2003, Praha 2003, Brno 2003, Purmerend,
Holandsko 2003, prezentace Fórum digitální fotografie 2005.
Knihy: S malým báglem velkou Čínou, Jak jsem fotografoval zvířata, Zvířata mého života, Pět misek rýže, Zoo Jihlava – cesta od kolébky k dokonalosti.

O financování zoologických zahrad v Česku

? Dokážou se zoologické zahrady v českém prostředí uživit z vlastních příjmů?

Kdybychom měli takové vstupné, jaké je běžné na západě, tedy v rozmezí osmi, dvanácti i více eur, nebudeme potřebovat ani sponzory. Jenže ekonomická síla českých domácností není taková, abychom si to mohli dovolit. Můj přítel Pierre Gay, majitel soukromé francouzské zahrady Doue-la Fontaine, tvrdí, že mu nevadí, když k němu bude chodit míň lidí za vysoké vstupné. Aspoň mu prý neponičí zahradu. Ono to má logiku, ale cíl výchovy obyvatelstva tak úplně přestává fungovat. My chceme, aby nám sem chodily celé rodiny, takže je nemůžeme odradit vysokým vstupným.

? Vstupné tedy tvoří jen část příjmů?

Kromě dvou krajských výjimek jsou všechny zoologické v ČR městská zařízení a z dob nedávno minulých byla města naštěstí zvyklá je financovat a tak to běží i dál. Dalším zdrojem příjmů je český stát, který nám přispívá na takovou tu nadstavbu, zejména pokud jde o mezinárodní spolupráci. Důležité samozřejmě jsou i sponzorské dary.