Vířivé ozdoby superbouřek: Jak se rodí nejničivější tornáda

Nejrozšířenějším a nejničivějším druhem je tzv. supercelární tornádo, které se váže na zvláštní druh bouřky zvaný supercela: Její mračna se tvoří obvykle během tropických letních dnů, dosahují výše až 15 km, rotují kolem vertikální osy a často je provází krupobití či vítr o nárazové rychlosti až 150 km/h. Příchod supercely se také pojí s blížící se chladnou frontou. 

Zrozeni z bouře

V pomyslném tichu před bouří se nejprve znenadání začne stáčet směr větru a narůstá jeho rychlost. Ve vyšších polohách se víří vzduch, horký proud je nasáván do oblaků a jeho stoupání vyvolá změnu osy rotace z horizontální na vertikální. 

Vzniklý vír má již dostatečnou sílu, aby bouřkou pohnul, a v centrální části supercely se tak formuje mezocyklona – rotující „stěna“ mraků, která stále zrychluje a vlivem bočních vzdušných proudů se „zašpičaťuje“. Nasávání vzduchu je natolik silné, že v oblasti pod oblaky klesá tlak a vír je přitahován k povrchu – v této fázi se nápadně podobá trychtýři. Pár minut po kontaktu se zemí se mezocyklona změní v tornádo, které začne pustošit okolí.

Hodinová devastace

Jakmile se rotující sloup dotkne povrchu, začne se ochlazovat horký vzduch, který jej pohání. Tornádo se pak postupně přesouvá, dokud se teplý proud neochladí natolik, že již nemá dostatečnou točivou sílu. Vír pomalu slábne a řídne, až se zcela rozplyne: Jeho hrůzovláda může trvat minuty, ale i několik hodin.

Zdaleka největší počet tornád pustoší každoročně Spojené státy, kudy se jich průměrně prožene víc než 1 200, přičemž napáchají škody za miliardy: V roce 2015 stálo „špatné počasí“ vládu USA v přepočtu přes 230 miliard korun. Území Spojených států – mezi 35. a 50. stupněm zeměpisné šířky – totiž představuje ideální prostředí pro mísení horkého tropického vzduchu a ledového proudění ze severního pólu. 

Úrodná katastrofa

Rychlost a směr proudění vzduchu se také liší v závislosti na části troposféry – v nížinách se jedná o prvních 11 km atmosféry od povrchu Země. Zmíněné rozdíly pak napomáhají rotaci bouřkových vzdušných proudů a urychlují vznik tornád. Paradoxně nejčastěji je, že nejčastěji zasažená území USA bývají také nejúrodnější, neboť těží z množství srážek, jež s sebou mračna přinášejí.   

Na druhém místě za Spojenými státy stojí Kanada s průměrným počtem sto tornád ročně. Kromě severoamerického kontinentu však hrozí výskyt zničujících vzdušných vírů i v severní a střední Evropě, v západní Asii (v Japonsku či v Číně), dále v Austrálii, na Novém Zélandu, na jihu Afriky nebo v Argentině. Silnějším vzdušným vírům se neubráníme ani v České republice: Průměrně u nás udeří jedno tornádo ročně. Loni 24. května poničila vířivá průtrž střechy zemědělské usedlosti v Červené Hoře a odřízla obec od elektrického proudu.