Veverky kapské využívají k orientaci sluneční kompas

Veverky kapské (Xerus inauris) obývají vyprahlé pustiny Kalahari s řídkou vegetací, kde teploty vzduchu šplhají ke 40 °C a země se rozpaluje na víc než 60 °C. S tvrdými podmínkami pouště si ale tato sympatická zvířátka dovedou poradit. 

Suverénní mistři sucha

Veverky kapské nemusejí pít, neboť potřebu životadárné tekutiny pokryjí konzumací rostlin a hmyzu. Úzkostlivě šetří vodu i tak, že mají ve srovnání s jinými savci extrémně hustou krevní plasmu a nepotřebují ji udržovat v řidším stavu pravidelným doplňováním tekutin. Rovněž veverčí ledviny se činí a i ve srovnání s ledvinami vážně dehydrovaného člověka vylučují s každou kapkou moči pětinásobně vyšší množství solí.

S podobnou intenzitou jako v ledvinách vstřebává veverka vodu i ve střevech, takže její výkaly jsou extrémně vysušené. Zbytečně nemrhá ani slinami a potravu si v tlamičce prosliní, jen tehdy, když teploty vystoupí nad 38 °C. Když je chladněji, polyká sousta nasucho. Ztráty vody odparem z povrchu těla pomáhá veverkám kapským snižovat kůže bez potních žláz krytá silnou vrstvou zrohovatělých buněk. Pokud se zvíře musí vystavit přímému slunci, používá huňatou oháňku jako slunečník, kterým si stíní hřbet a hlavu před přímým slunečním žárem. 

K slunci čelem, k slunci zády

Kromě vysokých teplot a nedostatku vody staví poušť Kalahari veverky kapské před řadu dalších vážných problémů. Chybí tu například stromy nebo keře, které by zvířatům posloužily jako orientační body. Veverky proto při hledání cesty spoléhají na ten nejdostupnější ukazatel, který se nabízí od rána do večera – řídí se sluncem. 

Když veverka najde větší množství potravy, odloží si z něj část na později a tu ukryje na příhodném místě. Při hledání dobré skrýše postupuje vždy buď směrem ke slunci, nebo naopak se sluncem v zádech. Odchylky od sluncem vytyčeného kurzu dosahují nejvýš několika málo úhlových stupňů. 

Vklad s časovým zámkem

Používají veverky kapské sluneční ukazatel i při pozdějším návratu ke skrýši s potravou? Na tuto otázku hledali odpověď Marta Manserová a James Samson z univerzity v Curychu. Při dlouhých hodinách pozorování veverek ve volné přírodě si pečlivě zaznamenávali čas, kdy si zvíře uložilo potravu do úkrytu. Následně k němu umístili skrytou kamerou, která se automaticky spustila, když se u skrýše cokoli pohnulo. 

Kromě řady „planých poplachů“, kdy před objektivem proběhla ještěrka či usedl pták, přistihli vědci také veverky vyzvedávající potravu z úkrytu. K výběru přitom nedocházelo v náhodnou denní dobu. Veverka si pro potravu obvykle zašla 24 hodin poté, co ji na stejné místo ukládala, tedy v době, kdy slunce stálo nad obzorem ve stejném bodě. Manserová a Samson tak ve studii publikované ve vědeckém časopise Scientific Reports jasně dokázali, že se veverky při vyhledávání uložené potravy spoléhají na sluneční kompas.

Když není času nazbyt

Někdy mohli vědci pozorovat situaci, kdy veverky čtyřiadvacetihodinový „limit“ nedodržely a dostavily se ke skrýši dříve. Nejčastěji se tak předbíhala zvířata žijící v hodně početných koloniích. Těm zřejmě hrozí, že skrýš náhodou objeví jiná veverka a „právoplatnému majiteli“ zásoby vykrade. 

Ani u předčasných výběrů však veverky nevolily dobu pro návrat k úkrytu náhodně. Dostavily se tehdy, když byla poloha slunce na obloze „zrcadlově“ obrácená k jeho postavení při zakládání skrýše. Dopoledne založené skrýše vybíraly veverky odpoledne, když slunce překonalo polední zenit a kleslo do stejné výšky nad obzor, v jaké bylo v době ukládání zásob. S předčasným výběrem odpoledne zbudovaných skrýší čekala zvířátka na dopoledne příštího dne, až bude slunce s obzorem stejně vysoko, jako když včerejšího odpoledne zásobárna vznikala. 

Systém jen pro přemýšlivé

Orientaci podle slunce nevyužívají jen veverky ale celá řada dalších živočichů. Pozice slunce slouží jako ukazatel buď v souvislosti s informací o denní době, nebo bez ohledu na ni. Ve druhém případě musí mít živočich nějaký vnitřní kompas, který mu dovoluje kompenzovat změnu polohy slunce na obloze během dne. 

TIP: Magnetická orientace živočichů: Různé typy zvířecích kompasů

Veverky kapské disponují jakýmsi hybridním systémem, který sice vychází z polohy slunce v určitou denní dobu, ale zároveň dovoluje částečnou kompenzaci pohybu slunce na obloze – z dopoledne na odpoledne a naopak. Tento systém umožní vyhledat skrýš nikoli jen jednou, ale hned dvakrát za den.