Velké hmyzí zmrtvýchvstání vzácné strašilky

Až do začátku 20. století býval ostrov Lorda Howea v Tasmanově moři proslulý svou populací obrovských strašilek (Dryococelus australis). Na rozdíl od dnešních domácích mazlíčků dorůstal tamní druh velikosti až 15 cm a měl zároveň velmi silné a mohutné tělo – v Evropě se mu dokonce říkalo „stromový humr“. Jednalo se o nejtěžší nelétající hmyz na světě a místní si jej oblíbili mimo jiné jako návnadu na ryby.

Černí pasažéři

V roce 1918 však poblíž ostrova ztroskotala britská zásobovací loď SS Makambo a její posádka se musela evakuovat do ráje strašilek. Spolu s námořníky se ovšem na souš dostaly i krysy, jež v obrovském hmyzu nalezly vynikající zdroj potravy. Oprava lodi sice trvala jen devět dní, když ale Britové odpluli, zanechali za sebou nechtěné hosty, kteří se následně postarali o vyhubení druhu. V roce 1960 byly strašilky oficiálně prohlášeny za vyhynulé.

Nicméně v roce 2001 objevili australští vědci David Priddel a Nicholas Carlile na nedaleké Ballově pyramidě v Tasmanově moři (viz Víte, že?) trus, který se velmi nápadně podobal tomu strašilčímu. A jelikož je tento hmyz aktivní hlavně v noci, rozhodli se oba muži vrátit se na místo po setmění.

Poslední, kdo přežil

Ke svému velmi milému překvapení posléze zjistili, že ve skaliscích žijí původní strašilky z ostrova Lorda Howea. Ve tmě vědci napočítali celkem 24 jedinců a šťastnou novinu o objevu dávno vymizelého hmyzu adresovali australské vládě. Zároveň si však vytyčili cíl ohrožený druh ochránit a rozšířit zpět do přírody.

Jednání a vypracovávání znaleckých posudků se nicméně táhlo. Pro začátek tedy vláda dovolila vyvézt z ostrůvku alespoň dva páry hmyzu. První byl svěřen do péče soukromého chovatele, ale po dvou týdnech strašilky uhynuly. Druhé dvě dostala melbournská zoo, pojmenovala je Adam a Eva a po počátečních komplikacích s nimi založila prosperující kolonii.

Velký návrat?

Už v roce 2008 měla zoo víc než 700 dospělých strašilek a v inkubátorech čekaly na svou chvíli tisíce nakladených vajíček. Opětovné „vyhynutí“ tedy již hmyzím gigantům nehrozí. Otázkou zůstává, zda by se měli vrátit do původního prostředí, které by se v první řadě muselo plošně deratizovat. Místní by se sice krys rádi zbavili, nejsou si však jistí, zda je chtějí vyměnit za obrovský hmyz. V současnosti proto zůstávají strašilky výsadou zoologických zahrad – vedle Melbourne plánují založení jejich kolonie také v San Diegu, Torontu a Bristolu.

Víte, že?