Vědci se pokoušejí definovat vůni knih jako součást kulturního dědictví

Je to věc, kterou znají všichni uživatelé moderních elektronický knih – kromě těžko definovatelného fyzického „pocitu“ chybí e-knihám i charakteristická vůně. A u starých textů to platí dvojnásob. Výzkumníci se proto snaží vůni starých knih definovat jako součást kulturní dědictví.

TIP: Libri prohibiti: Kdy zrušila katolická církev seznamy zakázaných knih?

Návštěvníci londýnské knihovny katedrály sv. Pavla dostali za úkol popsat vůni starých knih. Nejčastěji požívané příměry byly „dřevitá“, „zakouřená“ a „zemitá“. Pro 70 % návštěvníků jde o vůni příjemnou, 14 % ji označilo jako spíše příjemnou a 14 % jako neutrální. Vůně knih lidem připomíná čokoládu, vanilku, dřevo, kávu, ryby, tělesný pach a shnilé ponožky. 

Kromě respondentů použili vědci k definování vůně i moderní přístroje s jejichž pomocí analyzovali chemické látky odpařující se ze starých tisků. Výzkum má kromě definice vůně jako kulturního dědictví posloužit také v praxi. Uměle vytvořená vůně by mohla dotvářet atmosféru například v muzeích.