Ve stopách nočního lovce: Levhart na lovu promyk
Toho levharta pojmenovali místní rangeři Monzo a evidentně jej znali z dřívějších výprav. Já jsem ale měl to potěšení poprvé a zatím jsem ze zvířete zahlédl především zadek a ocas. Štíhlá kočka před námi neustále utíkala do hustého porostu, ale to Colbertovi, který seděl za volantem, evidentně nedělalo starosti. Auto totiž mimo jiné používal jako drtič větví, kořenů a menších keřů. Vždy, když jsem si myslel, že pro nás cesta končí, Colbert jen podřadil a džíp se začal šplhat na strom, který pod váhou vozu nevydržel a zlomil se. Rozštípaný kmen dřel o spodní ochranný rám podvozku, ale levhart jako by ani strašlivý rámus štípajícího se dřeva vůbec nevnímal. Klidně kráčel před námi a znovu a znovu systematicky mizel a opět se objevoval.
Hádanka pod pařezem
Monzo se pravidelně zastavoval a zkoumal porost před sebou. Občas strnul s tlapou ve vzduchu a větřil. Dával nám tak šanci dostat se aspoň na chvíli na jeho úroveň. Najednou přikrčená kočka zrychlila a skočila do husté suché trávy, která již dávno obrostla prohnilý pařez kdysi mohutného stromu. Následovalo několik prudkých seknutí tlapou do žluté trávy. Podařilo se nám dojet k Monzovi na deset metrů a kužel silného žlutého světla nemilosrdně prořezával tmu, ale ani tak jsme netušili, po čem šelma tak usilovně pátrá.
„Co tam má?“ šeptám. „Určitě nic velkého…“ uvažuju nahlas. „Může tam být nějaká nora,“ přemýšlí Colbert. „Pod tím pařezem je možná díra vyhloubená hrabáčem,“ uvažuje o nočním tvorovi, který připomíná mravenečníka kříženého s prasetem domácím a ušima, za které by se nemusel stydět ani kaloň.
„Taky to může být prase bradavičnaté,“ nabízím další hypotézu. Prasata ráda využívají nory vyhrabané jinými zvířaty. Kopýtky a kly je mnohdy zvětší a pak se původní majiteli střez, kdyby jsi chtěl prasečího bojovníka vystrnadit. A že jsou prasata na jídelníčku levhartů na prvních řádcích, je dobře známo.
Levhartí trpělivost a rychlost
Z nory, nebo spíš z větví napadaných okolo pařezu, se ozvalo kvíknutí. Skoro jako bych viděl, jak Colbertovi zastříhaly uši a zbystřil. Chvíli ještě naslouchal a pak znalecky vyhodnotil situaci: „Podle toho zvuku to bude nějaká promyka.“ Neoponuju a nesnažím se být chytřejší. Rangeři mají v porovnání se mnou nesrovnatelně větší zkušenosti.
Levhart má během velké části našeho přihlížení hlavu strčenou mezi stébly suché trávy a zřejmě jen čeká, až vyslíděná kořist udělá chybu. Několikrát se rozběhne, udělá kruh kolem pařezu a párkrát se vymrští ze země, jako by šlápnul do vosího hnízda. Jindy natáhne tlapu a snaží se ji prostrčit mezi popadanými větvemi. Vždy, když udělá kolečko, mi dá šanci, abych pořídil další noční portrét. Nejde o žádné brilantní snímky, ale i tak si jich považuju. Je na nich dokonalý lovec afrických savan, který nám předvádí své umění.
„Tanec“ okolo pařezu trvá určitě patnáct minut a já už pochybuju, že mladý lovec bude ve svých pokusech zdolat mrštného hlodavce úspěšný. Vtom levhart prudce strčí hlavu do trávy a ozve se smrtelné zakvičení. Lovecká vytrvalost slaví úspěch a z levhartovy tlamy visí kus hnědé srsti. Monzo ani chvíli nečeká a mizí za pařezem.
Únik před hyení smečkou
Chvíli ohromeně strneme, jak rychle vzal hon konec, když nás probere táhlé houknutí. Ozývá se z asi stometrové vzdálenosti. To hyeny, noční slídiči se skvělým čichem a ještě lepším sluchem, zaregistrovaly, že nedaleko nich dochází k lovu a mají zřejmě zálusk na kořist úspěšnějšího konkurenta.
Netrvá dlouho a v kuželu světla se objevuje skvrnitá šelma, za ní druhá a vzápětí třetí. Útěk levharta je tím vysvětlen. Monzo o hyenách velmi dobře věděl a nečekal, až jej smečka dožene, obklíčí a připraví o úlovek. A to v lepším případě, protože střet několika hyen a jednoho mladého levharta by mohl pro Monza skončit tragicky.
Hyeny si nijak nepřipouštějí naši přítomnost. Malý okamžik prozkoumávají pařez a okamžitě se vydávají kočce po stopách. Z jindy vítaného zpestření vyjížděk s rangery tentokrát vůbec nemám radost. Hyení předvoj zahnal levharta, který nám mohl v plné kráse konečně zapózovat někde na větvi stromu.
Startujeme a já stěží skrývám zklamání. Pro dnešní večer jsme s levharty definitivně skončili, protože v takovém hustém a nepřehledném porostu není možné kočku znovu objevit. Levhart je teď už stovky metrů daleko od nás a hlavně v bezpečí od dotěrných hyen.
Překvapení ve větvích akácie
Dívám se na hodinky. Ani nám nedošlo, jak čas rychle běží, protože pronásledování levharta v mopanovém porostu začalo před více než dvěma hodinami. Nemám ponětí, kde jsme, ale Colbert a hlavní osvětlovač, který má pozici na sedačce levého předního blatníku džípu, snad vědí, jak se dostat na nejbližší cestu. Opět se prodíráme porostem, kličkujeme a kodrcáme přes kameny a popadané větve. Lámaní keřů a drcení menších stromů je nutným zlem k tomu, abychom našli cestu zpět. Když jsme to vydrželi při nahánění levharta, kdy nám srdce bušila na plné obrátky, musíme to vydržet i teď.
Mám pocit, že déle než dvacet minut se motáme v kruhu. Chvilkami mě napadá, že Colbert se ztratil a pomalu se odhodlávám, abych jej přinutil „přiznat barvu“. Když auto úplně zastavuje, je to pro mě na okamžik potvrzení, že naši průvodci opravdu nemůžou najít správný směr. Jenže lampa prořízne nebesa a vzápětí vykouzlí ze tmy našeho levharta. Monzo s červenou promykou v tlamě na nás mžourá mezi větvemi sotva pětimetrové akácie!
Náš stopař, ten darebák, který nepromluvil za celou dobu ani slovo, předstíral, že hledá cestu a přitom celou dobu nepřestal sledovat stopy levhartího mládence. Neustále sledoval terén, bez zaváhání rozeznával zlomenou trávu a teď se na nás vítězně zubí, protože se mu podařilo opravdu dokonalé překvapení.
V obklíčení hyen
Monzo ovšem nechtěl být hlavní hvězdou tohoto večerního představení a neustále se ke mně otáčel zády. Snažím se přimět Colberta, aby objel strom a my se tak dostali levhartovi tváří v tvář. Mému černému průvodci se ale do takové operace vůbec nechce. Nechápu to. Vždyť jsme během téhle cesty pokáceli snad sto metrů čtverečních bujného jarního porostu. A teď je mu zatěžko objet jediný strom?
Colbert byl ovšem v myšlenkách opět o krok přede mnou. Měl větší trpělivost a dobře věděl, že levharti na stromě často mění pozici. Monzo nebyl výjimkou a když nedokázal kořist pevně uchytit mezi větve, neustále se „vrtěl“. Tam, kde byl prve mezi větvemi vystrčený jen zadek, se po nějaké době objevila mohutná levhartí hlava s kořistí v zubech. Levhart v teplém žlutém světle strnul a já tak mohl sotva z pár metrů pozorovat, jak mu mezi zuby odkapává krůpěj rudé krve. Drtil úlovek čelistmi, aby mu náhodou při nějakém krkolomném pohybu v koruně stromu nevypadla na zem. Vždyť přímo pod stromem k němu vzhlížela trojice hyen, o jejichž úmyslech nebylo nejmenších pochyb. Jejich naježené chlupy a natažené čenichy přinášely jasnou zprávu: „Dej nám šanci a můžeš se rozloučit s úlovkem a možná taky se životem!“
Čekání přináší klid
Monzo možná váhal, jak dál jednat, ale nedej bože, pokud by se rozhodl špatně. V případě, že by skočil mezi hyeny s úmyslem prokličkovat a utéct na bezpečnější strom, nemusela by pro něj zápletka skončit happyendem. Hyen tady bude mnohem víc než tři. Smečka má běžně i dvacet kusů a už jen pět odvážných samic by dokázalo levharta, jinak mnohem silnější zvíře, roztrhat na kusy.
Levharti ale nejsou jen velmi silná a odvážná zvířata, vždy připravená hájit svá práva. Jsou to taky neskonale chytří mistři úkrytu, maskování a úniků. Monzo věděl, že trpělivost hyen není nekonečná a že po pár hodinách odejdou hledat jinou kořist. Vždyť i ony jsou skvělými lovci, kteří se v žádném případě nemusejí spoléhat na zdatnost jiných šelem a zbytky po nich.
Bezpečně se proto uvelebil mezi větvemi, promyku si položil mezi tlapy a pevně ji přidržel. Pomalu ji začal olizovat, jako když gurmán vychutnává dokonalý předkrm. Tento chod mu určitě nebude stačit, ale je ještě mladý a musí se dál zdokonalovat ve svém lovecké umění. Zatím se ale ukryl ještě víc do hustého listí nejvyšších větví – před hyenami i před námi. Kdybych nevěděl, kde přesně je, určitě bych jej v koruně stromu neobjevil.
TIP: Pod levhartími stromy: Pozorování kočkovitých šelem v Botswaně
Povolenku nočního fotografování, která přesně vymezuje čas, jenž máme k dispozici, jsme už dávno přetáhli a Colbert asi bude mít průšvih. Tuhle jeho skvrnu musím u úředníků řádně vyžehlit, ale věřím, že menší částka nebo jiný drobný úplatek v podobě studeného piva to spraví. Podle výrazů svých afrických průvodců mám pocit, že i jim dnešní noc stála za pár nepříjemností.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií
Richard Jaroněk (se souhlasem k publikování)
Wikimedia Commons, Bios, CC BY-SA 3.0