Včely drvodělky: Černí obři samotáři opravdu nejsou čmeláci!

Včely samotářky jsou skupinou blanokřídlého hmyzu v rámci nadčeledi včely (Apoidea). Jak už vyplývá z názvu, netvoří samotářky mnohatisícové kolonie, ale přežití jejich druhu je závislé pouze na jedincích. Z mnoha set druhů samotářek s největší pravděpodobností někdy zahlédnete drvodělku fialovou (Xylocopa violacea) nebo drvodělku potulnou (Xylocopa valga).

Poslové jara, vytrvalí milenci

Každým rokem se těším, kdy už zahlédnu „svou“ první drvodělku. V naší „vesnické“ oáze uprostřed Brna k tomu mám jedinečnou příležitost – drvodělky se zde vyskytují poměrně hojně. 

Když je zima tužší, první černočernou obryni zahlédnu až na konci března. Stalo se mi ale, že když se zima tvářila, že hodlá brzy vyklidit pozice, drvodělku jsem poprvé viděl už 10. března a o den později (navzdory údajům v odborné literatuře) jsem pozoroval páření prvního páru. Drvodělky jsou vskutku vytrvalými milenci a samička nosí na zádech menšího samečka po dlouhé hodiny. Následné mrazy však zahnaly samotářky opět do úkrytů.

„Velcí černí čmeláci“

U včelovitých je možné pozorovat mnoho úrovní složitého sociálního chování a „rodinný život“ samotářek je z nich nejjednodušší – existuje u nich pouze kasta samiček a samců. Na území České republiky žije více než šest set druhů samotářských včel; v Čechách jsou zastoupeny méně, na jihovýchodní Moravě jsou naopak nejhojnější. 

Drvodělky (Xylocopa) patří k největším příslušníkům čeledi včelovitých. Dosahují délky až tří centimetrů (zpravidla 21–24 mm) a rozpětí křídel až 4 cm. Lesklým robustním tělem připomínají menší čmeláky, ovšem tělíčko mají méně ochmýřené. Řadí se k významným opylovačům. Jejich pylosběrný aparát je umístěn na holeních zadních nohou, ale pyl a nektar přenášejí i v trávicí trubici.

Zrození v úzkých chodbách

Pojmenování drvodělek je odvozeno od faktu, že hnízdí v chodbičkách vydlabaných ve ztrouchnivělém dřevě. Miniaturní koridory jsou asi 13 mm široké a až 30 cm dlouhé. Když samička dokončí chodby a naklade do nich vajíčka, připraví každému z nich zásobu potravy – směsi pylu a nektaru. Jednotlivá vajíčka od sebe oddělí přepážkou, kterou vytvoří z dřevní drti a svých lepkavých slin. Hlavní hrozbou pro zdárný vývoj larev jsou v tomto stadiu života především datlovití ptáci. 

Až přijde ten pravý čas, musejí se mladé drvodělky prokousat na denní světlo. Někdy se na svět dobývají každá zvlášť, jindy mohou opustit rodné hnízdečko všechny najednou původním otvorem, který vytvořila jejich matka. Poté začíná další náročná etapa života – opylování a sběr potravy.

Těžko k rozeznání

Rod drvodělek má jednatřicet podrodů a okolo pěti set druhů, které ovšem žijí především v tropických a subtropických oblastech světa. U nás se vyskytuje jen drvodělka fialová a drvodělka potulná. Je třeba zdůraznit, že na jižní Moravě již byla také několikrát pozorována drvodělka Xylocopa iris. V porovnání s drvodělkou fialovou a potulnou je asi o polovinu menší a její tělo je lesklé do modrozelena. Prozatím ji však můžeme považovat za výjimečnou raritu – vždyť ještě ani nemá české jméno. 

Xylocopa iris (foto: Wikimedia Commons, Hugues Mouret, CC BY-SA 3.0)

Jak drvodělka fialová, tak potulná mají leskle černé zbarvení a nafialovělá křídla. Rozeznat oba druhy od sebe je dost těžké. Liší se totiž pouze zbarvením tykadel a hrbolky na nohou. U drvodělky fialové mají samci 11. a 12. (druhý a třetí od konce) článek tykadel oranžový, samečci drvodělky potulné mají tykadla celá černá. Samičky drvodělky fialové mají na zadní holeni dvě řady hrbolků, zatímco jejich příbuzní mají hrbolky na celé holeni.

Nebezpečí pro významné opylovače

Oba druhy přezimují v různých škvírách ve stromech, v dutinách či v zídkách a bývají aktivní od prvních teplých jarních dnů až do konce září. Zpravidla se páří koncem dubna a v květnu. Drvodělky jsou skvělými a elegantními letci a mohou překonávat opravdu velké vzdálenosti. Vědci v poslední době zaznamenávají rozšiřování hranic výskytu drvodělek směrem na sever; patrně v důsledku globálního oteplování.

TIP: Pestrobarevné zlatěnky: Rytíři v lesklém brnění

Drvodělky jsou velmi významnými opylovači. Charakter dnešního zemědělství jim bohužel poskytuje stále méně vhodných zdrojů pro získávání potravy. V některých měsících vegetačních období nalézají drvodělky a jiní opylovači jen „zelenou poušť“. Smrtelným nepřítelem opylovačů je také zhoubný vliv chemických prostředků; chemizace zemědělství je dnes už bohužel běžnou součástí tohoto odvětví.