V záplavě pestrobarevných květů: Orchideje italského Gargána

Asi nejlepší podmínky pro výskyt tořičů jsou na jihu Itálie. Pokud však chcete za pět dní objevit co nejvíce i z dalších druhů orchidejí, v úplné extázi budete na poloostrově Gargáno
16.06.2018 - Ondřej Prosický


Už před pár lety jsem si řekl, že z divokých orchidejí mě za hranice Česka přinutí vycestovat snad jedině tořiče. Z původně vlastně záporného postoje se vytvořilo drobné semínko, které za nějakou dobu vyklíčilo v myšlenku opravdu se za cizokrajnými tořiči vypravit.

Vzhůru na jih

Z barevných evropských orchidejí (Orchidaceae, vstavačovité) mám nejraději tořiče (Ophrys). Pestrost jejich květů je nepředstavitelná – žádný tvar a barva či kresba zrcátka téhož druhu není nikdy stejná, a to ani na téže lokalitě pár metrů od sebe. Unikátní je i jejich ochota křížit se, čímž vznikají opravdu neviděné kuriozity.

Centrum výskytu tořičů je ve Středozemí a asi nejlepší podmínky pro růst i poměrně hojné křížení jsou na jihu Itálie. Zřejmě nejvíce i z dalších druhů orchidejí je však na poloostrově Gargáno, kam jsme se vydali na konci dubna.

Vápence tořičům svědčí

Gargáno se nachází v jihovýchodní části Apeninského poloostrova – na jadranském pobřeží v regionu Apulie. V geologické minulosti bylo Gargáno ostrovem, pevninou se stalo až po poklesu mořské hladiny někdy v miocénu. Dnes je to každopádně velmi hornatý poloostrov a často jsme se proto pohybovali ve výškách okolo 700–800 metrů. V roce 1995 byl na většině území poloostrova zřízen národní park Parco Nazionale del Gargano s rozlohou větší než 120 000 hektarů.

Na pobřeží jsou útesy a mnoho pláží, ale ty nás vůbec nezajímaly, i když i tam orchideje určitě jsou. Zdržovali jsme se zejména na hornatých pastvinách s vápencovým podkladem a četnými výchozy vápenců s hojným krasovým doprovodem. Pouze v centrální části se můžete setkat s lesem, bohužel na typicky lesní druhy orchidejí nám už nezbyl čas.

Orchideje na pastvinách

V Itálii nám každý den pršelo a rozhodně nebylo teplo, což sice neprospělo našemu pohodlí, ale fotografie přece jen vypadaly lépe. Trvale deštivé počasí mělo ještě jednu výhodu. Když mi v 5:20 zazvonil budík a já se šel podívat na balkon, mohl jsem svým společníkům jen říct: „Hvězdy nejsou vidět a prší,“ a jít ještě dvě hodiny spát. Pořádně odpočati jsme pak na celý den vyjížděli do kopců.

To, že jsou na poloostrově Gargáno orchideje v obrovském množství, se potvrdilo. Bohužel ale nemohu souhlasit s informacemi uvádějícími, že jsou všude. Měl jsem vytipovaných hodně lokalit, ale na některých nebyla jediná kytka. Většina orchidejových „zahrádek“ je využívána jako pastvina pro dobytek a tu a tam je úplně vše spaseno. Měl jsem zakreslené lokality prakticky po celém poloostrově, ale v podstatě jsme uspěli jen na jihovýchodním pobřeží (Manfredonia, Mattinata, Monte Sant´Angelo). Navštívili jsme 14 lokalit, ale jen na šesti jsme intenzivně fotografovali. Část taxonomicky zajímavých kytek jsem pak zaměřil GPS navigací.

Místo plné života

Jak jsme se však sami přesvědčili, milovníkům flóry se na Gargánu nenabízejí k vidění jen orchideje. Těch je tady sice asi 60 druhů, ale na své si přijde i botanik se širším záběrem. Odhaduje se, že v Itálii roste přes 5 000 původních druhů rostlin, z toho na samotné ploše Gargánského národního parku lze najít více než 2 000 druhů. To je číslo srovnatelné s počtem všech rostlinných druhů, které se vyskytují na mnohem větším území České republiky. Řada z místních zelených krasavic je také chráněna italskými zákony nebo mezinárodními ochranářskými úmluvami.

Přestože jsme se na pozorování zvířat nijak nesoustředili, jejich rozmanitost za květenou nijak nezaostává. Na poloostrově hnízdí asi tři čtvrtiny italské avifauny, tedy kolem 180 druhů. Na seznamu vyniká třeba sýkořice vousatá, pisila čáponohá, volavka červená, drop malý nebo mandelík hajní. Výjimečné bohatě jsou zastoupeni datlovití ptáci, včetně strakapouda bělohřbetého. Ze savců určitě stojí za zmínku alespoň daněk evropský, kočka divoká, jezevec lesní nebo dokonce dikobraz obecný. Všude v bezlesé krajině lze zahlédnout ještěrku italskou a různé druhy hadů, zejména užovek.

Od pobřeží do lesů

Kromě Gargánského pohoří (Promontorio del Gargano) s nejvyšším vrcholem Monte Calvo (1 056 m n. m.) dává poloostrovu atraktivní podobu i členité pobřeží s četnými ostrůvky a zátokami. Na hranici moře a pevniny můžete obdivovat bizarní skalní útvary vymodelované mořským příbojem nebo vysoké útesy, pod nimiž jsou ukryté malé písčité pláže. Dalšími unikáty Gargána jsou pak dvě jezera s mokřady – Lago di Lesina a Lago di Varano, obě ležící na severním okraji poloostrova.

TIP: Drákuly bez touhy po krvi: Orchideje Jižní a Střední Ameriky

V minulosti téměř celý poloostrov pokrývaly lesy. I dnes, kdy už zaujímají jen asi 15 % plochy národního parku, ovšem představují velké přírodní bohatství. Na největší ploše lesa ve Forestra Umbra v centrální části Národního parku Gargáno se podle nadmořské výšky střídají borovice, jedle duby, lípy, buky javory jilmy a tisy. Některé porosty jsou přitom staré až 500 let. Pobřeží pak na některých místech lemují porosty pinií nebo během léta pořád svěže zelené borovice halepské. Ve vnitrozemí jsou pak časté i olivové háje. Dá se říct, že vše tu má své neopakovatelné kouzlo.

Laické vyřešení názvoslovného chaosu

Jednoznačně největším problémem tořičové akce bylo samotné determinování jednotlivých kytek rodu Ophys. Ani ne proto, že bychom nevěděli, o jakou rostlinu se jedná. Problém je, že platných latinských názvů může být hned několik. Podle toho, z jakého zdroje (případě publikace) čerpáte. Ač se většina orchidejové Evropy střídmě drží variant s uvedením poddruhu, zejména italští orchideáři se při každé mírné odlišnosti květu odvážně pouštějí do vyčlenění druhu. Vzniká tak pěkný chaos, který vyžaduje poměrně detailní znalosti (jež nemám) a odvážný osobitý nadhled (který jsem využil). A to zejména v případě užití českých ekvivalentů latinských názvů jednotlivých druhů, které v obeznámené české orchideářské společnosti v případě evropských tořičů nikdo nepoužívá.

  • Zdroj textu

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií
    Ondřej Prosický

Další články v sekci