V boji proti pytlákům by mohla významně pomoci umělá inteligence

Člověk dnes představuje největšího predátora živočišné říše: Světový fond na ochranu přírody (WWF) uvádí, že od roku 1970 se stavy divoké zvěře vlivem lidské činnosti snížily zhruba o 60 %. Alarmující statistika se týká především velkých savců, například tygrů, kterých žilo před sto lety v jihovýchodní Asii na sto tisíc – a momentálně jich zoologové evidují méně než čtyři tisíce. Populace nosorožců poklesla za stejnou dobu desetinásobně a lépe na tom nejsou ani sloni (viz Záchrana afrických slonů).

Příčin úbytku existuje hned několik, nicméně nejdrastičtěji se projevují zásahy v podobě odlesňování, těžby, výstavby měst či přeměňování půdy na zemědělskou. Samostatnou kapitolu pak tvoří pytláctví: Snaha alespoň částečně omezit nezákonný lov v rezervacích je přitom takřka beznadějná. Ochránci totiž nikdy nevědí, kde pytláci zaútočí, a tak jim nezbývá než spoléhat na náhodu a hledat nastražené nelegální pasti. 

Tlapky proti pytlákům

Situaci by však mohly změnit moderní technologie zaměřené na mapování pohybu lovců a hlavně na předpovídání jejich dalších cílů. Vědci z Harvard University vyvíjejí systém nazvaný Protection Assistant for Wildlife Security – neboli PAWS, což lze přeložit jako „tlapky“ – který dokáže analyzovat data z dlouhodobého monitorování aktivity pytláků. 

Tým profesora Milinda Tambeho, jenž se na projektu podílí, vyzkoušel novinku poprvé roku 2014 v ugandském národním parku Královny Alžběty, kde na plochu 2 000 km² dohlíží pouhá stovka strážců. „Tlapky“ si území rozdělily na síť čtverců o straně 1 km a na základě předchozího mapování nastražených pastí i počtu chycených zvířat přiřadily ke každému z nich konkrétní rizikové faktory. Následně technologie navrhla oblasti, na něž by se měli strážci zaměřit. Systém však musí neustále zohledňovat nová data, neboť pytláci se pochopitelně umějí přizpůsobit a navíc se jejich aktivita mění v závislosti na ročním období. 

Vyhráno ještě není

Po prvním testování byli vědci spokojeni: V místech, kde technologie PAWS předpovídala zvýšenou frekvenci pastí, jich strážci skutečně nacházeli větší množství. A naopak tam, kde podle umělé inteligence hrozilo nižší riziko, lovci zpravidla tolik neútočili. 

K dokonalosti má ovšem novinka daleko. Dovede sice s určitou mírou pravděpodobnosti předvídat, na jakou oblast se pytláci zaměří, neodpoví však na otázku, co je do konkrétní lokality přivedlo. Samotné nalezení pasti navíc neumožňuje zjistit, jak dlouho se na místě nacházela. A v neposlední řadě se ilegální lovci zdokonalují ve skrývání nástrah, takže ani po nasměrování do vybrané části parku se strážci nemusejí vrátit z úspěšné výpravy. 

Slibná asijská mise

V roce 2018 instaloval profesor Tambe nový systém ve spolupráci s WWF na východě Kambodže v přírodní rezervaci Srepok, jež proslula coby domov řady ohrožených savců – mimo jiné slonů indických, šimpanzů bonobo či levhartů obláčkových. V minulosti tam žili i tygři, ale poslední byl spatřen v roce 2007. Zmíněné šelmy by se měly do rezervace časem pozvolna vracet, bylo by ovšem krátkozraké spustit program jejich znovuzavádění dřív, než se situace s pytláctvím v regionu zlepší. A právě s tím by mohly Tlapky pomoct.

TIP: Výnosný boj s pytláky: Turistický ruch pomáhá chránit divoká zvířata v Africe

Bez jejich přispění dovedli tamní strážci odhalit pouhých 10 % nastražených pastí, zatímco s využitím umělé inteligence jich už během prvního měsíce našli pětkrát víc. Kromě toho systém pomohl s identifikací pytláků, neboť si začal všímat rozdílných technik, jež používají ilegální lovci z Vietnamu a třeba místní Kambodžané. Povzbuzeni prvotními úspěchy nyní vědci plánují zavést Tlapky do dalších ohrožených oblastí planety: Mají vytipováno na 600 míst, kde by mohla umělá inteligence v boji proti pytláctví znamenat tolik potřebný posun.