Úžasné poklady Slovinska: Ukryté orchideje Julských Alp

Na území Slovinska se vyskytuje více než 80 druhů orchidejí, z nichž celá řada roste v Julských Alpách, resp. na území Triglavského národního parku, nebo v jeho bezprostředním okolí.

Zpátky do slovinských hor

Řadu týdnů před odjezdem na Slovinsko jsem sháněl informace o výskytu orchidejí na území Julských Alp. V devadesátých letech jsem do těchto hor několikrát zavítal. Přesto, že jsem se tehdy věnoval především hmyzu, některá místa, kde se vyskytovaly zajímavé orchideje, mi uvízla v paměti a rozhodl jsem se, že se na ně opět pojedu podívat.

Protože jsem měl jen kusé informace, poprosil jsem svého přítele botanika, se kterým jsem do Alp několikrát zavítal, o nějaké tipy, kam za orchidejemi vyrazit. Vybaven turistickými mapami a poznámkami na malém papíře jsem první červencový týden vyrazil do malé podhorské vesnice Dovje, kde jsem měl zajištěno ubytování.

Běžná krása podél cest

Hned moje první cesta vedla do Trenty, malé vesničky nedaleko pramene řeky Soči. Tato řeka určitě patří k těm nejhezčím, jež můžete v Evropě vidět. Hluboké kaňony, průzračně modrá voda a spousta peřejí dodávají toku nezaměnitelný charakter. V okolí Trenty je několik údolí, z nichž především Zadnja Trenta je pro milovníky přírody opravdovým rájem. Téměř na každém kroku tady můžete vidět pětiprstku žežulník (Gymnadenia conopsea). V červenci jde o nejběžnější orchidej, která roste podél silnic, na loukách, ale i na lesních světlinách. V nižších polohách již pětiprstky pomalu začaly odkvétat, ale výš v horách byly v plném květu.

Další orchidejí, která určitě upoutá vaši pozornost, je okrotice červená (Cephalanthera rubra). Roste ve světlých lesích, podél cest, ale i v nivách řek. Přestože se jedná o jednu z nejběžnějších orchidejí, pohled na loučku u cesty, na níž kvete dvacet těchto krásných orchidejí, vás určitě nenechá chladnými. Dalším druhem orchideje, který je v okolí Trenty velmi hojný, je kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens). Roste zde ve světlých lesích, především s výskytem borovic, ale i na písečných přesypech, loukách a jinde. Několik exemplářů jsem dokonce viděl vyrůstat z kamenitých zídek podél cest.

Na schovávanou s toříčkem

Mým hlavním cílem tady však byla velmi drobná orchidej toříček jednohlízný (Herminium monorchis), která se měla vyskytovat v údolí Zadnji Trenty. Všude kvetly pětiprstky, ale po toříčku ani památka. Tato maličká orchidej roste na loukách, a tak jsem pročesával rozkvetlé horské louky podél vyschlého říčního koryta. Jednou jsem se už začal radovat, že toříček vidím, ale při bližším pohledu jsem zjistil, že jde o jiný malý druh orchideje, a to o měkčilku jednolistou (Malaxis monophyllos). Jasná obloha a teplota kolem třiceti stupňů zvyšovaly náročnost pohybu a mě pomalu začala opouštět energie.

Nikdy jsem toříček v přírodě neviděl, a to mé hledání ztěžovalo. Podle literatury tato rostlina dorůstá velikosti od 7 do 30 cm. Jak velké však budou rostlinky zde jsem netušil. Ve vzdálenosti asi 15 metrů jsem zahlédl drobné květenství nějaké menší orchideje, ke které jsem se ihned vydal. Už z větší vzdálenosti jsem poznal, že jde o velmi pěkný vstavač osmahlý (Orchis ustulata). Tento druh jsem viděl jen na tomto místě a přesto, že některé rostlinky byly odkvetlé, pár exemplářů bylo ještě v plném květu.

Množily se nálezy měkčilek, ale hledaný toříček pořád nikde. Na jednom místě jsem našel skupinku krásně rozkvetlých měkčilek a řekl jsem si, že si některé z nich vyfotografuji. Když jsem si však chystal stativ, zahlédl jsem asi půl metru vedle měkčilek další drobnou rostlinku. Podíval jsem se blíž a srdce se mi rozbušil, protože jsem v ní poznal vytoužený toříček jednohlízný. Ani jsem se nedivil, že jsem měl zpočátku problém tuto orchidej najít, protože rostlinky byly vysoké jen asi deset centimetrů. Jakmile jsem je ale „dostal do oka“, začaly se nálezy množit. Nakonec se mi podařilo najít asi deset toříčků velikých od 7 do 10 cm.

Co se skrývá v stínech

Po úspěšném pátrání jsem si dopřál krátký odpočinek a pozoroval štíry rodu Euscorpius na okraji bukového lesa. Pak jsem se vydal pátrat po další orchideji, která byla v mém seznamu hledaných druhů na druhém místě. Smrkovník plazivý (Goodyera repens) roste i na našem území a měl se vyskytovat i v okolí Trenty.

Hledání začalo v nivě řeky Soča, kde se na ploše několika set metrů čtverečních rozkládal řídký borový lesík, na okrajích se smrčinami a bujnými porosty mechů. Právě na těchto místech jsem drobnou orchidej hledal. Netrvalo dlouho a začal jsem objevovat první smrkovníky – v mechu pod smrky, ale i pod borovicemi. A to na nejvlhčích a zcela zastíněných místech. Právě díky nedostatku světla a velmi drobným květům není vůbec snadné tuto orchidej dobře zdokumentovat.

Díky rychlému objevu smrkovníku jsem měl ještě dost času se po lokalitě víc porozhlédnout. Všude kvetly kruštíky modročervené a okrotice červené a na několika místech jsem našel další druh kruštíku, který zatím nemám určený. Teplota vzduchu byla stále nad třiceti stupni, a tak jsem se rozhodl zchladit v řece Soča. Když jsem se blížil k vodě, narazil jsem na malou bažinku. Nejprve jsem ji jen ledabyle proběhl, ale pak mi to nedalo a pozorněji jsem se podíval do porostu ostřic. Upoutaly mě poměrně velké bílé květy, v nichž jsem s velkým překvapením poznal krásný kruštík bahenní (Epipactis palstris). Kruštíky byly v plném květu, a tak jsem si na závěr celodenního hledání orchidejí dopřál pohled na tuto velmi dekorativní a krásou orchidej.

Křehký květ bez listí

Další dny mě čekaly cesty za vzácnými horskými a vysokohorskými orchidejemi a také za orchidejí, která byla na mém seznamu asi nejvýše. Šlo o sklenobýl bezlistý (Epipogium aphyllum), vzácnou a poměrně nenápadnou orchidej, jež roste ve stinných lesích. Nezřídka kvete pod zemí, a tak je na lokalitě jen obtížně k nalezení.

TIP: V záplavě pestrobarevných květů: Orchideje italského Gargána

Má první zkušenost s tímto druhem přesně odpovídala očekávání. Když už jsem někde v dáli zahlédl menší hnědý květ a s nadšením k němu běžel, zjistil jsem, že jde o hnilák smrkový (Monotropa hypopitys). Nakonec ale má snaha přinesla úspěch. Na velmi stinném místě v malé roklince jsem zahlédl drobné květy vykukující z bukového listí. S myšlenkou, že jde určitě opět jen o hnilák smrkový, jsem se šel podívat blíž a s nadšením jsem zjistil, že tentokrát se tady dere na svět několik květů sklenobýlu. Další vzácná orchidej mi tak alespoň poodhalila tajemství svého života.