Ústup podvodních rytířů: Co nejvíce ohrožuje české raky?

Byly doby, kdy raci říční (Astacus astacus) nebyli v našich řekách žádnou vzácností. Stali se dokonce běžným objektem rybářského práva, včetně vypsané minimální lovné délky, doby hájení a počtu kusů, které si rybář směl denně odnést. Koncem 19. století nastal zlom a z raků se stala vzácná stvoření obývající jen některé čisté toky a nádrže. První ze dvou hlavních příčin jejich úbytku byl prudký nárůst znečištění vody kvůli rozvoji průmyslu a druhým důvodem je zavlečení nebezpečné choroby nazývané račí mor. 

Před kým jsou na pozoru

Vždy, když se pod vodou „potkám“ s rakem, s potěšením s ním strávím i několik desítek minut. Na rozdíl od ryb nikam neodplave a nepohybuje se nijak rychle. Potápěč má tak šanci nerušeně raky pozorovat a na chvíli se stát součástí jejich života. Nebývá úplně snadné je najít, ale někdy má člověk štěstí. Při jednom mém ponoru mě na raky upozornili okouni, kteří nade dnem jednoho z klepetáčů bedlivě sledovali. Mohlo by se zdát, že mu dělají bodyguardy a bdí nad jeho bezpečím, ale opak je pravdou. Okoun je dravá ryba a raka má na svém jídelníčku. Za normálních okolností se mu nemůže dostat pod krunýř, ale snaží se vyčíhat okamžik, kdy ho rak svléká, protože už z něj vyrostl a je mu malý. Než se mu vytvoří nové brnění, je vůči dravcům v okolí totálně bezbranný. 

Zvláštní je, že raci jsou aktivní i přes den, ačkoli je to pro ně tak nebezpečné. Jinak totiž u raka (na rozdíl od okouna) převažuje noční aktivita. Nad každým z obrněných chlapíků číhá hned několik okounů, kteří je při první příležitosti dokážou bleskurychle roztrhat a sežrat. Dalšími račími nepřáteli jsou štiky, které na ně ovšem tak cílevědomě nečíhají. Raci se stávají potravou i dalších druhů ryb, někdy i žab a želv, hadů, vodních ptáků a některých obratlovců. K přirozeným nepřátelům raka patří například vydra říční (Lutra lutra) nebo u nás nepůvodní norek americký (Mustela vison). 

Lezci a příležitostní kanibalové

O racích se říká, že chodí pouze pozpátku, což není pravda. Dokážou totiž nejen couvat, ale rovněž chodit bokem a vpřed. Rak je výborným lezcem a pod vodou se nebojí vyšplhat na skály, slézat z kolmých zatopených stěn nebo cestovat po větvích popadaných stromů. Neustále je zabrán do nějaké činnosti, většinou spojené s vyhledáváním potravy. Raci jsou všežravci, kteří se živí drobnými živočichy a rostlinami, obvykle ovšem vezmou zavděk i rostlinnými nebo živočišnými odpadky. Když na dně najdu mrtvou rybu, zpravidla je u ní nebo v její blízkosti taky rak, případně hned několik raků. Požírají i pakomáry, různá vývojová stadia hmyzu a jejich larvy, měkkýše, plže, červy, malé rybky a jiné živočišné látky. 

Po vykulení z vajíček se ráče živí planktonem, později dává přednost živočišné stravě bohaté na bílkoviny. V dospělosti tvoří až 80 % račího jídelníčku rostlinná strava s obsahem vápníku – vodní mor, růžkatec, rdest, stolístek. Není však výjimečné ani to, že si rak dá „k obědu“ příslušníka vlastního druhu. Při obraně nebo v útoku používají tito podvodní rytíři svůj zploštělý svalnatý ocas. V těchto okamžicích plavou nebo vyrážejí pozpátku a snaží se udeřit nepřítele ocasem. 

Co se skrývá pod brněním

Račí tělo se skládá z tvrdé vnější kostry, článkované na nohách a ocasu. Krunýř je ze 46 % tvořen chitinem, dalších 46 % představuje uhličitan vápenatý a fosforečnan vápenatý. V případě raka říčního obsahuje svrchní vrstva také dvě základní barviva: blankytnou modř a sytou červeň.

Hlavohruď je příčnou mělkou týlní rýhou rozdělena na dvě části. Na přední jsou umístěny smyslové orgány a končetiny ústní dutiny. Na druhé pak orgány dýchací soustavy. Rak dýchá žábrami, které leží v žeberní komoře jednak při kořenech kráčivých nohou, u kořenů čelistních nožek a částečně po stranách těla. Vchody do žaber jsou chráněné hustými chitinovými štětinkami, které zabraňují zanášení.

V druhé části hlavohrudi je uchyceno také pět párů kráčivých nohou. Ty úplně první končí klešťovitými klepety, jichž rak používá pro uchopení potravy anebo k obraně. Zbývající čtyři páry nohou mu slouží k pohybu. 

Krunýř hlavohrudi vybíhá dopředu v nápadný ostrý čelní hrot. U jeho kořene se nacházejí dvě složené fasetové oči na pohyblivých stopkách a dva páry tykadel. Dlouhá tykadla neboli antény slouží jako hmatový orgán a u báze je porůstají brvy obsahující čichové buňky. Krátká tykadla, zvaná latinsky antenuly, mají u báze uložen polohorovnovážný orgán, v němž jsou drobné částice sedimentu zvané statolity. Když se rak převrátí, statolity mění polohu, narážejí do výstelky a informace o poloze jsou přenášeny nervy do nadjícnové nervové uzliny, která nahrazuje funkci mozku. 

Zrození nové generace

Důležitým momentem v životě každého druhu je páření. V případě raků k němu dochází během měsíců září, října a listopadu, kdy teplota klesne na 7–12 °C. Při tomto aktu se samičky otáčejí na bok nebo záda, přičemž je samci pevně drží a nalepují samičkám do blízkosti pohlavních vývodů (gonopor) asi milimetr velké, bílé trubičkovité spermatofory (pouzdro obsahující spermie). Samice poté v rozmezí od 2 do 45 dní vyklade vajíčka (v počtu až 200) na zadečkové končetiny (pleopody). 

Vajíčka jsou přichycena v hroznech na panožkách na vnitřní straně ocasní části těla, takže kolem nich stále proudí okysličená voda. Samička upevněná vajíčka opatruje do května až července (záleží na teplotě), kdy dochází k líhnutí. Když se malí raci vyklubou na svět, přidržují se až do prvního svlékání, tedy asi dva týdny, pod ohnutým zadečkem samice. U raka říčního zůstávají ráčata na pleopodech přichycena až do 2. vývojového stádia, kdy dochází k jejich osamostatnění. 

Starousedlíci a přistěhovalci

Raci jsou významnými bioindikátory dobré kvality vod a úbytek kyslíku v ní je pro tyto korýše zásadním limitujícím faktorem. I když se rak říční v poslední době dokáže vypořádat s mírným znečištěním, dostatek kyslíku je pro jeho život nezbytný.

V Česku žije pět druhů raků:

• rak kamenáč (Austropotamobius torrentium)
• rak říční (Astacus astacus)
• rak bahenní (Astacus leptodactylus)
• rak pruhovaný (Orconectes limosus) 
• rak signální (Pacifastacus leniusculus)

Pouze rak říční a rak kamenáč jsou v naší přírodě původní a je jen otázkou času, kdy se budeme v naší volné přírodě setkávat i s dalšími druhy raků. Příštím invazivním druhem by mohl být například rak mramorový (Procambarus fallax), který se již prokazatelně vyskytuje ve volné přírodě například u sousedů v Německu. 

Oba původní druhy raků jsou u nás chráněny zákonem a zařazeny mezi ohrožené druhy. Rak říční je dokonce veden jako kriticky ohrožený a vztahuje se na něj také Úmluva o ochraně evropské fauny. Nesmí být tedy odchytáván, chován v zajetí, neměl by být rušen, zraňován, usmrcován ani přemisťován. Ani ostatní druhy raků však není povoleno lovit. 

Pohroma zvaná račí mor

S nepůvodními račími druhy byl ze Severní Ameriky dovezen také račí mor (Aphanomyces astaci), který významně ohrožuje evropské populace raků. Původcem nemoci je plíseň, která roste na těle raků a do vody uvolňuje pohyblivé výtrusy, pomocí nichž se rozmnožuje. Spory mohou přežívat ve vodě týdny, možná i měsíce. Spory napadají další jedince, klíčí ve vláknech plísně a ta pak vrůstají do račího krunýře. U citlivých druhů parazit prorůstá v podstatě do celého těla, čímž raka zahubí. Plíseň je výhradně račím parazitem, jiným živočichům neubližuje. 

TIP: Rak je živá chemická laboratoř: Rozhovor s astakologem Pavlem Kozákem

Infekce napadá hlavně nervový systém. Projevuje se apatií, poškozením očí, ztrátou končetin apod. Evropské druhy raků jsou při napadení račím morem odsouzeny k smrti, naopak druhy zavlečené ze Severní Ameriky jsou vůči nemoci mnohem odolnější. Obvykle na nákazu nehynou, ale bohužel velmi často fungují jako její přenašeči.