Uloupené poklady: Kam zmizelo zlato generála Jamašity? A existovalo vůbec?

Nikoliv náhodou se japonskému generálovi Tomojukimu Jamašitovi za druhé světové války přezdívalo „řezník z Manily“. Dobyvatel Thajska, Malajsie i Singapuru nechvalně proslul brutálním postupem proti nepřátelům, ale také masakry zajatců a civilistů. Mimo to měl na starost rovněž „správu a vytěžení místních zdrojů“, což volně přeloženo znamenalo rabování všeho – od cenných papírů až po pozlacené střechy buddhistických chrámů. Za tímto účelem mu měla být údajně k ruce také speciální tajná organizace Zlatá lilie.

Situace se ovšem začala obracet, když generál se svým vojskem dorazil v říjnu 1944 na Filipíny, kde se střetl se spojeneckou armádou. Brzy po válce jej popravili a na onen svět s ním odešla i záhada, kam zmizela jeho bohatá kořist. 

Kolik zlata manilský řezník skutečně nastřádal, nevíme, i když některé zdroje hovoří až o stovkách tun vzácného kovu. Není divu, že o nalezení pokladu usilovala celá řada hledačů, z nichž jeden – jistý Rogelio Roxas – měl roku 1971 uspět. Bývalý filipínský voják prý objevil tajnou místnost, kde ležely doslova hory zlata a drahých šperků. Jakmile se však o jeho nálezu dozvěděl prezident Marcos, nařídil vše zabavit, zatímco nebožáka nechal zavřít a mučit. 

Po propuštění Roxas za záhadných okolností zemřel, nicméně nadace bojující za jeho práva vyvolala u havajského soudu proces proti diktátorovi. Ten v roce 1996 skutečně přiznal, že se s manželkou neprávem obohatili bezmála o 41 miliard dolarů (v přepočtu 1,1 bilionu korun), pocházejících z Roxasova nálezu. Později byl sice verdikt pro nedostatek důkazů stažen, ale americký odvolací soud nakonec dospěl k jednoznačnému závěru: „Jamašitovo zlato objevil Roxas a ukradli jej Marcosovi muži.“

Podle podstatně divočejší teorie se krátce po válce ke zlatu dostali Američané výměnou za příslib, že neobviní japonského císaře z válečných zločinů. A dle jiných názorů poklad nikdy neexistoval a představoval pouhý mýtus…