Uhranutí světelným tancem: Islandská výprava za polární září

Téměř každý, komu jsem řekl o svém záměru jet v zimě na Island za polární září, se tvářil nechápavě, někdo i trochu posměšně. I tak jsem ale věřil, že to vyjde. Stačilo totiž jen málo – aby bylo alespoň nějakou noc jasno. Díky příhodné době se zvýšenou aktivitou Slunce a v ideální geografické poloze byla pravděpodobnost pozorování polární záře velmi vysoká.

Když je Slunce na vrcholu

Polární záře vznikají, když částice s vysokou energií dosáhnou díky slunečnímu větru zemské atmosféry. Jejich směřování je ovlivněno magnetickým polem Země, a proto ke vstupu do atmosféry dochází jen na pólech. Polární záře se projevují jako zářící a vlnící se záclony, jejichž barva, jak jsem se několikrát přesvědčil, může být velmi pestrá. Obvykle jsou však zelené a růžové.

Světlo vzniká ve výškách mezi 100 a 500 km a je důsledkem kolize slunečního větru s atomy kyslíku (zelené tóny) nebo molekulami dusíku (načervenalé tóny). Zvýšení četnosti a jasu polárních září aktuálně souvisí se silnou sluneční aktivitou, která je na maximu každých přibližně jedenáct let.

Polární záře je velmi dynamický jev a ne vše, co člověk vidí, stihne opravdu zaznamenat. Barevné šmouhy se neustále vlní, někdy rychleji, jindy sotva znatelně.

TIP: Překvapivé vysvětlení: Proč se liší polární záře na severní a na jižní polokouli

V přírodě jsem při poznávání aktivních sopek a později při fotografování divokých zvířat viděl leccos, ale tohle bylo něco nepopsatelného! Musím přiznat, že když se na obloze polární záře vlnila nejrychleji, pokrývala celou oblohu a měnila barvu od zelené po růžovofialovou, jen jsem s úžasem zíral a zapomínal, že držím v ruce fotoaparát. Ani teď toho ale vlastně vůbec nelituju.