Tyrannosaurus rex: 115. výročí krále predátorů
Loni na podzim, konkrétně 4. října, jsme si připomněli již 115. výročí formálního popisu legendárního druhu Tyrannosaurus rex. Jeho autorem se stal paleontolog a pozdější ředitel Amerického přírodovědného muzea v New Yorku Henry Fairfield Osborn. A díky tehdejšímu tisku, jenž o objevu referoval v bombastickém stylu, se jinak suchá vědecká práce proměnila v pompézní představení, které laická veřejnost doslova hltala.
Legenda mezi dinosaury
Fosilie tyranosaura odkryl paleontolog Barnum Brown ve východní Montaně tři roky před tím, než „král“ slavně vstoupil na scénu. Některé fragmenty tyranosauřích koster se sice objevovaly už v 70. letech 19. století, ale správně zařadit se je podařilo teprve mnohem později. Brown zkameněliny odeslal Osbornovi z Montany vlakem, jenže preparovat tak velkou kostru bylo v té době značně pracné a časově i finančně náročné. Ještě tři roky po jejím nálezu tak Osborn pracoval s dosud ne plně vypreparovanou fosilií.
Děsil se však možnosti, že by ho mohl s popisem fascinujícího dinosaura předběhnout jiný badatel, konkrétně Olaf Peterson z Carnegieho muzea v Pittsburghu. Proto značně spěchal a formálně tvora popsal již na podzim 1905, spolu s dalšími dvěma druhy teropodů. Největší slávu ovšem získal právě Tyrannosaurus rex, kterého k ohromné popularitě předurčilo už samotné vědecké jméno – znamenající „tyranský ještěří král“. V éře před zavedením radiometrického datování hornin Osborn odhadoval, že živočich naši planetu obýval asi před 3–8 miliony let. Dnes víme, že z jejího povrchu zmizel zhruba před 66 miliony roků.
Obr ožívá
Podstatný byl ovšem celkový zjev nového giganta v řadách známých dravých tvorů, který podtrhovala názorná obrazová schémata uveřejněná i v novinách. Na počátku 20. století lidé ještě neznali trikové trháky ani televizní dokumenty se speciálními efekty, proto si nedokázali tak obrovské a silné masožravé zvíře představit. Zkrátka na tyranosaura nebyli připraveni!
Skutečnost, že kdysi opravdu existoval a nepředstavoval jen výplod něčí bujné fantazie, se mnohým zdála omračující. Tyrannosaurus rex se brzy proměnil v legendu a natrvalo zapustil kořeny v populární kultuře. Ještě než byla jeho kostra roku 1915 poprvé sestavena a prezentována v rámci trvalé expozice, ožíval dávný gigant amerického Středozápadu zejména ve fantazii dětí, ale také spisovatelů, rozhlasových režisérů a pomalu i filmových producentů. Už v listopadu 1918 se objevil v němém snímku The Ghost of Slumber Mountain neboli „duch dřímající hory“ – a to byl teprve začátek pestré filmové kariéry teropoda z pozdní křídy.
Mylné představy
Zpočátku Osborn a jeho kolegové předpokládali, že tyranosaurus chodil vzpřímeně a ocasem se opíral o zem – ostatně jinak ani nedokázali jeho kostru stabilně umístit do muzea. Představovali si, že se jednalo o silné a relativně aktivní zvíře, jež z výšky mapovalo terén a lovilo ještě pomalejší býložravé dinosaury.
Až na vzpřímené držení těla přitom nebyl Osborn daleko od pravdy a předběhl všeobecně přijímané názory své doby. Idea aktivních a svižných tyranosaurů s vysokým stupněm metabolismu se totiž objevila až o půlstoletí později, s nástupem tzv. dinosauří renesance. Do té doby převládalo mínění, že šlo o obřího, pomalu se vlekoucího dravého ještěra, který v tropickém světě pozdní křídy přežíval zejména díky mršinám jiných dinosaurů.
Kupte si tyranosaura!
Navzdory tomuto chybnému a nepříliš lichotivému mínění vědecké majority běžná veřejnost tyranosaura zbožňovala. Jelikož se až do 60. let minulého století vědělo pouze o hrstce jeho fosilií, patřila muzea s vystavenou tyranosauří kostrou nebo i jen replikami obecně mezi velmi úspěšná a návštěvnicky atraktivní. A platí to dodnes, jak dokazuje třeba tyranosaurus „Stan“ vydražený nedávno téměř za 32 milionů dolarů.
Co však dlouhodobou popularitu zmíněného druhu vyvolalo? Kromě samotného slavnostního uvedení v tisku vzrostla jeho známost i díky nádherným, přestože anatomicky nepřesným rekonstrukcím výtvarníka Charlese R. Knighta a jeho pokračovatelů, k nimž se řadil rovněž náš Zdeněk Burian – mimochodem narozený právě v roce, kdy se plaza podařilo popsat.
Nejpůsobivější lebka
Knight zpodobnil tyranosaura v souboji s rohatým triceratopsem, a zavdal tak podnět k doposud trvající záplavě výtvarných rekonstrukcí i muzejních výstav zobrazujících právě tyto „odvěké nepřátele na život a na smrt“. Podle paleontologa Donalda F. Gluta způsobil extrémní popularitu tyranosaura mix jeho nápadných a odlišujících anatomických znaků, k nimž patřila obří hlava, mohutné dlouhé zuby a zakrnělé, zdánlivě drobné přední končetiny.
Díky nim zná pojem „Tyrannosaurus rex“ prakticky každé dítě ve vyspělém světě a výzkum zmíněného druhu se odehrává před mnohem širším publikem než v případě kteréhokoliv jiného živočicha – ať současného, či vyhynulého. Ostatně ještě před slavnostním odhalením sestavené kostry v roce 1915 označil paleontolog William D. Matthew samostatně vystavenou lebku druhého nalezeného jedince, vykopaného Brownem roku 1908, za „bezpochyby nejpůsobivější dinosauří lebku, jaká kdy byla objevena“.
Hvězda stříbrného plátna
Další impulz v popularizaci ikonického tvora přinesl rok 1933, kdy se stal hvězdou kultovního trikového snímku King Kong a zároveň zlatým hřebem Světové výstavy v Chicagu. V rámci expozice rozměrných dinosauřích modelů naftařské společnosti Sinclair se tam tyranosaurus a triceratops prezentovali v tehdy již zcela přijaté roli věčně bojujících soupeřů. Už v roce 1918 vyslovil Osborn domněnku, že právě tito dva zástupci megafauny pozdní křídy představovali vývojové završení dinosauří evoluce.
Na řadu přišly další filmové počiny – jako Fantasia nebo One Million B.C., oba z roku 1940 – a tyranosaurus se natrvalo zabydlel v roli celebrity. Následovala zpodobnění od umělců, jako byl Rudolph Franz Zallinger nebo již zmíněný Zdeněk Burian, načež se stal T. rex pevnou součástí obrazových atlasů i fantastických snímků s tematikou druhohor. Ještě však muselo uplynout hodně vody, než byly v 90. letech konečně opraveny jeho zastaralé vzpřímené rekonstrukce s ocasem vlečeným po zemi, a to v muzeích, knihách, filmech i dokumentárních seriálech. Nezbývá než dinosauří hvězdě popřát další úspěšné roky v populární kultuře a nechat se nadále ohromovat jejím fascinujícím zjevem.
Málo užitečné pracky
Přední končetiny T. rexe tvořilo vždy 13 kostí, přičemž celkově pracky měřily asi 0,8–1 m. Přibližně to odpovídá délce ruky dospělého muže, ovšem tyranosaurus měl končetiny nepochybně mnohem silnější, což dokládají mohutnější kosti i větší úpony pro svaly. Například jeho biceps byl podle odhadů asi 3,5krát „výkonnější“ než lidský a každou přední prackou by teropod uzvedl kolem 200 kg.
Kdybychom ovšem chtěli délku a výkonnost jeho paží poměrově přenést na člověka, každá by měřila asi 14 cm a uzvedla by sotva kilogram. Evoluce zkrátka přední končetiny tyranosaura zmenšila, nejspíš kvůli vývoji čím dál masivnější a těžší hlavy, a jejich využití bylo tudíž značně limitované.
TIP: Kolik tyrannosaurů obývalo naši planetu? Podle vědců miliardy
Ačkoliv si tyranosaurus pažemi nedosáhl k tlamě ani se jimi nedokázal dotknout, zřejmě je nelze považovat za pouhé neužitečné přívěsky. Osborn s Brownem se domnívali, že si samci možná předními končetinami přidržovali samice při kopulaci. Jelikož se ovšem o podobných aktivitách ve fosilním záznamu nedochovaly žádné doklady, nemůžeme hypotézu nijak ověřit.
Během dekád přicházeli vědci s dalšími více či méně bizarními teoriemi, k čemu malé pracky sloužily. Dnes se můžeme domnívat, že je tyranosaurus navzdory omezené velikosti a síle nejspíš využíval více způsoby.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií