Ťuhýk obecný: Lovec v pirátské masce

Na Hádecké planince připalovalo májové slunce a já nemohl spustit oči z ptáka s černou páskou přes oči, který každou chvíli zaletoval do nitra hustých křovisek. Když jsem se vplížil po čtyřech mezi pichlavými keři trnek a šípků za poletující vidinou a pozvedl oči, jako by do mne uhodil blesk! Zkoprněl jsem jako snad blahé paměti Emil Holub před obětním stromem bojovných Mašukulumbů. Trny šípkového keře totiž byly ozdobeny morbidními trofejemi – brouky, kobylkami, včelou a dokonce malou ještěrkou. Místo hnízda jsem objevil ťuhýkovu spižírnu. Od mého prvního setkání s tímto pozoruhodným opeřencem už uplynula spousta vody, ale okouzlení z malého lovce dosud nevyprchalo…

Zorro se zahnutým zobákem

Ťuhýk obecný (Lanius collurio) patří mezi pěvce z čeledi ťuhýkovitých (Laniidae). Rodové jméno Lanius znamená „řezník“ a druhové jméno collurio má význam „dravec“. V češtině se tomuto čipernému opeřenci, o něco většímu než vrabec, lidově říkalo „masojídek“. 

Pohlaví ťuhýků se vyznačuje zřetelným pohlavním dimorfismem. Samička je zespodu krémově bílá, jemně tmavě vlnkovaná, temeno má hnědé (někdy hnědošedé), přes oči hnědý proužek a pláštík matně hnědý. Mladí (právě vylétlí) ptáci se podobají samičkám, na rozdíl od nich však mají husté vlnkování na svrchní straně těla a jejich ramenní letky mají béžové špičky a černé proužky na koncích. 

Sameček má naproti tomu popelavě šedé temeno, přes oči široký černý pruh (jako filmový Zorro), rudohnědá záda a hnědorůžovou hruď a bříško. Ocas má černý s bílými skvrnami po stranách u kořene. Zobáky ťuhýků jsou výrazné, na konci poněkud zahnuté. Na větvích sedávají tito drobní lovci nápadně vzpřímeně. Pokud jsou něčím zneklidněni, potřásávají ocáskem do stran.

Přednost mají schopní lovci

Ťuhýci milují otevřenou kulturní krajinu s keřovými porosty, křovinaté stráně, zarostlé meze na okrajích lesů a polní remízky. Do značně rozlehlých hnízdních teritorií přilétají samečci zpravidla několik dní před samičkami, vybírají konkrétní místa pro hnízda a horlivě loví a schraňují potravu ve svých trnitých spižírnách. Biologové dokázali, že samičky dávají přednost nejschopnějším lovcům – nejochotněji se páří se samečky, kteří mají na trnech nabodáno nejvíc potravy.

Rozhodování samičky podle loveckých schopností potenciálního partnera je logické, protože průměrná denní spotřeba vylíhlých mláďat tvoří více než polovinu jejich tělesné hmotnosti. Rodičovský pár tak musí během tříměsíčního hnízdního období ulovit více než 4 600 kusů kořisti. I tak se ale úmrtnost malých ťuhýků pohybuje mezi 40 a 50 %. Nejčastějšími příčinami úmrtí jsou sice ptačí predátoři – straky, sojky a někdy i vrány – ale mnohem spolehlivěji může ptáčata zabít deštivé počasí. Právě tehdy se ťuhýkům vyplácí zvyk napichovat kořist na trny keřů. Při dešti se totiž hmyz skryje a bez zásob by mláďata uhynula hlady.

Hmyz jako hlavní chod

Ťuhýci hnízdí pouze jednou ročně od května do července a hnízdo stavějí oba partneři. Jde o masivní silnostěnnou stavbu spletenou z kořínků, travin a stonků; jako vystýlku často užívají mech, ale i zvířecí chlupy a peří. Hnízdo je dobře skryto ve spleti větví nejčastěji jen asi dva metry nad zemí.

Na vejcích sedí jen samička, ale o mláďata starostlivě pečují oba rodiče. Ťuhýci vyhlížejí kořist z vyvýšeného místa na větvi a po jejím spatření ji loví v letu i na zemi. Živí se převážně hmyzem a pavouky, drobnými savci, plazy a obojživelníky. Protože požírají především hmyz, vyvrhují tvrdé nestravitelné části potravy – tzv. vývržky. Rozborem osmdesáti žaludků a vývržků byl v České republice zjištěn v potravě ťuhýků takřka výlučně hmyz – 58,2 % brouků, 17,4 % blanokřídlých, 6,8 % rovnokřídlých a 6,5 % motýlů. Pouze jednou byla mezi kořistí identifikována mladá užovka a jeden hraboš. Svůj jídelníček si ťuhýci zpestřují i plody rostlin. 

Dobří sousedi a skvělí imitátoři

Zhruba od 60. let 20. století se početnost ťuhýků obecných začala na našem území děsivě zmenšovat. Podobný trend panoval v celé Evropě a řada zemí zařadila tohoto ptáka na Červenou listinu ohrožených druhů. Úbytek způsobily především změny ve struktuře krajiny, rozorávání mezí a mýcení keřů, ale také intenzivní používání pesticidů a hnojiv. V Česku byl zaznamenán mírný obrat k lepšímu v 80. letech 20. století, ale plně se projevil až ve století jednadvacátém. V současné době u nás hnízdí 30–60 tisíc ťuhýků obecných. V České republice je tento pták zvláště chráněným druhem v kategorii ohrožený.

TIP: Superletec rorýs obecný: Opeřenec, který stráví ve vzduchu celý život

„Opeřený Zorro“ býval kdysi označován za škůdce drobného ptactva. Z podrobného výzkumu však prokazatelně vyplynulo, že ptáčata jiných druhů ťuhýci loví zcela výjimečně. Svědčí o tom i četná úspěšná vyhnízdění pěvců v bezprostřední blízkosti hnízd ťuhýků. Ačkoli se tedy jejich ptačí sousedi nemusí bát o své potomky, je nesporné, že jsou ťuhýci velmi teritoriálními opeřenci. Ozývají se varovným, chraptivým „gek-gve“ a při vzrušení vydávají mlaskavé „ček“. Teritoriální zpěv je až nezvykle tichý, složených z drsných a vrzavých zvuků. Především je však prokládaný dokonalými imitacemi hlasů jiných druhů ptáků.