Třikrát co by kdyby: Jak mohla vypadat alternativní historie Československa

Co kdyby zůstaly české země součástí Rakouska?

Rakousko-uherský císař Karel I. by pravděpodobně chtěl říši rekonstruovat a České království by získalo podobný statut, jaký měly Uhry. Rakousko by politicky a hospodářsky vzkvétalo a nepostihly by je složité politické peripetie, včetně dělnického povstání podníceného komunisty. 

I kdyby tam tedy vznikla nacistická strana coby odnož německé NSDAP, neměla by předpoklady k většímu rozšíření. Pro Adolfa Hitlera by nebylo jednoduché vytvořit podmínky pro sjednocení německy mluvících zemí, tedy pro pohlcení Rakouska Německem a musel by přistoupit na oboustranně výhodnou spolupráci.

Co kdyby se Československo stalo královstvím?

Nejprve by se musel najít princ, který by nastoupil na pražský trůn. Karel Kramář by nejspíš prosazoval některého z ruských velkoknížat, což by ostatní nepovažovali za vhodné. Navíc by takovému panovníkovi chybělo to nejdůležitější – mocenské zázemí v Rusku.

Nakonec by dost možná zvítězil nápad Tomáše Garrigua Masaryka požádat o britského prince, který by úzce spojoval Prahu s Londýnem. Díky tomu by se britské vládní kruhy ze střední Evropy nestahovaly, jak to udělaly ve třicátých letech, naopak by své zdejší angažmá posilovaly. Záštita Británie by Hitlerovi znemožnila spolknout Československé království, jak se mu to povedlo u Československé republiky.

Co kdyby Masaryk padl ve válce?

Pravděpodobně by se změnilo méně, než se na první pohled může zdát. Ruské legie by se vrátily přes sibiřskou magistrálu a dva oceány domů. Prezidentem by se stal Karel Kramář, ten by ale neměl žádné pravomoci, a proto by se do domácí politiky nemíchal. Jeho cílem by byla izolace sovětského Ruska a posléze budoucnost Slovanů pod vedením demokratického Ruska. Neměl by však sílu, aby tento záměr prosadil.

TIP: Příběh československé vlajky: Jak vznikla a co symbolizují její barvy?

Jelikož by při volbách neměl žádné silné protikandidáty, mohl by být zvolen až třikrát po sobě. Potom by doporučil na Hrad profesora sociologie pařížské Sorbonny Edvarda Beneše.