Tisíce tun tajemství: Záhada balvanů z bahamského souostroví

Ostrov s osmi tisíci obyvatel v bahamském souostroví má sice krásné pláže a stal se zřejmě jedním z prvních míst, která osídlili angličtí puritáni, ale na seznam tamních „top 10“ se obvykle nevejde. Navštěvují jej však milovníci přírodních krás – turisté i potápěči. Užít si lze především černé rozeklané útesy, zaplavené i suchou nohou přístupné jeskyně či dramatické výhledy na oceán. Nejvíc obdivu si ovšem užívají dva pískovcoví obři, kteří se od okolních skal liší jak chemickým složením, tak povrchem.

TIP: Záhada bludných balvanů z Údolí smrti je konečně rozřešena

Nicméně způsob, jakým je „příroda“ dopravila na současné místo, zůstává předmětem vědeckých sporů. V současnosti nejuznávanější teorie pochází z hlavy Johna Mylroieho, který přednáší na Mississippi State University: Oba masivní kusy horniny (Kráva váží odhadem až tisíc tun) prý odjakživa stály tam, kde stojí – od zbytku pobřeží je však odlišovala tvrdost. A zatímco okolní terén pomalu erodoval, neobyčejné balvany nad něj začaly vyčnívat. 

Geolog Paul Hearty spolu s Pascalem Kindlerem z Université de Genève ovšem podotýkají, že samotné balvany jsou starší než okolní terén, což uznávanou myšlenku vyvrací. Důkazy pak dvojice vědců získala jednak při poklepových testech: Balvany znějí pevně, zvonivě, protože tvrdly déle, zatímco jejich okolí se ozývá dutě a tupě, jelikož je mladší. Odlišné stáří odborníci navíc ověřili chemickými zkouškami, konkrétně tzv. aminokyselinovou racemizací. Ve prospěch tvrzení, že masivní útvary do původní krajiny nepatří a musely se tam nějak dostat, hovoří údajně i jejich nepřirozený sklon, který mohl vzniknout jedině při pohybu.  

Síla moře

Dvojice geologů má zkrátka jasno: Krávu s Býkem muselo na Eleutheru něco vymrštit – a podle Kindlera to byla obrovská vlna tsunami. Kdysi dávno prý došlo k masivnímu sesuvu půdy do moře a vzniklá vlna měla dost energie, aby gigantické balvany vyplavila na břeh. Své tvrzení vědec opírá například o studii, podle níž přibližně před 73 tisíci lety zasáhla Kapverdy megatsunami vysoká 91 m a vynesla na útesy srovnatelné s Eiffelovou věží obdobně mohutné kusy hornin. Geofyzik Robert Weiss dokonce dodává, že „pokud vědci neuvažují o možnosti, že balvany přesunula tsunami, nerozumějí fyzice“. Hustota vzduchu je asi tisíckrát nižší než hustota vody a 1 m³ životodárné tekutiny váží 1 tunu. Tsunami, která je vysoká 7,5 m a pohybuje se rychlostí 16 km/h, má proto obrovskou energii a nedělá jí problém pohnout masivním kusem skály. 

Ničivé superbouře

Hearty spolu s Jamesem Hansenem – někdejším vědeckým pracovníkem NASA, jenž mezi prvními v roce 1988 upozornil na globální oteplování – však ve svém teoretizování zacházejí ještě dál a pohyb balvanů připisují klimatickým změnám. Nárůst teploty, jaký zažíváme v současnosti, podle nich není první, jenž se na naší planetě udál. Obdobná situace prý nastala i zhruba před 118 tisíci lety, přičemž následky zmíněného procesu byly katastrofální. Kvůli měnícímu se klimatu vznikaly podle vědců superbouřky, které oceán „rozvášnily“ natolik, že mohly vlny vyzvednout Krávu s Býkem ze dna a vymrštit je na jejich dnešní stanoviště. 

Superbouře se údajně odehrávaly v nejmladší době meziledové: Teploty byly tehdy o něco vyšší než dnes, příkrovy na pólech roztávaly a ledovce se hroutily. Hladiny moří proto prudce stoupaly, což narušilo cirkulaci tepelných proudů. Změny se projevily ostrými kontrasty v podnebí – póly byly příliš chladné a na rovníku naopak panovalo nadměrné horko. V důsledku velkých teplotních rozdílů se pak na Zemi rozpoutaly obrovské, devastující bouře.  

Důkazy ze současnosti

Kritici tvrdí, že bouře mohly představovat pouze jednorázovou událost. Podle geologa Rónadha Coxe z americké Williams College by přesto bylo krátkozraké smést Hansenovu a Heartyho teorii rovnou ze stolu. Jeho výzkumy zimních bouří nad Atlantským oceánem v letech 2013 a 2014 podpořené GPS mapováním totiž odhalily, že divoké moře pohnulo víc než dvěma tisícovkami balvanů, z nichž ty nejtěžší vážily přes 400 tun.

TIP: Mega tsunami: Před 73 tisíci lety zaplavila Kapverdy vlna vysoká 250 metrů

S jistou formou obhajoby předstoupil také Max Engel z Universität zu Köln, jehož tým dokumentoval dopady nezvykle silného tajfunu Haiyan na filipínský ostrov Samar v roce 2013. Podle satelitních snímků dospěli vědci k závěru, že došlo k pohybu mnoha pobřežních kamenů, z nichž nejtěžší vážil 180 tun. „Bouře dokážou rozesít kameny po krajině velmi podobně jako tsunami,“ dodává Engel. 

Ať už šlo tedy o vodu, či vítr, Kráva a Býk představují zřejmě dokonalou ukázku nesmírného potenciálu přírodních živlů. Na důsledky jejich řádění si můžete – alespoň na Bahamách – bezpečně sáhnout.