Teplotní rekordy: Od absolutní nuly až k hranicím fyziky

Obecnou hranici pro život na Zemi představuje −20 °C, některé organismy ovšem odolají mnohem tužšímu mrazu: Tzv. psychrofilové zůstávají aktivní i při bezmála −40 °C, stále by si však neporadili s prostředím Uranu coby nejchladnější planety naší soustavy, a dokonce ani s odvrácenou stranou Měsíce. Zdálo by se, že v meziplanetárním prostoru v dosahu hvězdy, jako je Slunce, nebude zima. Problém však spočívá ve vakuu. Částic hmoty, jež by teplo přenášely, existuje totiž ve vesmíru extrémně málo: Reálná průměrná hustota látky v kosmu činí podle odhadů 0,2 atomu na 1 m³. Člověk bez skafandru by tak ve volném vesmírném prostoru zkrátka umrznul.

Živočišné říši z hlediska teplotního minima naopak vévodí želvušky: Zvládají až −273 °C, což se velmi blíží tzv. absolutní nule, při níž ustává veškerý pohyb částic a nedochází ani k přenosu tepelné energie. Je však sporné, zda teplota někde ve vesmíru na zmíněnou hranici vůbec klesá. Podle třetího termodynamického zákona totiž nelze absolutní nuly nikdy dosáhnout.

Když se zrodil vesmír

Lidské tělo se teoreticky může ohřát až na 44 °C, poté hrozí smrt či poškození mozku, šok a zhroucení kardiovaskulárního systému. Standardní průměrná teplota, jež se na Zemi slučuje s existencí živých forem, nepřekračuje 50 °C. Výjimku tvoří tzv. hypertermofilové, kteří prospívají i za hranicemi 100 °C: Například jednobuněčné organismy zvané Strain 121 se nepřestávají množit ani při 121 °C a želvušky odolají ještě o 30 °C teplejšímu prostředí. Žádný z uvedených organismů by však nepřežil na povrchu Venuše, kde by vřela i rtuť. Nemluvě o jádru Země či Slunce, kde se již pohybujeme v tisících, respektive milionech stupňů.

TIP: Proměnlivá tvář Země: 15 míst, kterým vládnou absolutní extrémy

Nejvyšší experimentálně dosažená teplota dalece překračuje vše v současnosti měřitelné nejen na Zemi, ale i v kosmu: Činila 10 bilionů stupňů Celsia a vyvolala ji srážka atomů olova v urychlovači LHC. Stále se však jedná o pouhý zlomek žáru, který ve vesmíru panoval těsně po Velkém třesku. Maximum, při jehož dosažení přestávají platit známé fyzikální zákony, pak stanovuje tzv. Planckova teplota v hodnotě 1,417 × 10³² °C.