Tajné organizace a utajení světovládci (2): Svobodní a mocní zednáři

Nejnebezpečnější a nejmocnější tajnou organizací je však prý společnost, jejíž členové už několik století skutečně řídí běh světa – svobodní zednáři. Nezvratným důkazem pak má být množství vlivných historických osob, které byly členy zednářského spolku: nejméně pětadvacet prezidentů a viceprezidentů Spojených států, signatáři americké Deklarace nezávislosti, armádní generálové i soudci Nejvyššího federálního soudu.

Zednářství ovšem není výhradně americkým fenoménem, ale pravda je, že největší slávy a moci hnutí dosáhlo právě ve Spojených státech. Místem jeho zrodu je však Anglie. A povolání původních členů je jednoznačné stejně jako název spolku: „Svobodní zednáři“ se pravděpodobně říkalo uměleckým kameníkům, kteří ve své době patřili k elitě mezi řemeslníky. Mohli svobodně cestovat, aby pracovali na stavbách kostelů a katedrál.

Odborné znalosti bylo třeba jaksepatří ochránit před nezasvěcenci, a tak nezbývalo než shromažďovat všechny schopné kolegy ve vlastních uzavřených organizacích spoutaných závazkem mlčenlivosti. Noví členové procházeli pečlivým výběrem. Nezbytností byla skvělá paměť a představivost – vždyť kameníci si taje svého umění předávali výhradně ústně, z toho část navíc pouze v symbolech. K identifikaci členů sloužilo množství tajných otázek a odpovědí. A tak se z kamenického umění stalo dobře střežené tajemství. A jeho slavnostní a „bezpečnostní“ procedury se přeměnily v mystické rituály, které dodnes zednářský spolek obklopují okultistickou (v očích katolické církve až satanistickou) aurou. 

Členové, pracující obvykle daleko od domova, společně trávili téměř všechen volný čas, a tak se členství proměňovalo v bratrství. Společné měli i přísné morální zásady, k nimž patřil třeba zákaz cizoložství nebo pobytu venku po osmé hodině večer.

Kameníci mezi sebe postupně přibírali schopné muže také z jiných oborů a v roce 1717 se čtyři londýnské lóže spojily a vznikla Velká zednářská lóže. Původní organizace řemeslníků se časem přeměnila v bratrské seskupení byznysmenů a duševně pracujících z vyšších středních tříd. Osvícenské názory, důraz na rozum a poznání, rovnost bratrů nezávisle na sociální třídě a samozřejmě opar tajemna přitahoval schopné lidi také z řad aristokratů. Svobodní zednáři zkrátka představovali výkvět ctižádostivých, nadaných a vlivných mužů. Není tedy nijak překvapivé, že jejich členové se skrývali za mnoha historickými okamžiky.

Nejvíce členů měli zednáři ve 20. a 30. letech minulého století, po druhé světové válce jejich počet výrazně klesl. I tak dnes po světě chodí údajně až šest milionů zednářů (ženy mezi sebe ještě pořád nechtějí; ty mohou uspět jedině v tzv. liberálních zednářských organizacích). Náplní jejich činnosti je sebezdokonalování, duchovno, vzájemná pomoc a charita.

I když dnes jsou svobodní zednáři mnohem otevřenější než dříve, některé tajnosti si ponechávají – kvůli tradici a historii, možná i jako způsob ochrany před nepochopením. Současně tak ale přetrvává i podezření, že tihle mocní bratři tahají za nitky světa. Na to však zednáři odpovídají: „Kdyby tomu tak bylo, vypadal by líp…“