Tajemný Orang Pendek: Menší bratranec Yettiho z indonéského ostrova Sumatra

Pokud se člověk ocitne na jemu neznámém a tajuplném místě, probouzí to v něm fantazii a často i strach. A protože strach má velké oči, zrodilo se ze spojení strachu a fantazie množství bájných tvorů, kteří ještě dnes jitří mysl veřejnosti i mnoha vědců. Zřejmě nejznámějšími z nich jsou velký ještěr ze skotského jezera Loch Ness, člověku podobný hominid Bigfoot žijící na severozápadě USA či jeho himálajský protějšek Yetti.

Já jsem se díky cestě v tropickém pralese Sumatry setkal s Orang Pendekem. Tedy samozřejmě ne s živým zvířetem, ale s vyprávěním o něm. Ačkoli sám na bájné tvory nevěřím, nad zkazkami o nich se nelze alespoň nezamyslet. 

Lesy plné duchů

Během pobytu v české rezervaci Green Life na Sumatře jsme jako dobrovolníci pomáhali s údržbou tábora, stezek v džungli či záchranou zvířat z černých trhů. Díky tomu jsme byli v každodenním kontaktu s tropickou přírodou a jejími obyvateli. Ke konci pobytu jsme strávili tři dny nocováním přímo v pralese u řeky Berkail. Spali jsme v bambusovém přístřešku narychlo zbudovaném naším průvodcem Alim. Hned první noc jsme seděli u ohně na břehu řeky, kde jsme přes den chytili několik hadů, a Ali nám začal vyprávět o pralese a duchu přírody…

Na Sumatře jsou místa, kam prý Ali nerad chodí, protože tam sídlí zlí duchové přírody. Jiná místa naopak vyhledává, protože tam je dobrý duch. Ali mluvil jednoduchou angličtinou, které bylo dobře rozumět a zřejmě všichni přítomní si vychutnávali poutavé vyprávění umocněné černočernou tmou a pralesem šumícím všude okolo nás. Fantazie pracovala naplno! S existencí ducha pralesa a ducha přírody musím souhlasit a místo, kde jsme se právě nacházeli, rozhodně mělo dobrého ducha – sám jsem ho cítil.

Prostředí, které nutí věřit

Ali dál pokračoval ve vyprávění příběhem o jednom muži z jeho vesnice, který prý kdysi močil u stromu s velikými chůdovitými kořeny a náhle ho něco udeřilo do penisu. Přitom široko daleko nikdo nebyl. 

Po téhle historce se Aliho vyprávění stočilo k „malým lidem“ z pralesa, jimž se zde říká Orang Pendek. Údajně žijí na horním toku řeky Bohorok a Ali sám je prý kdysi viděl. Jednou, když šel s přítelem k řece rybařit, ucítil zvláštní vůni jakéhosi mýdla. Šel se podívat blíž a uviděl dvě děti malého člověka (rukou nám přitom naznačuje asi půlmetrovou výšku), jak se koupou v řece. Na druhém břehu pak spatřil matku, která tam prala prádlo oním voňavým mýdlem. Nakonec zahlédl i otce dětí, který na ně volal. Děti k němu rychle přeplavaly přes řeku a pak všichni čtyři zmizeli v džungli. Zbyli po nich jen bubliny v místě, kde matka prala. Ali se šel podívat na místo, kde zmizeli, ale v džungli nebyla patrná žádná cesta. 

Na závěr se Ali rozpovídal také o velkém člověku (Orang Besarovi), který žije také zde v pralese. Je to samotář a s lidmi nikdy nemluví. Dlouhé vlasy mu sahají až na záda a po celém těle je hustě porostlý chlupy… Tyto historky by mě za jiných okolností asi rozesmály, ale atmosféra, vůně i zvuky tropického pralesa mi to nedovolily. 

Popis „malého člověka“

Orang Pendek indonésky znamená „malý člověk“. Tento dosud neprokázaný druh patří mezi celosvětově známé kryptidy (viz Kryptozoologie: věda, nebo pavěda?) a jako oblast jeho výskytu se uvádí tropické horské pralesy na indonéském ostrově Sumatra. Dvounohý hominid byl prý pozorován jak místními vesničany, tak holandskými kolonisty nebo dokonce západními vědci a turisty. Ti, kdo obhajují jeho existenci, tvrdí, že je 80 až 150 cm vysoký. 

Dlouholetá výzkumnice Debbie Martyrová, která se Orang Pendekem zabývá bezmála 20 let, na základě rozhovorů s „očitými svědky“ uvádí, že tělo zvířete je pokryto šedou srstí s tmavými skvrnami. Živočich má široká ramena, velký hrudník a silné horní končetiny. Jedná se o překvapivě silného tvora, který je horními končetinami schopen vytrhávat ze země i menší stromy. Dolní končetiny jsou naproti tomu krátké a slabé, stejně jako chodidla, která jsou často v úhlu 45° vytočená směrem ven.

Na zadní části hlavy má Orang Pendek mohutný hřeben podobně jako gorily a nad očima jsou patrné výrazné nadočnicové hrboly. Pro obličej jsou charakteristická malá ústa, velmi „lidský“ nos a relativně daleko od sebe posazené oči. Když je Orang Pendek vylekaný, ukazuje zuby se zřetelnými a velkými špičáky, tak jako to dělá většina opic.

Podle svědků byl často viděn na okrajích pralesa, v těsné blízkosti políček domorodců. Údajně má ve zvláštní oblibě kukuřici, brambory a ovoce. Místní dřevorubci pracující v pralese ho občas pozorovali, jak požírá vyhrabané kořínky, mladé výhonky, říční korýše či hmyz. Oblíbenou potravou hominida jsou potom zralé plody durianu – výrazně páchnoucího asijského ovoce. 

Kresby podle skutečné předlohy?

„Orang“ v indonéštině znamená „člověk“ a určitě nejznámějším existujícím divoce žijícím orangem je „Orang Hutan“, tedy Lesní člověk. V počeštěné podobě jména je tento živočich dobře znám jako orangutan – největší lidoop Asie, živočich dokonale přizpůsobený životu v korunách pralesních stromů. Popis Orang Pendeka od Debbie Martyrové (ale i dalších kryptozoologů) právě orangutana nápadně připomíná. 

Již v 17. století nakreslil orangutana holandský lékař Jacob de Bondt, který pracoval na Jávě a Borneu a sám orangutana choval. Tím západnímu světu toto zvíře poprvé představil. Ačkoli měl k dispozici živý vzor, jeho kresba spíše připomíná člověka, než nám známé zvíře. Navíc se velmi podobá také pozdějším kresbám Orang Pendeka. 

TIP: Legenda o africkém tvorovi „mokele-mbembe“: Mohli dinosauři přežít dodnes?

Lze si opravdu velmi snadno představit, že malý člověk, je ve skutečnosti jen orangutanem, kterého stvořila lidská fantazie a možná i touha po senzaci či po finančním výdělku v jinak chudé Indonésii. V tmavém pralese, kde fantazie pracuje naplno, se neexistující tvor může zhmotnit i z mnohem méně výrazných impulsů.