Symbol ohrožené přírody, panda velká: Býložravec s žaludkem predátora

I když panda velká (Ailuropoda melanoleuca) vypadá jako vyložené dobračisko, dokáže se velmi zdatně bránit. O tom se přesvědčili i někteří dotěrní návštěvníci čínských zoologických zahrad, kteří museli čelit agresivnímu výpadu této medvědovité šelmy. Zoologické zahrady jsou velmi důležitým „záchranným prostředím“ pro tyto ohrožené tvory, jejichž přirozené životní prostředí je ohrožováno kácením bambusových lesů, lesními požáry, lovem a další lidskou činností. Člověk tak přivedl na pokraj vymření živočicha, který býval hojný na rozsáhlém území od Pekingu a Hongkongu na straně jedné až po Barmu a Vietnam na straně druhé.

Výkladní skříň Číny

Panda velká se stala symbolem ohrožené přírody, k čemuž přispěl i její sympatický vzhled. Vždyť jako erbovní zvíře se na jakýchkoli grafických motivech vyjímá určitě mnohem lépe než obdobně ohrožená žába nebo červ. Čína přetavila kriticky ohroženého živočicha, který se stal jedním z národních symbolů, v politický kapitál. Zapůjčení pand do zoologických zahrad mimo území Číny posloužilo čínským pohlavárům nejednou k zahraničně politickým šarádám. Například při jednáních o zápůjčce pand na Tchaj-wan se dlouho licitovalo, zda jde o vývoz do zahraničí, což by de facto znamenalo uznání nezávislosti ostrova na kontinentální Číně, nebo zda se jedná o přesun v rámci Čínské lidové republiky, což by samostatnost Tchajwanu popíralo.

Rezervace a národní parky jsou výkladní skříní, v níž Čína demonstruje světu svůj zájem o ochranu přírody. Pro stejné účely byla zřízena i chovná střediska pro pandy velké, z nichž nejznámější pracuje ve městě Čcheng-tu. Střediska se z počátku potýkala s velkými problémy a k záchraně ohrožených pand příliš nepřispívala. Byly pro ně odchytávány pandy z volné přírody, ale zvířata se v zajetí nerozmnožovala. Pokud už samice vrhly mláďata, pak se je často nedařilo odchovat. Provoz chovných center tak paradoxně znamenal spíš úbytek pand ve volné přírodě a nevedl ke zvýšení jejich počtu. To vše se ale postupem času změnilo a dnes se mnohá chovná centra mohou pochlubit početnými přírůstky. Návrat odchovaných pand do přírody je ale teprve v rozjezdu a naráží na celou řadu problémů.

Když se otřásla zem

Ačkoli si Čína a její čelní představitelé s ochranou životního prostředí většinou hlavy příliš nelámou, s pandami je tomu jinak. Za úmyslné usmrcení zvířete hrozí pytlákovi i trest smrti. Na případnou záchranu pandy je naopak vypsána odměna odpovídající dvojnásobku ročního platu průměrného Číňana. Přesto nemají pandy velké ve svém boji o přežití zdaleka vyhráno.

V roce 2008 postihlo čínskou provincii Sečuán silné zemětřesení, které zasáhlo i slavnou přírodní rezervaci Wolong. Ta byla zřízena především k ochraně pandy velké, i když v tamních lesích žijí i další vzácní živočichové, například levhart sněžný (Panthera uncia) nebo pardál obláčkový (Neofelis nebulosa). Zemětřesení vyvolalo masivní sesuvy půdy a s těmi zmizely i rozsáhlé plochy lesů. Na území obývaném pandami byla zničena bezmála čtvrtina bambusových porostů, kterými se pandy živí. Lesy, které přírodní katastrofě odolaly, zůstaly rozdrobeny na menší plochy. Pro pandy to byla pohroma. Les opouštějí jen nerady a žijí víceméně samotářsky. Samci a samice se střetávají vlastně jen v období námluv. Pokud však zůstane dospělá panda uvězněna na lesním „ostrově“ obklopeném krajinou zdevastovanou zemětřesením, nemá na toulky po okolí a námluvy mnoho chutí.

Klid po bouři?

Horské lesy ve Wolongu a jeho okolí byly před počátkem ochrany pand velkých přeměněny na pastviny a pole. Ještě před zemětřesením však díky intenzivní ochraně přírody došlo ke zhojení rozsáhlých ran v lesních porostech a rezervace si před úderem přírodní katastrofy stihla v podobě obnovených lesů vybudovat jakýsi „polštář“. Devastace lesních porostů zemětřesením byla i tak rozsáhlá, ale jak prozradily satelitní snímky, bez předchozí dlouhodobé ochrany přírody by byly následky pro pandy ještě děsivější.

Jako štěstí v neštěstí hodnotí světoví experti na ochranu přírody skutečnost, že mnozí lidé žijící vysoko v horách na území rezervace Wolong se po zemětřesení odstěhovali. Zemětřesení zničilo mosty i silnice a horské vsi stejně jako samoty zůstaly odříznuté od okolního světa. Lidé opouštěli své domovy, aby se usídlili v údolích poblíž hlavních cest. Ochránci přírody se nyní ze všech sil snaží, aby jim rozmluvili návrat zpátky do hor a pandy velké tak měly zasloužený klid.

Bambusový jídelníček pro masožravce

Mohlo by se zdát, že panda si v hustých bambusových lesích, kde má pořád na dosah spoustu potravy, žije nesmírně blahobytně. To by ale byl omyl. Bambus je skutečně nízkokalorická dieta a panda se proto musí od soumraku do rozbřesku prakticky neustále cpát. Za den tak sežere 10 až 20 kilogramů bambusu, jenže jako bývalý masožravec nemá na takový objem potravy dostatek místa v poměrně krátkém střevu. Aby přísun potravy zvládala, musí velmi často vyměšovat a za čtyřiadvacet hodin si proto „odskočí“ zhruba čtyřicetkrát.

Ani tak objemné porce potravy ovšem pandě nezajistí blahobyt. Zvíře neustále balancuje na pokraji hladu a nedokáže si vytvořit významnější tukové zásoby. To zásadně ovlivňuje život těchto tvorů. I když může samice pandy velké porodit až tři mláďata, jen zcela výjimečně dokáže odchovat více než jedno. Z hubené bambusové diety matka nenačerpá dost energie k tvorbě mléka pro kojení všech potomků. Obvykle si z nich ponechá jen toho nejsilnějšího a zbývající opustí.

Navzdory tomu, že pandy patří mezi medvědovité šelmy, neukládají se na zimu k dlouhodobému spánku jako třeba náš medvěd hnědý. K blaženému prospání zimy jim opět chybí vydatnější zásoba tělního tuku, jež si konzumací bambusu prostě nevytvoří.

Inspirace pro výrobce biopaliv

Bambus je sice nevýživný, ale má jednu velkou výhodu – na svazích vysokých hor pandy prakticky nenarazí na konkurenci, protože bambusy obsahují ve srovnání s jinými rostlinami velmi málo snadno stravitelných živin. I pro pandu, jejíž evoluční předci patřili k všežravcům či konzumentům masa, je však taková ryze vegetariánská strava opravdu extrémní.

Dnešním pandám už maso nic neříká a pro vnímání jeho chuti ani nemají vybavené chuťové buňky na jazyku. Z dob, kdy si pandí předci dopřávali maso, však zvířeti zbyly enzymy vhodné pro trávení masité stravy. Evoluce naopak pandy stále ještě nevybavila geny pro trávení rostlin. Vlastní tak enzymatický „příbor“ na potravu, kterou už miliony let nekonzumují, ale postrádají jakékoli enzymatické „vybavení“ pro konzumaci bambusu, jenž tvoří 99 % jejich jídelníčku.

Jak si panda s trávením bambusu poradí? Má k tomu početný zástup mikroskopických pomocníků – střevních bakterií. Ty už si dokážou s bambusem poradit. Rozloží až 95 % bambusové biomasy na jednoduché cukry, které zvířeti poslouží jako zdroj energie pro všechny životní pochody.

Bakterie z pandího střeva si vedou pří odbourávání bambusové biomasy tak zdatně, že po nich začínají závistivě pošilhávat výrobci biopaliv. Doufají, že se jim podaří odhalit enzymy, kterými bakteriální podnájemci pandího střeva rozkládají bambus. Genoví inženýři chtějí tyto geny propašovat do dědičné informace kvasinek a ty pak nasadit na rostlinnou biomasu, například na dřevěný odpad nebo slámu z polí. Díky genům vypůjčeným od bakterií pandího střeva by si kvasinky nejprve rozložily biomasu na jednoduché cukry a ty už by pak hravě proměnily na alkohol použitelný jako palivo do spalovacích motorů aut.

Sčítání pomocí DNA z trusu

V zajetí jsou dnes chovány asi dvě stovky pand velkých. Odhady počtů zvířat žijících ve volné přírodě se navzdory pravidelnému sčítání významně liší. Není divu. Pandy jsou noční samotáři a většinu dne tráví v úkrytu. Často se uchylují na krajně nepřístupná místa, jako jsou skalní rozsedliny, sluje nebo rokle a za potravou se vydávají až v noci. Jejich přímé pozorování je proto velmi obtížné.

TIP: „Ohnivá liška“ z Asie: Zranitelná panda červená

V posledních letech se prosadilo sčítání pand na základě identifikace genetickými testy. Terénní pracovníci už nemusejí vyhledávat jednotlivá zvířata v neproniknutelných horských lesích, ale stačí jim posbírat na sledovaném území vzorky pandího trusu. V něm se nacházejí i buňky střevní sliznice konkrétního zvířete. Genetici v laboratoři izolují z trusu pandí DNA a určí její „otisk“, podobně, jako to dělají kriminalisté s DNA pachatelů či obětí trestných činů. Záměna jednotlivých zvířat je pak prakticky vyloučena.
Zatímco klasické metody sčítání došly k závěru, že na světě žije kolem tisíce pand, odhady některých odborníků podepřené výsledky DNA testů se šplhají až ke třem tisícům.