Studio Abbey Road: Jak vypadá místo, kde vznikla alba Beatles, Radiohead nebo Lady Gaga

V jedné z klidných postranních uliček bohaté a zelené londýnské čtvrti Maida Vale stojí elegantní, ale přitom nenápadná bílá budova. Bylo by snadné si ji splést například se sídlem advokátní kanceláře nebo charity, nebýt toho, že okolní zdi kompletně pokrývají nápisy a graffiti související s kapelou Beatles. 

Tohle není advokátní kancelář, tohle je Abbey Road, pravděpodobně nejznámější nahrávací studio světa. Ačkoliv se nejvíc spojuje se stejnojmenným albem slavných „Brouků“, seznam dalších zvukových záznamů, které se tu nahrávaly, masterovaly či míchaly, by vydal na celý článek: od Move It Cliffa Richarda přes Born This Way od Lady Gaga až po Dark Side Of The Moon od Pink Floyd a OK Computer kapely Radiohead. Nemluvě o tom, že právě zde se zrodila filmová hudba ke snímkům, jako je Návrat Jediho či trilogie Pána prstenů. Studio se pojí s mnoha slavnými muzikanty a tvůrci, a tak se mohou milovníci hudby při procházení místními chodbami doslova dotknout jeho historie.

První, první, první

Výčet významných úspěchů studia je vcelku impozantní. Otevřelo se v roce 1931 a jako první na světě vzniklo výhradně za účelem nahrávání desek. Právě tady se zrodila vůbec první stereonahrávka: Roku 1935 se pod ni podepsal legendární zvukový inženýr Alan Blumlein. V roce 1979 pak Abbey Road získalo další prvenství, když se v něm uskutečnila premiéra digitálního nahrávání. Jinými slovy, je to opravdová instituce. Jenže od těch časů se hudební svět změnil. Čím dál víc muzikantů nahrává ve své ložnici místo ve studiu, a kromě toho se neustále proměňuje i tvář hudby. Jak se tedy místo jako Abbey Road dokáže udržet?

Moje návštěva začíná prohlídkou s průvodcem, a zatímco vedoucí hudební produkce Mirek Stiles vchází do slavného Studia 1, mě zasáhnou dvě věci. Za prvé, jak obrovské to tady je – budova je postavená tak, aby umožňovala nahrávat i klasickou hudbu, takže nabízí dost místa pro stočlenný orchestr a stohlasý sbor zároveň. A za druhé, jak podivně povědomě to celé působí. Očividně jsem strávil příliš mnoho pátků sledováním hudebních dokumentů na čtvrtém kanálu BBC. Dokonce jsem vyťukal pár tónů na piano stojící v rohu, na které hrávala slavná paní Millsová i Beatles.

Hvězdy na stěnách

Studia 2 a 3 nejsou tak velká, ale dýchají stejnou atmosférou. „Tady vznikla píseň Dark Side Of The Moon,“ povídá mi Mirek tak trochu mezi řečí v kontrolní místnosti Studia 2. Dokonce ani na chodbách (kde platí přísný zákaz fotografovat, protože byste nejspíš zvěčnili některou z velkých hvězd, které sem přijíždějí tvořit a nahrávat) nelze ignorovat hudební dědictví studia. Stěny lemují fotografie minulých i současných hudebních ikon a každý volný kousek je přecpaný starým vybavením. „Není to muzeum, jen máme problém s úložným prostorem,“ směje se Mirek. 

TIP: Nejbohatší kapely: 5 úspěšných strojů na zábavu i na peníze

Po prohlídce přichází čas zjistit, jak si Abbey Road udržuje pozici v rámci neustálých inovací. Zdejší pokrok pohánějí tři hlavní motory: rozšiřování technologické nabídky studia, zpřístupnění vlastních schopností neustále se rozšiřující cílové skupině a partnerství s hudebními technologickými start-upy.

Mix nového a starého

Z hlediska zařízení prodělalo Abbey Road nedávno největší rozvoj ve své historii – přistavělo dvě nahrávací místnosti, Gatehouse a Front Room. Současní producenti většinou pracují v digitální sféře a obvykle nepotřebují obří prostory, jaké nabízejí Studia 1, 2 a 3. Vybudované místnosti tak slouží coby kompaktní a cenově dostupná varianta. Stiles dodává: „Je to mnohem reálnější z hlediska rozpočtu začínajících umělců. Máme tu úplně nové mixážní pulty Neve a SSL a nejnovější verzi Pro Tools, zároveň se však muzikanti dostanou i k našemu obrovskému archivu starého zařízení, takže jde o spojení starého a nového.“

Další novinku představuje velký mixážní pult pro Dolby Atmos, speciální postprodukční sestava s obrovskou 4K obrazovkou, sloužící k nahrávání filmových melodií. „Díky tomu lze u nás jako v jediném britském studiu nejen nahrávat filmovou hudbu, ale také dabovat,“ popisuje Stiles. „V Americe existuje takových míst spousta, ale v Británii jsme jediní, takže jsme vážně nadšení.“

Bicí z 50. let

Moderní technologie umožňují mnoha umělcům nahrávat a produkovat vlastní hudbu, takže se nemusejí spoléhat na nahrávací společnost a financovat měsíce natáčení v drahém studiu. V reakci na popsaný vývoj strávili v Abbey Road posledních pět let tím, že s respektovanými hardwarovými i softwarovými společnostmi vyvíjeli systém na simulování svých dříve exkluzivních technologií, aby mohl každý hudebník využívat špičkové nástroje přímo u sebe v ložnici. 

Mezi nejpopulárnější produkty Abbey Road patří řada virtuálních bicích nástrojů. Každý z nich věrně napodobuje určitý zvuk bubnů, jak by zněly nahrané v konkrétním období. K tomu bylo zapotřebí zahrát na dobovou bicí soupravu všechny možné „části“ – lehké, střední a těžké údery, činely apod. – a zaznamenat je pomocí tehdejších instrumentů, přístrojů a technologií: počínaje bicí soupravou přes mikrofon, předzesilovač a mixpult a konče páskou, to vše například z 50. let.

Sedmsetkrát levněji

Pozornost věnovaná detailům je ohromující: Každý soubor zahrnuje na čtyřicet tisíc jednotlivě nahraných zvuků. Podobný proces se použil při vytváření softwaru CFX Concert Grand Piano, který imituje legendární koncertní křídlo Yamaha, vznikl ve Studiu 1 a dá se pořídit v přepočtu za pět tisíc korun – což je oproti 3,5 milionu za skutečné piano opravdu rozdíl.

TIP: Čekají nás koncerty hologramů Freddieho Mercuryho a Franka Zappy?

K nejnovějším přírůstkům ve vybavení se řadí Abbey Road Vinyl Plug-in, jenž věrně modeluje studiové zařízení pro přehrávání a stříhání vinylů a dodává „vinylovou patinu“ digitálním nahrávkám. Druhou novinku představuje REDD Microphone – první mikrofon se zabudovaným předzesilovačem. „Uživatelé obojí velmi dobře přijali,“ líčí Stiles. „Zajímavý byl hlavně vinyl plug-in. Našli jsme totiž lidi, kteří ho využívali tak, že jednotlivé zvukové stopy jako bubny, vokály nebo kytary stříhali do vinylového zvuku ještě před finálním smícháním. To dřív nebylo možné.“

Vše pro start-upy

Za poslední rok také v Abbey Road spustili program Red, zaměřený na start-upy. „Ať už jde o pomoc s technikou, nebo rady ohledně marketingu, téměř vždy je tu někdo z EMI/Universal, kdo má potřebné znalosti,“ popisuje manažer programu Jon Eades. „Mám za úkol být v kontaktu se společnostmi, zjišťovat, co potřebují, a pak je spojit s někým ze studia, kdo jim může pomoct.“

Mezi dosud zapojenými start-upy figuruje například výrobce sluchátek Ossic, služba pro on-line mastering Cloudbounce, aplikace pro výuku hraní na kytaru Uberchord, jež dokáže analyzovat zahrané akordy a řekne vám, kde děláte chybu, nebo třeba služba Qrates, která lisuje vinyly na zakázku, a je tudíž populární zejména mezi malými nahrávacími společnostmi. 

3D zvuk v centru zájmu

Do programu Red se zapojil i Stiles a jeho práce s Ossic, s nimiž vyvíjí 3D sluchátka pro virtuální realitu, perfektně dokládá, jak v Abbey Road přijímají inovace a zároveň čerpají ze svého dlouholetého odkazu. Mirek k tomu dodává: „Všichni jsou z virtuální reality nadšení a vizuálně je zkrátka úžasná – pokud ovšem nemáte k obrazu pořádný zvuk, dostanete jen půlku příběhu. Takže se 3D zvuk nyní nachází v centru zájmu a vypadá to, že se vrací ke dvěma poměrně starým technologiím: binaurální a ambisonické.“

Binaurální nahrávání využívá dva mikrofony zabudované do speciálního modelu lidské hlavy. Cílem je navodit pocit, že se posluchač nachází přímo v místnosti s muzikanty. Metodu v roce 1935 vynalezl již zmíněný Alan Blumlein, ale nikdy se nezačala běžně používat. Na ambisonickou formu pak přišel o čtyřicet let později profesor Michael Gerzon z Oxfordu: Zvuk se nahrává ze všech směrů pomocí mnoha mikrofonů, podobně jako dnešní 360° kamery využívají řadu čoček.

Je to zkrátka úžasné místo

„Dnes se zabýváme tím, jak ve sluchátkách vytvořit opravdu přesvědčivý 3D zvuk,“ pokračuje Stiles, „a přitom jde o technologii z roku 1975, respektive 1935! Takže teď v podstatě přidávám k nahrávání ambisonické mikrofony, zaznamenávám různé věci a pak si hraju se softwarem v postprodukci. Prozkoumáváme nové území, a až se vše rozjede ve velkém, budeme už v Abbey Road vědět, jak se s tím pracuje.“

TIP: Když Brouci dobyli Ameriku: Jak se rodila nesmrtelnost beatlemánie

Stilesovi se nadšení zračí v obličeji a nejspíš to souvisí s důvodem, proč v Abbey Road působí už přes dvacet let – ačkoliv, jak říká, je to tady běžné. „Jakmile tu jednou začnete pracovat, už nechcete odejít,“ usmívá se. „Jen ten záběr různých prací, které přicházejí! Jde zkrátka o úžasné místo.“