Strážce českých stepí: Sysel obecný, kriticky ohrožený „škůdce“

Sysel obecný (Spermophilus citellus) se ještě před padesáti lety vyskytoval prakticky ve všech stepích nižších až středních poloh tehdejšího Československa. Zemědělci jej pronásledovali jako škůdce a snažili se likvidovat syslí populaci, jak jen to šlo. Dnes nepřevyšuje počet známých míst výskytu sysla obecného v Česku třicítku a tento hlodavec se řadí mezi kriticky ohrožené živočichy.

Vždy ve střehu

Sysel vypadá jako svišť. Nejpatrnější rozdíl mezi těmito zvířaty spočívá ve velikosti. Zatímco svišť horský (Marmota marmota) běžně dosahuje hmotnosti kolem pěti kilogramů a délky půl metru, sysel obecný většinou váží kolem čtvrt kilogramu a měří asi dvacet centimetrů. Živí se převážně rostlinnou potravou v podobě travin, obilovin či jejich semínky. Když má možnost přiživit se brouky a jinými bezobratlými živočichy, nepohrdne jí.

Syslové žijí pospolitým životem. Jakmile některý z nich postřehne náznak sebemenšího nebezpečí, ozve se pronikavý hvizd, na nějž ostatní bleskurychle reagují a zmizí v podzemních norách. Ostražitost syslům velí zůstat nějakou dobu pod zemí, ale po chvilce z některé nory vykoukne malý čumáček a za ním se objeví výrazná tmavá očka nehnutě sledující nejbližší okolí. Když malý strážce zjistí, že žádné nebezpečí zřejmě nehrozí, vyleze opět ven. Za ním následují jeho druhové a společně pokračují v přerušené činnosti, kterou je převážně shánění potravy.

Hluboký spánek

Syslové se musejí přes léto pořádně vykrmit a nashromáždit v těle co možná nejvíce tuku. Na zimu si totiž nedělají žádné zásoby a tuk jim slouží jako jediný zdroj energie. Ještě než se uloží v norách do svých hnízd k zimnímu spánku, ucpávají vchody, aby byli co nejlépe chráněni před mrazem. Když zima přijde, tělesná teplota hibernujících syslů klesá až na 1 °C a srdce bije rychlostí pouhých několika tepů za minutu.

TIP: Opičky českých parků: Záchranná stanice pro veverky

Ze strnulého spánku procitají syslové zhruba v dubnu, kdy jim začíná doba rozmnožování. Samička má jen jeden vrh do roka a rodí 4–8 slepých a holých mláďat. Mladí syslíci otevřou oči po osmi dnech a další tři týdny se živí v noře výhradně mateřským mlékem. Pak ji opouštějí a ve dvou měsících jsou mláďata téměř samostatná. Rozmnožovat se však mohou až v příštím roce, pokud se ho však dožijí. Mají totiž mnoho nepřátel v podobě dravých ptáků, lasiček, prudkých dešťů a také člověka. V posledních desetiletích početnost tohoto druhu velmi poklesla a dnes je zařazen do kategorie kriticky ohrožených živočichů. U nás se vyskytuje jen na několika málo místech. Jedním z nich je lokalita mezi kempem Trhovky a Podskalím, kde jsem měl tato milá zvířátka příležitost opakovaně pozorovat.