Stálý půvab korálů podzimu: Duběnky a hálky na růžích

Při výpravách do říjnové podzimní přírody jsem již v souvislosti s duběnkami – nápadnými kuličkami přichycenými na spodní straně dubových listů – vyslechl z úst otců a matek vysvětlujících vznik útvarů svým zvědavým dítkům, tolik hloupostí, že by vydaly na humornou knížečku. Z tradovaných omylů jsem pochopil, že původ duběnek není obecně známý…

Duběnky v lidové medicíně

Ve smíšených a listnatých lesích je na podzim možné objevit na spodní straně dubových listů zelenočervené kuličky o průměru asi 20 mm (až 26 mm). Takzvané duběnky jsou druhem hálky (rostlinný novotvar), kterou způsobuje drobný blanokřídlý hmyz – žlabatka dubová (Cynips quercusfolii).

V Českém herbáři z roku 1899 se na str. 62–63 dočteme: „Duběnky (Callae) vzniknou píchnutím jistého druhu vos do listí nebo plodu dubového. Jsou to bobule kulaté, asi jako lískový neb vlašský ořech velké. Nejlépe jest sbírati je zelené, poněvadž v tu dobu obsahují nejvíce třísloviny. Z Arábie a malé Asie pocházejí nejlepší duběnky. Užívá se jich při otrávení, zevně pak se přikládají co obkladek při zlomeninách, vředech, zhmožděninách aj. Odvarem lze umývati tyto neduhy. Dávají se také co prášek 10–20 gr. Z duběnek připravuje se inkoust.“

Generace na dvě „směny“

Žlabatky dubové patří do řádu blanokřídlých (Hymenoptera). Živí se rostlinnou potravou a dospělí jedinci oboupohlavní generace v květnu a červnu poletují a kladou oplodněná vajíčka zespodu do žilek dubů. Právě tím na listech vytvářejí šťavnaté nedřevnatějící hálky. Ty jsou vždy jednokomůrkové, zpočátku zelené, později nažloutlé a na osluněné straně červené.

Na podzim duběnky opadávají společně s listy. Od prosince do února se z nich líhnou samobřezí (partenogenetické) samičky, které kladou vajíčka do pupenů dubů. Tím je přetvářejí na hálky, z nichž se v květnu líhnou samečci i samičky. Generace je jednoletá.

Okrasy na šípkových růžích

Obdobou duběnek jsou atraktivní „vlasaté“ útvary na šípkových keřích. Ty způsobuje žlabatka růžová (Diplolepis rosae). Tyto hálky (zvané bedeguár) se analogicky vytvářejí na větévkách a listech šípkového keře (Rosa canina) poté, co žlabatka na jaře naklade do pupenů snůšku svých vajíček. Hálky pak vznikají působením růstových faktorů ve slinách larev.

Šípkové hálky mohou být velké i jako dětská pěst a jsou obrostlé zelenavými, červenavými a žlutými chlupy. Během následujícího jara z nich vylétají dospělí jedinci. Místo žlabatek se však někdy mohou objevit lumčíci či jiný parazitický hmyz, který do hálek pronikne a živí se vyvíjejícími se larvami žlabatek růžových.

Středověk a hálky

Ve středověku si lidé hálek na šípkách všímali a využívali je. Odvarem z nich se snažili léčit průjmová onemocnění dobytka, sušené a na prášek rozemleté larvy žlabatek měly pomoci proti tasemnicím. Lidé nosili i náhrdelníky s navlečenými hálkami a doufali, že se tak zbaví černého kašle.

TIP: Symfonie třetího ročního období - Orgie barev podzimních listů

Bylinkáři dodnes doporučují šípkové hálky ve formě tinktury jako výborné tonikum, které stimuluje imunitu a léčí horečky. Legendární Pietro Andrea Mattioli o šípkových hálkách píše jako o houbách, vlasatých uzlících a poukazuje na jejich německý název – Schlafapfel – jablko na spaní.