Spirála vyjedených oceánů: Zmizí tresky a tuňáci z našeho jídelníčku?

Průměrný člověk každý rok sní asi 20 kilogramů ryb, což je dvakrát víc než před padesáti lety. Nutriční poradci mohou mít radost, vždyť ryby jsou bohaté na jód, vitamíny, minerály i další látky nepostradatelné pro zdravý vývoj dětí. Navíc snižují třeba riziko infarktu a mrtvice. Jenže jedlíků je na světě také asi dvakrát víc než v 60. letech a oceán pustne. 

Ryby zkrátka neberou

Keith Andre rybaří celý život. Se svou lodí vyjíždí na moře z přístavu na Seychelách – souostroví v Indickém oceánu. Přestože má k pamětníkovi ještě daleko, už i on si všiml dramatického vývoje, který se odehrál během jeho kariéry: „Dřív jsme vyjížděli na moře zhruba na týden a přivezli jsme dost ryb, abychom pokryli náklady a ještě si vydělali dost peněz. Teď musíme vyjíždět na 14 dní, abychom si prodejem úlovku vydělali stejně.“

Důvod popsaného vývoje je jednoduchý – v okolí Seychel rybí hejna stále řídnou. Do tamních vod jezdí čím dál víc lodí a – což je možná ještě důležitější – mají čím dál sofistikovanější vybavení. Rybáři dnes používají obří sítě a silné jeřáby, o nichž se jejich kolegům před pár lety ani nesnilo. Podobná situace panuje na všech světových mořích.

Jako krávy na louce

Asi ve dvou třetinách rybářských oblastí se loví tak, že se ryby sotva stačí množit. Jenže ve zbývající třetině se loví ještě víc, a ryb tam ubývá. Tento vývoj je důsledkem principu, jehož logiku si angličtí vědci uvědomili už na počátku 19. století. Tehdy ho popisovali na příkladu vesnice, která bohatne a jejíž obyvatelé si pořizují víc a víc krav, které ovšem pasou na stále stejné louce.

Z hlediska jednotlivce je to rozumné chování. Když přivedete další krávu na společnou pastvu, budete mít víc mléka a masa. Jenže z pohledu celé vesnice to přináší problém, protože louka tolik krav prostě neuživí, a ony nakonec všechny uhynou. S rybářskými loděmi na moři je to úplně stejné. Každá další přináší svému majiteli zisk, ale když jich je dohromady moc, tak na tom tratí všichni. 

Lovit méně, aby bylo více

Zvyšováním lovu ve světových mořích nastává paradoxní situace, kdy všichni musí lovit méně, aby později mohli nalovit víc. Jenže nikdo nechce svůj úlovek omezit jako první v řadě, a tak se všechno točí po začarované spirále a ryb ubývá a ubývá. Dokud se nedohodnou všichni, že lov omezí najednou. A to je strašlivě těžké.

Existuje ale pár míst, kde se to daří. Jedním z nich jsou moře na severozápad od Evropy. Ještě před deseti lety se tam drtivá většina druhů ryb lovila rychleji, než se stihly množit, a proto jich rychle ubývalo. Státy se ale v rámci Evropské unie dohodly na omezení a dnes se už asi 2/3 druhů loví pouze v takovém množství, aby jejich populace neklesala, ale dokonce rostla. Třeba kusů hejka severního plavalo v Severním moři v roce 2006 jen 32 tisíc tun. Dnes je to asi sedmkrát víc – 265 tisíc tun!

Nadějná zpráva pro budoucnost

Omezení lovu se rybářům už dnes začíná vyplácet. Z moří, kde ještě před pár lety na ryby nenarazili, už zase přivážejí bohaté úlovky – pečlivě kontrolované, jestli nepřesahují povolené množství. I když to zní možná divně, všichni mohou vydělávat víc díky tomu, že souhlasili s tím, že se při lovu omezí. Zisky evropských rybářů za poslední tři roky vzrostly o zhruba 60 procent.

TIP: Farmy na moři: Norové přicházejí s ekologičtější variantou rybích farem

Evropská unie teď chce tuhle praxi přesunout i do Středozemního a Černého moře, kde se udržitelně loví pořád jen sedm z tamních šedesáti druhů ryb. Definitivním cílem ale je zavést udržitelné rybaření na celém světě. Většina lídrů rybářských velmocí už to začíná chápat, a tak to vypadá, že tresku, tuňáka nebo sardinku budeme moct jednou dát ochutnat i vnoučatům.