Smrtící kopyta žiraf: Dokážou zabít konkurenta i útočícího lva

Odborné odhady říkají, že v Africe v současnosti žije kolem 110–150 tisíc kusů žiraf. Zhruba dvě třetiny tohoto počtu se nacházejí v Keni, Tanzánii a Botswaně. Jestliže sem někdy pojedete na safari, asi sotva nejvyšší suchozemské tvory naší planety přehlédnete. Samice měří až 4,5 metru, samci jsou ještě o metr vyšší a v některých případech váží až 1 800 kilogramů.

Nebojácní býložravci

Vzhledem k velikosti těchto tvorů je jejich jediným přirozeným nepřítelem lev. I lví smečka si ovšem počíná při napadení žirafy obezřetně a především se snaží srazit vyhlédnutou kořist k zemi. Mocnou zbraní tohoto zvířete jsou totiž kopyta a jeden dobře mířený kopanec dospělé žirafy dokáže bez problémů rozdrtit lví lebku nebo přerazit páteř. Mírumilovní sudokopytníci ovšem potyčky se lvy z pochopitelných důvodů nevyhledávají a raději volí útěk. Ačkoli jejich tělo není uzpůsobeno k běhu na dlouhé vzdálenosti, krátkodobě dokážou vyvinout rychlost až 55 km/h.

Existují ale situace, kdy se i tito jinak mírumilovní býložravci soubojům nevyhnou. V době páření dochází mezi samci k častému měření sil, které má silnějšímu zjednat právo na samici. Sokové se nejprve pokoušejí jeden druhého zastrašit – vyzývavě stojí proti sobě, nebo se obcházejí v kruzích a měří sílu protivníka. Když zastrašovací taktika selže, může začít souboj, při němž samci zpočátku používají krky zkřížené do tvaru písmene X k přetlačování.

TIP: Souboj žirafích samců: Rivalita mezi něžnými obry

V případě, že ani v první „ostré“ fázi střetu žádný z bojovníků nevyklidí pozice, přijde na řadu hlava, a to doslova. Oba do sebe začnou hlavami tlouct a snaží se zasáhnout protivníka do hrudi nebo do krku. Údery jsou vzhledem k délce krku a hmotnosti zvířat nesmírně silné a například po ráně do hlavy může dojít k omráčení nebo smrti. Rány mohou také poškodit některé vnitřní orgány.