Skryté hrozby Země: Jsou supervulkány doutnající časované bomby?

Národní park Yellowstone navštíví téměř čtyři miliony turistů za rok. Tamní lesy a pastviny se staly domovem vlků, bizonů amerických, medvědů grizzly i mnoha dalších druhů. A kromě každoročních požárů se v parku nic přesmíru dramatického neděje. 

Na první pohled není zdaleka zřejmé, že jedna z jeho nejkrásnějších oblastí – rozlehlá planina o rozměrech 55 × 72 km plná jezer, luk a proťatá poklidnou meandrující řekou – představuje ve skutečnosti ohromnou sopku, yellowstonský supervulkán. Aktivitu bublajících solných jezírek a občasných výtrysků vroucí vody pohání právě láva, dřímající hluboko pod povrchem. 

Masivní sopka však dnes už spíš jen dřímá, a pokud bychom použili metaforu, maximálně se z času na čas převalí na druhý bok. Titul „supervulkán“ jí zajistila gigantická exploze před 2,1 milionu let, která k nebi vyvrhla přes 1 000 km³ zeminy. V historii následovaly ještě dva podobné výbuchy, přičemž poslední se odehrál zhruba před 610 tisíci let. A ze vzniklé prohlubně zvané kaldera se pak postupně stala dnešní obdivovaná část parku.  

Co by bylo, kdyby…

Co by však nastalo, kdyby se měla taková exploze zopakovat? Vědci z amerického Institutu pro geologický průzkum publikovali studii, v níž katastrofu vylíčili skutečně v živých barvách. 

Vzrůstající tlak uvnitř kaldery by se po několik měsíců projevoval zrychlujícími se otřesy a občasnými obřími gejzíry vody. Geotermální jezírka by se ohřála nad bod varu. V jednu kritickou chvíli by se pak natlakovaná komora protrhla a ohromná exploze by vyvrhla sopečný prach i lávu až do výšky 25 km. 

Po několika vteřinách by výbuch ztratil sílu a místo výtrysku by se začal valit pyroklastický proud neboli žhavé mračno o teplotě až 1 100 °C. Směs popela, magmatu a plynů by na moři vyvolala vlny tsunami a na zemi by způsobily ničivé požáry, zatímco vše živé v oblasti by pohltila okamžitá smrt. 

Bahnotoky a sklo

Americké státy Montana, Colorado, Wyoming a Idaho by pohřbila několikametrová vrstva sopečného popela, roztříštěného kamení a skla z roztavených hornin. Popel by se však rozptýlil i po zbytku Ameriky a v plicích těch, kdo by se ho nadýchali, by se vytvořil sklovitý cement. Spad by také udusil veškeré zemědělské plodiny a zahubil domácí zvířata. 

Ani poté, co by se popel usadil a vychladl, by však nebyl neškodný. Jakmile by začalo pršet nebo se usazeniny jakkoliv jinak dostaly do kontaktu s vodou, utvořily by se sopečné bahnotoky zvané lahary, podobné vlhkému cementu. Dokážou se pohybovat rychlostí až několika desítek metrů za sekundu a vše, co v nich uvízne, má pouze minimální šanci na přežití. 

Zešedla by nejen země, ale i obloha, neboť by se drobné částečky popela usadily ve vyšších vrstvách atmosféry. Rychlé ochlazení by nenastalo pouze v regionech v blízkosti supervulkánu, nýbrž na celé planetě. Počasí by se začalo chovat ještě víc nevyzpytatelně a narušené dodávky potravin či nemoci přenášené kontaminovanou vodou by měly na svědomí další životy i dlouho po výbuchu.

Důvod k panice?

Nicméně podle vědců je možnost výbuchu supervulkánu ještě méně pravděpodobná, než že do Země narazí smrtící meteorit. Yellowstonská kaldera sestává ze dvou velkých komor, z nichž většinu tvoří krystaly nerostů. Aby však mohla láva volně plynout, a tudíž i explodovat, musí se působením horka zkapalnit nejméně polovina objemu komory: Ta výš položená, menší, je přitom zkapalněná pouze z 15 % a níž ležící, mnohem rozsáhlejší, má tekutý objem jen 2 %. Šance, že by se park zítra proměnil v ohromnou kouřící díru, je tedy nulová. 

TIP: Pohromy, které měnily dějiny lidstva: Výbuch sumaterského supervulkánu

Pokud by přesto k nepředvídatelné geologické katastrofě došlo a kaldera explodovala, nemusí to znamenat konec lidstva. Vědci poukazují na výbuch supervulkánu Toba na Sumatře před 74 tisíci let. Tehdy se do ovzduší dostalo až 2 800 km³ horniny a na 3 300 megatun aerosolu kyseliny sírové. Teorie o následném hromadném vymírání se v mnohém rozcházejí, ale jisté je, že lidský druh nedozírnou pohromu přežil a zároveň si zachoval slušnou genetickou rozmanitost.