Škorpioni a jejich bodnutí: Jed štíři dávkují na „lékárnických vahách“

Škorpioni totiž mohou uchovávat jen omezené množství jedu a jeho opětovné vytvoření vyžaduje čas a energii. Pokud tedy použijí všechen jed, jsou dočasně více zranitelní vůči predátorům a rovněž nemohou účinně lovit. Proto si během 400 milionů let evoluce vyvinuli několik strategií, jak vzácnými toxiny šetřit.

Jed jen pro krajní případy

První zřejmou taktikou je vůbec jed nepoužít. Výzkum například ukázal, že menší rychlejší štíři jednoho druhu se vyhýbají konfrontaci se svými rivaly a z hrozícího souboje prostě utečou. Jiné druhy, zejména ty, které žijí v podzemních dírách, spoléhají více na svá klepetovitá makadla a jed používají zřídka.

V případě, kdy štíři musejí žihadlo „vytasit“, množství jedu precizně dávkují. Jejich nejlehčí, varovné bodnutí neobsahuje vůbec žádný jed. Dalším stupněm je použití „před-jedu“, jenž je složen především z velmi koncentrovaného chloridu draselného, který oběť jen dočasně ochromí a útočník je schopen jeho zásobu poměrně rychle a snadno doplnit. Teprve v nejhorším případě dojde na nejúčinnější toxiny, jejichž doplnění může trvat i několik týdnů. 

TIP: Poodhalená plazí tajemství: Jak hadi přišli ke svému jedu?

Navíc se zdá, že škorpioni mohou povzbudit tvorbu konkrétního toxinu podle potřeby. Štír indomalajský (Liocheles waigiensis), jenž byl po dobu šesti týdnů vystaven pravidelné přítomnosti vycpané myši (která je pro tento druh nebezpečným predátorem), si vytvářel více toxinů určité skupiny, které jsou účinné proti obratlovcům. Jak ale přesně tato změna probíhá zatím není známo.