Skleníky uprostřed pouště: Solární superfarma z vyprahlé Austrálie

Firma Sundrop už šest let vyvíjí a ověřuje technologie, které by umožnily pěstovat potraviny i na velmi nehostinných místech planety: Chce přitom nejen dobýt stávající pouště a polopouště, ale zároveň připravuje zemědělství na nepříliš vzdálenou budoucnost, kdy kvůli globálnímu oteplování nebude dostatek sladké vody ani v lokalitách, jež jsou v současnosti „zabezpečené“.

Moře a slunce

Bez vody se samozřejmě zemědělství neobejde, k zavlažování však bohužel až doteď nebylo možné využít její největší zásoby ukryté v oceánech. První pouštní superfarma společnosti Sundrop tento problém řeší: Provoz zahájila v Austrálii letos v říjnu a k chodu využívá slanou mořskou vodu – čerpá ji z nedaleké pobřežní oblasti a vlastními silami ji přetváří na sladkou, či dokonce pitnou. 

Pouštní superfarma sází na soběstačnost, a jejím hlavním energetickým zdrojem je proto sluneční svit. K úpravě vody slouží výměník na vrcholku 115 metrů vysoké věže: Slanou vodu tam ohřívají cílené sluneční paprsky, jež odráží neuvěřitelných 23 tisíc zrcadel rozmístěných v okolí komplexu. Tekutina se následně vypařuje, a zbavuje se tak soli (viz Termální desalinizace). Horká pára navíc pohání generátory, které vyrábějí energii pro další zařízení, jako jsou čerpadla. Provozovatelé dokonce uvádějí, že pomocí slunečních paprsků vyprodukují denně až 39 MWh energie, tedy množství, jež by vystačilo k ročnímu chodu desítky průměrných českých domácností.  

Slaná dezinfekce

Spotřebuje se vlastně vše, co do farmy vstoupí: Sůl a minerály získané z mořské vody využívají zemědělci při hnojení nebo je dál prodávají. Vyčištěná voda slouží nejen k závlaze, ale i pro osobní spotřebu personálu zařízení.  

Uplatnění se navíc našlo také pro slanou vodu: Rozprašuje se ve sklenících, a chrání tak rajčata před plísněmi a dalšími chorobami. Funguje však nejen jako „dezinfekce“, ale rovněž coby chladicí médium pro skleníky.

Když je nouze o zdroje

Ve sklenících australské superfarmy roste momentálně 180 tisíc keříků rajčat a předpokládá se roční produkce o hmotnosti zhruba 15 tisíc tun. Protože v poušti v podstatě neexistuje úrodná půda, vyrůstají rajčata v balících kokosových vláken a veškeré živiny dostávají v zavlažovacím roztoku. Gurmány tedy pouštní výpěstky těžko uspokojí, na druhou stranu jde o jeden z mála způsobů, jak zajistit obživu v takovýchto částech světa. 

Po úspěchu v Austrálii se Sundrop netají plánem na obdobné pěstírny po celém světě – a opět volí místa s „nepříznivým“ klimatem. Ještě letos by se tak měla začít červenat rajčata v Portugalsku a v americkém státě  Tennessee.