Šílené teorie o modré planetě: Země jako šest tisíc let stará placka

Mýty o ploché Zemi se objevily již v civilizacích doby bronzové a železné na Blízkém východě. V Indii věřili v zemskou placatost až do období Guptovské říše, která existovala přibližně mezi lety 320 a 550. Stejně tak tuto představu přijaly i předkolumbovské americké civilizace: například podle mayských mýtů byla Země plochá placka se čtyřmi rohy, přičemž v každém rohu, který reprezentoval jeden ze zemských směrů, se nacházel jinak zbarvený jaguár zvaný bacab. Podle starověkých Číňanů měla Země tvořit čtverec zasazený v okrouhlých oblacích. Právě v Číně se mýtus placaté Země udržel vůbec nejdéle – až do 17. století. 

Placka v oblacích

Myšlenka ploché Země byla poprvé vyvrácena v antickém Řecku: už v 6. století př. n. l. vypočítal řecký matematik Pythagoras ze Samu, že Země musí být kulatá. Další řecký matematik, Eratosthenes z Kyrény, pak ve 2. století př. n. l. teoreticky vyměřil její obvod. Jakkoliv se to zdá neuvěřitelné, i v „době temna“ byla teorie o kulatosti naší planety všeobecně přijímána a například největší teolog středověku Tomáš Akvinský patřil k jejím pevným zastáncům. Přesto i v Evropě byla řada lidí přesvědčena, že Země je placka.

Definitivní konec tomuto názoru přinesly až zámořské objevy a zejména výprava Fernãa de Magalhãese, který v letech 1519–1522 obeplul celý svět. I přes bezpočet exaktních důkazů o kulatosti modré planety se však dodnes najdou lidé, kteří zarytě věří v její plochost – od roku 1956 se sdružují ve společnosti s příhodným názvem Flat Earth Society (Společnost ploché Země) se sídlem v Londýně.  

Zrozena před 6 000 lety

„Vody na Zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy. Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.“ (Gen 7, 19–20.)

Podle Bible seslal Bůh na Zemi potopu, při které masy vody zcela překryly pevninu, načež se z nekonečného oceánu vynořila pevnina nová. Právě na biblickém popisu potopy a stvoření světa staví teorie, která byla až do počátku 19. století všeobecně přijímána jako základní výklad dějin Země.

TIP: Jen dvě třetiny mladých Američanů věří, že Země je kulatá

Podle biblické chronologie pak naše planeta údajně vznikla přibližně před šesti tisíci lety a od toho se datoval i vznik jednotlivých geologických vrstev. Ať již na základě údajných důkazů rychlosti eroze, sedimentace či tloušťky usazenin v oceánech – stáří Země vycházelo vědcům kupodivu vždy jen na několik tisíc let. 

Přestože moderní věda tuto teorii vyvrátila a vznik modré planety posunula do doby přibližně před 4,6 miliardy let, stále se jí ještě drží například kreacionistické hnutí. Jeho vyznavači přitom argumentují nálezy mořských zkamenělin na souši i na vrcholcích hor, které se tam podle nich mohly dostat jedině při potopě.