Šílené fikce, kterým lidé uvěřili: Radiace z Fukušimy a banánové jointy

Když 28. dubna 1986 vybuchl Černobyl, tehdejší komunistické vlády se rozhodly vše tutlat, takže krátce nato se nic netušící občané východního bloku účastnili prvomájových oslav pod radioaktivním mrakem. Když došlo k výbuchu uvnitř jaderné elektrárny v japonské Fukušimě, reaktory zůstaly neponičené. Co když nám ale vědci schválně lžou, aby nerozšiřovali paniku?

Radiace z Fukušimy

Na nedalekých Filipínách se někomu zřejmě nechtělo do práce, proto vytvořil hoax o úniku radioaktivních látek z Fukušimy. SMS zpráva varovala před vycházením z domů a otvíráním oken po následujících 24 hodin. Pokud jste přece jenom vyšli ven, kvůli radioaktivnímu dešti jste museli obléct i při drobném mrholení pláštěnku. Hoax zabral a v mnoha filipínských školách a firmách měli den volna.

Zpráva se e-maily i s virem šířila do dalších asijských států a nakonec se dostala také do České republiky. Přestože u nás hladina radioaktivity dosahovala sotva hranice měřitelnosti i pomocí nejmodernějších přístrojů, z českých lékáren začaly mizet jódové tablety, ale i mořské řasy a další produkty obsahující jód. Jednalo se tedy zřejmě rovněž o skrytou reklamu na tyto potravinové doplňky, protože ve skutečnosti by vám ostatní zmíněné výrobky kromě jódových tablet proti radioaktivnímu dešti příliš nepomohly. 

Různé verze hoaxu také odrazovaly houbaře od jejich koníčku. Protože u některých hub byla po havárii v Černobylu zjištěna schopnost akumulovat radioizotopy cezia, Fukušima měla z vaší houbové polévky udělat pokrm s pořádnou porcí radioaktivity. A skutečnost? I kdybyste si několikrát přidali, na vaše zdraví by to nemělo žádný vliv.

Banánové jointy

Zapomeňte na pěstování marihuany ve skleníku vedle babiččiných rajčátek. Existuje totiž i další přírodní droga, kterou ani nemusíte zalévat a čekat, než vám vyroste. Prostě si zaskočte do nejbližšího supermarketu a nakupte několik kilo banánů. Pro výrobu drogy bananadine totiž budete potřebovat hromadu banánových slupek. 

Kromě různých verzí na výrobu této psychotropní drogy na internetu můžete zaručeně správný recept najít i v Anarchistické kuchařce. Kniha Williama Powella v roce 1970 zpopularizovala bananadine mezi veřejností. Přestože výzkum amerického Úřadu pro potraviny a léčiva nepotvrdil výskyt žádných halucinogenních látek v banánových slupkách, mnoho konzumentů i dnes tvrdí pravý opak. Prý stačí tři až čtyři ubalené cigarety, a dostaví se podobné efekty jako po konzumaci opia.

Powell se ovšem pouze nechal inspirovat článkem z undergroundového časopisu Berkeley Barb, a sám se tak napálil hoaxem, který vymyslel satirik Max Scherr v roce 1967, když rok předtím ve Spojených státech zakázali LSD. Berkeley Barb kolem sebe sdružoval komunitu hippies z Kalifornie, která zákaz LSD těžce nesla.

Scherr proto stvořil neexistující látku bananadine, aby ukázal na dvojí metr. Pokud stát nezakáže „návykové“ banány, jak může obhájit zákaz jiných drog? V tomto ohledu byla jeho snaha marná, ovšem obchody s potravinami v té době zaplavili studenti, kteří brali banánové trsy útokem.