Sibiřské bílé zlato: Jak se žije lovcům mamutů z 21. století

Mezinárodní obchod se slonovinou byl postaven mimo zákon již v roce 1989. Přesto v Africe stále řádí pytláci, kteří jen loni pobili kvůli klům přibližně dvacet tisíc slonů. Zatímco však na černém kontinentu sílí hlas ochránců zvířat a o obří chobotnatce pečuje stále víc strážců, objevili se noví záškodníci, kteří raději podstupují menší riziko – a kly na prodej si opatřují z prehistorických zásob. Jejich kořistí se totiž stávají mamuti. 

Etická slonovina

Mamutím klům se říká „sibiřské bílé zlato“ nebo také „etická slonovina“ a na popud čínských obchodníků je hledají pytláci fosilií. Slovo „etická“ zde ovšem bohužel nijak nepostihuje fakt, že by mamutí ostatky neměly končit vyřezávané na polici či namleté do „léčivých elixírů“, nýbrž spíš v muzeích přírodní historie. 

Cílovou destinací novodobých lovců mamutů se stal ruský region Jakutsko, který spočívá na permafrostovém podloží. Podzemní „bahenní ledovec“ se přitom zřejmě utvořil v místě někdejšího močálu, kde před víc než 12 tisíci let uvízlo a zemřelo mnoho obřích chobotnatců. 

Kdyby ostatky zvířat skončily v běžné „teplé“ půdě, rozložily by se během několika roků. V ledovém objetí však panují ideální podmínky pro konzervaci, a tak kostěné pozůstatky přečkaly dodnes. Jejich „těžba“ navíc nevyžaduje nijak nákladnou techniku v podobě rypadel, bagrů či náloží pro odstřely půdy – cenné kly se získávají pomocí proudící vody. 

Vodní rýče

Obvyklou a zároveň nejpodstatnější výbavu jakutských pytláků představují silná čerpadla, která by se jinak uplatnila ve výstroji hasičů. Alternativou se staly motory sněžných skútrů nebo jiných strojů, jež se na čerpadla přestavují. 

Jedinou překážku při dobývání historických pokladů totiž tvoří ledová zemina, která při kontaktu s říční vodou relativně ochotně eroduje a odtéká pryč v podobě hustého bahna. Půda při vymílání vodou zároveň v hloubce znovu zamrzá a vznikají tak stabilní tunely, dlouhé až šedesát metrů. Mnozí hledači při honbě za bohatstvím vybudují celé „jeskynní systémy“ a postupně naruší stabilitu kopce, jenž se posléze sesune a odhalí svá tajemství. 

Půjčka na letní samotu

Navzdory jednoduché metodě však vyžaduje hledání dávných pokladů nezanedbatelné částky, protože čerpadla každý den spotřebují značné množství paliva. Aby si tedy lovci mamutů mohli pořídit speciální vybavení a zůstat v terénu dostatečně dlouho – někdy i celé léto –, berou si leckdy půjčky a doufají v zázrak. Měsíce pak žijí daleko od rodin ve velmi spartánských podmínkách, spí v provizorních stanech a jedí jídlo z konzerv. 

Podle paleontologa Valerije Plotnikova přitom většina hledačů vykope pouze bezcenné kosti a zhruba jen čtvrtina vyvolených skutečně objeví cenné mamutí kly. Pokud se však štěstěna usměje, činí tak opravdu hřejivě: Například kel o hmotnosti 65 kg vynese pytlákům v přepočtu víc než 800 tisíc korun, přičemž lze nalézt i mnohem těžší exempláře. V oblasti, kde se průměrná měsíční mzda pohybuje okolo dvanácti tisíc korun, jde tedy o skutečný poklad. 

Boj s rakovinou

Hlavní odbytiště mamutích ostatků představuje Čína: Po očištění projdou kly šikovnýma rukama řezbářů a jejich hodnota mnohonásobně vzroste. Jediný kus pak může stát i víc než 24 milionů korun. 

Některým pytlákům však půda vydá také pozůstatky nosorožců srstnatých, kteří vyhynuli zřejmě před 40 tisíci let. Obzvlášť vítané jsou samozřejmě lebky, protože jejich přítomnost obvykle předznamenává nález cenného rohu. Výkupní cena pýchy nosorožce se přitom pohybuje okolo 340 tisíc korun za kus. Kromě Číňanů o ně projevují zájem i Vietnamci, kteří je pak melou na prach a vyrábějí z nich „zázračnou medicínu“ proti rakovině.