Savec z obřího rodu: Pronásledovaní giganti keporkaci

Od roku 1965 je keporkak zařazen mezi obecně ohrožené druhy a jeho lov je zakázán. Bohužel, některé státy, v čele s Japonskem, se záminkou lovu pro vědecké účely pokračují v masakrování a maso z kytovců se nadále objevuje na trzích od Japonska po USA. Od roku 2007 naplánovalo Japonsko ulovit každoročně v chráněné oblasti Jižního oceánu padesát keporkaků a mnoho jiných druhů kytovců, údajně pro výzkum.

Největší síto na světě

Keporkaka snadno rozeznáme podle až pětimetrových prsních ploutví. Díky nim má i latinské jméno Megaptera (velké křídlo). Na hranách prsních ploutví a na hlavě má hrbolky, ze kterých vyrůstají vousky, jenž pravděpodobně slouží k orientaci v kalných vodách, kde nemůže využít zrak. Dalším znakem keporkaků je jejich zpěv, který se u nich projevuje ze všech velryb nejvýrazněji. V tropických vodách v době rozmnožování zpívají pouze samci. Jednotlivé písně se stále opakují a můžou v kuse přesahovat deseti minut. Domníváme se, že čím delší a hlubší zpěv samec vydává, tím více demonstruje svou sílu.
Za den je keporkak schopen zkonzumovat přes tunu potravy, která je tvořena převážně krylem (součást planktonu, drobné krevetky atd.).

TIP: Jak rostou korály aneb Život v podmořské zahradě

Velryba do otevřené tlamy pojme až 6 m3 vody s planktonem. Pak ji zavře a směs díky mohutnému jazyku žene přes kostice (třásně), jež visí z horní čelisti. Kostice tvoří síto drobným živočichům, kteří se na nich zachytávají. Po vytlačení vody velryba polyká vše, co jí ulpělo v tlamě. Kostice bývají dlouhé 50–70 cm a jsou poskládány až v 600 řadách za sebou.

Hektolitry mléka za den

S koncem léta keporkak opouští polární vody bohaté na kryl a vydává se na dlouhou pouť do tropických oblastí, kde se rozmnožuje. Březost trvá 11 až 12 měsíců a matka rodí vždy jen jedno mládě. Když novorozeně přijde na svět, dosahuje už čtyři metry a váží okolo jedné tuny. Po narození potřebuje mládě pomoc od matky, která jej postrkuje k hladině, kde se poprvé nadechne čerstvého vzduchu. Aby nevdechlo do plic vodu a neutopilo se dřív, než se dostane nahoru, chrání jej zvláštní ústrojí chlopní, které otevře dýchací otvory až při kontaktu se vzduchem. Tento drobeček může za jediný den vypít přes 200 litrů mléka a za půl roku jen díky mateřské tekutině zdvojnásobí svou hmotnost. Od matky je odstaven přibližně v jednom roce, kdy dosahuje velikosti téměř deseti metrů. Nějakou dobu po odstavení se mládě drží ve skupině poblíž matky a po pěti letech dosahuje pohlavní dospělosti.
Odhady říkají, že na světě dnes zbývá pouze deset tisíc těchto zpívajících obrů. Je jen na nás, zda naše děti budou moci rovněž žasnout nad majestátností těchto tvorů, nebo se staneme generací, která pro svou chamtivost dopustila zmizení dalšího ze zázraků přírody.

Neobyčejné vlastnosti velryb

Velryby jsou stejně jako my teplokrevné a udržují si vnitřní teplotu na 37 °C. Přitom přes léto se drží v polárních vodách, které mají teplotu 2–5 °C a v zimních měsících se vyskytují v tropických vodách o teplotě přes 20 °C. Z toho důvodu má velryba dvojí systém regulace. Za prvé to je tuková vrstva, která může být přes dvacet centimetrů silná a funguje jako izolační vrstva. Druhým systémem je dýchání – v teplé vodě dýchá velryba rychleji a v chladné zpomalí svou dechovou frekvenci až na jeden nádech za pět až deset minut. Tím si udrží delší dobu v plicích teplý vzduch.