Rys pardálový: Kriticky ohrožený přízrak ze španělského lesa

Ještě v roce 1960 byly počty rysa pardálového (synonymum rys iberský, Lynx pardinus) odhadovány na 5 000 kusů. V té době se o tento pyrenejský endemit s výjimkou přírodovědců nikdo nezajímal. Jeho stavy však prudce klesaly a v roce 1986 byl pod nátlakem mezinárodní odborné veřejnosti vyhlášen za kriticky ohroženého. V roce 2002 byl zařazen na seznam zvířat ohrožených vyhynutím. 

Dvě „nej“ rysa pardálového

Neustálý růst průmyslu a zemědělské produkce, developerské šílenství, růst turismu a s ním spojená intenzita silniční dopravy a nakonec i fragmentace posledních zbytků divoké přírody způsobily velmi rychlé zmenšování původního biotopu rysa pardálového.

Původně žil v horách a savanách téměř celého Španělska a Portugalska. Když se v roce 2002 dostal na seznam druhů ohrožených vyhynutím, na pouhých dvou lokalitách v Andalusii žilo posledních 94 kusů. V ostatních oblastech Španělska a v Portugalsku na rysy mohli už jen vzpomínat.

Situace byla zoufalá, ale ne beznadějná. Aktivisté, vědci a nakonec i španělská vláda se vzpamatovali a od té doby stále pracují na záchraně endemického druhu. Španělé rádi hovoří o tom, že zachránit rysa před vyhynutím je věcí národní hrdosti. Bylo nutné podniknout obrovské množství kroků k ochraně zbytků původního biotopu jako základního předpokladu úspěchu. Vytvořit legislativní rámec, vybudovat odpovědné instituce, zainteresovat vědce ze všech dotčených oblastí a investovat značné finanční prostředky do ochrany rysů. Do roku 2013 bylo na záchranu rysa vynaloženo 90 miliónů euro. V současnosti bývá rys pardálový označován za nejohroženější a zároveň nejvíce chráněnou kočkovitou šelmu na světě.

Odchytit, nebo nechat běžet?

Jedním z pilířů záchranného programu je oplocení chráněných území a silnic a vybudování podchodů pro ochranu rysa při migraci. Nezbytná je rovněž přísná regulace pohybu návštěvníků v chráněných územích a přísné postihy v případě porušení pravidel. To vše by ale nebylo nic platné bez reprodukčních center vybudovaných přímo v chráněných územích. 

Problémem při umělém rozmnožování je příbuzenské křížení a s ním spojená genetická degenerace druhu. Reprodukční centra jsou zakládána od roku 2002 a dnes žije v pěti takových zařízeních 29 rysích párů. Tento počet umožňuje dosáhnout genetické variability na úrovni 85 %. Aby však byla taková variabilita zachována, je nutné každé dva roky obohatit chov o divoce žijící jedince. Právě tento aspekt ale mnohým odborníkům vadí. Tvrdí, že odchyt divokých jedinců je v přímém rozporu s cíli programu. 

Starosti se silnicemi a králíky

V Portugalsku se paralelně rozbíhá vlastní program a v zatím jediném chovném zařízení tam žije osm jedinců. Primárním cílem center je vytvořit záložní populaci rysů trvale žijících v zajetí pro případ vyhynutí divoce žijící populace a zvyšování jejich počtů za účelem opětovného vysazení do divočiny. Zatím poslední údaje hovoří o 404 exemplářích žijících v divočině.

Odborníci se potýkají s mnoha problémy, které se záchranou rysa souvisí a musí být řešeny za pochodu. Šokující je například údaj o počtu usmrcených rysů v souvislosti se silniční dopravou. V letech 2013 a 2014 takto zahynulo celkem 34 zvířat, což činí téměř 10 % populace. Příčinou je přitom hlavní zdroj potravy, kterým je pro rysa králík divoký. Ve druhé polovině roku 2014 totiž propukla v populaci králíka epidemie hemoragické horečky plic s téměř 100% úmrtností. Pro nedostatek potravy v původních revírech se tedy rysi začali hromadně stěhovat na nová území ve snaze najít kořist a ve zvýšené míře začali křižovat silnice v místech, kde ještě nejsou vybudovány ploty. Srážky s vozidly tak byly mnohem častější a rys z nich nikdy nevyšel vítězně. 

Budování plotů a migračních koridorů nad a pod silnicemi je proto velmi důležité. Práce na nich pokračují i navzdory současné nepříznivé ekonomické situaci Španělska. Současně se rozběhly i práce na vybudování velkochovů králíků divokých a už minulý rok byly do přírody vypuštěny tisíce zvířat. 

Světlo už prosvítá

Momentálně asi nejdiskutovanějším problémem je zpětné vypouštění rysů do přírody na severu Španělska. Klimatické změny a oteplování na jihu země totiž způsobují pokles kondice i celkové populace králíka divokého. Velký vliv na úmrtnost rysů mají rovněž pytláci nebo úmyslné trávení zvířat. Na chráněných územích už působí hlídky se cvičenými psy, které vyhledávají jedovaté návnady položené úmyslně lidmi, kteří mnohdy mají s těmito pozemky vlastní ekonomické záměry. 

Navzdory stále nízkému počtu, problémům a souvisejícím komplikacím se odborníci o programu záchrany rysa pardálového vyjadřují s mírným optimismem. Oceňují zejména stabilizaci populace ve volné přírodě a zmiňují příslovečné světlo na konci tunelu.

Chtěl bys vidět rysa?

Vybavený maximálním množstvím informací jsem měl na fotografování rysa šest dní. S placeným a licencovaným průvodcem jsem každý den křižoval přístupné pláže, písečné duny, mokřady, savany a lesy národního parku Doňana na atlantickém pobřeží. Necelých sto rysů na 543 km². Je to málo, nebo hodně? Nafotil jsem různorodé biotopy, hodně lesních i vodních ptáků, polodivoké koně, divoká prasata, daňky a jeleny. Rys mi ale stále chyběl. Naděje umírá poslední… 

TIP: Život rysa ostrovida: Návrat evropského tygra se zatím nekoná

Závěrečný den, při placení za poslední výjezd, se mě místní průvodce shovívavě a napůl s úsměvem zeptal: „Pedro chtěl bys vidět rysa, viď?“ Samozřejmě, že bych chtěl vidět nejvzácnější kočkovitou šelmu na světě. Mluvil o tom, že to sice není vyloučené, ale je to mucho mucho mucho těžké. Šest dní tedy uteklo jako voda. Zbývalo mi sotva posledních 5 minut pobytu v přírodě. Bylo okolo osmé večer a slunce se chýlilo k obzoru. Při spatření páru rysů mi tep okamžitě vyskočil do výšin a ruce se mi roztřásly. Fotil jsem a přemýšlel o tom, že se dívám na nejvzácnějšího tvora, který se mi kdy při mých cestách po světě přitoulal před objektiv. Byl to výjimečný moment. Měl jsem vždy pochybnosti, když se v přírodopisných dokumentech ty nejlepší záběry povedou na poslední chvíli. Teď už s pokorou uznávám, že vše je velmi, velmi, velmi možné.