Rozhovor s českou odbornicí: Jak vypadaly krvavé rituály a oběti dávných Mayů

Kolik dnes vědci o mayské kultuře vědí?

Na jednu stranu opravdu hodně, víc než před sto lety. Do poloviny dvacátého století převládala představa Mayů coby mírumilovných rolníků, kteří jednou za čas navštívili svá nádherná centra s pyramidami. Ale v padesátých letech započal rozsáhlý proces luštění jejich hieroglyfů a začali jsme chápat podstatu mayského písma. Díky tomu se ukázalo, že je ona představa mylná a Mayové uměli být ve skutečnosti velmi krvelační. Ani jejich region nebyl sjednocený – existovala řada království se spletitými vzájemnými vztahy, přičemž někdy docházelo k válkám, jindy k uzavírání příměří. Najednou jsme tedy zjistili, že mayská společnost fungovala zcela odlišně od zažitých představ. 

Kdo jako první vyluštil mayské hieroglyfy?

Vědělo se o nich již od prvních objevů mayských památek, dlouho jsme však neznali podstatu tohoto písma – jestli je například fonetické, nebo obrázkové. A teprve v padesátých letech dvacátého století zjistil ruský badatel Jurij Knorozov, že je logosylabické. Kombinuje tedy hieroglyfy, neboli symboly pro celá slova, se znaky pro samostatné hlásky, takže vzniká velmi komplexní zápis. Výzkum hieroglyfů pokračuje i dnes, protože se dosud nepodařilo rozluštit úplně vše a neustále se nám odkrývají významy různých slov.

K jakým nejnovějším objevům v oboru došlo?

Podstatný průlom nastal v roce 2018, kdy mezinárodní skupina vědců publikovala výsledky velkého projektu provedeného v Guatemale s využitím technologie lidar pro skenování zemského povrchu: Na letadlo se umístí zařízení, jež vysílá laserové paprsky a při přeletu skenuje terén pod sebou. Shromážděná data se zpracují, vznikne model snímané oblasti a pomocí počítače se odstraní tropická vegetace, protože velkou část původního mayského území dnes porůstá džungle. Ukázalo se tak, že stále nevíme minimálně o šedesáti tisících architektonických objektů, které skrývá prales. 

Dřív jsme si mysleli, že známe rozsah celého mayského království. Dnes už je jasné, že jsme odkryli pouze jeho centrum. S trochou nadsázky je to podobné, jako bychom za středověké Čechy považovali jen Prahu a teprve po stovkách let bychom zjistili, že tvořila pouhé centrum země. Dozvěděli jsme se, že mayská království byla mnohem větší, žilo v nich výrazně víc lidí. A tam, kde se podle našich dřívějších představ rozkládala jen džungle, se ve skutečnosti nacházela políčka, menší města a vesnice. 

Jak jste se dostala ke studiu mayské civilizace?

Odmala jsem milovala indiány a dobrodružné filmy, hledání pokladů i tajná písma jiných kultur. Kdysi jsem do školy zpracovávala vcelku obyčejný referát o Mayích – a už jsem u nich zůstala. Postupem času mě začalo fascinovat hieroglyfické písmo, kterému se věnuju dodnes.

Ve své disertaci se zaměřujete na postavení žen v mayské společnosti. K jakým závěrům jste dosud dospěla?

Specializuju se na klasické období mayských dějin, tedy přibližně od druhého do devátého století, a zjišťuju, jaké bylo v dané epoše postavení žen z elitního prostředí. O životě prostých lidí dochované zápisy převážně mlčí, proto se zaměřuju na členky vyšších tříd, protože o nich se alespoň psalo. Na kamenných stélách, kde panovníci oznamují svůj původ, jsou vedle otců zapsány i matky, a v řadě království se jejich jméno zmiňuje dokonce přednostně – z čehož usuzujeme, že mohly ženy stát v sociálním žebříčku hodně vysoko. Ty z vyšší společnosti hrály důležitou roli ve sňatkové politice, jež mezi královstvími živě probíhala a patřila mezi diplomatické páky.

Mohly ženy vládnout i samy bez manžela?

Víme o královnách, jež držely moc ve svých rukou, vládly silným mayským královstvím a účastnily se významných rituálů. Ženy plnily v klasickém období spoustu důležitých rolí. Mayská oblast nikdy netvořila jednotnou říši, ale sestávala z řady království, která navzájem válčila nebo naopak uzavírala spojenectví. Když v některém z nich došlo ke krizi vládnoucí dynastie, mohlo se stát, že na trůn nastoupila žena. Další možný případ představovaly regentky, panující místo svého malého syna.

Jakou hierarchii měla mayská společnost?

Nevíme do detailů, jak přesně fungovala klasická společnost, ale pokud to hodně zjednoduším: Na vrcholu stál král z vládnoucí dynastie konkrétního království. Obklopoval jej dvůr složený z válečníků, kněží, umělců a šlechticů, kteří měli ve společnosti prestižní postavení. U dvora žili také písaři, patřící k velice ceněným členům society. Pod nimi byla celá řada vazalů a hodnostářů v menších vesnicích a městečkách, kteří podléhali panovníkovi. Většinu mayské populace tvořili prostí lidé, především rolníci obdělávající svá kukuřičná políčka. 

Jak vypadalo původní mayské náboženství?

Mayové věřili ve značný počet božstev, jejich víra byla velmi komplikovaná, s obrovským množstvím důležitých náboženských praktik různého charakteru. Jelikož mayská oblast nebyla politicky jednotná, upřednostňovala různá království odlišná božstva: Patřil mezi ně například bůh vod a deště Chak, stvořitel Itzamna, bůh Slunce K’inich Ajaw, bohyně Měsíce a další. Aby si je naklonili, vykonávali Mayové bezpočet rituálů.

Zahrnovaly zmíněné rituály také lidské oběti?

Pro ty, kdo se s Mayi či jinými předkolumbovskými civilizacemi setkají poprvé, představují krvavé lidské oběti velmi zvláštní věc, protože nás samozřejmě děsí. Nejčastěji šlo o stínání hlav, ale také o vytržení ještě tepajícího srdce z hrudi, kdy se při jeho posledním stahu pokropila socha některého božstva krví. Obětování však nemělo jednotný význam: Jednalo se o trest, ale i výsadu a povinnost. Povinnost proto, že Mayové věřili v důležitost splácení všeho, co pro ně božstvo dělá. Výsadu proto, že se dobrovolně umírající mohl stát přímo společníkem božstva, jemuž se zasvětil. A trest znamenalo obětování pro válečné zajatce s vysokým postavením, zatímco ty obyčejné čekala jen dřina na nucených pracích. Pokud by čtenáře daná problematika zaujala, velmi doporučuju skvělou knihu českých badatelek Krvavé rituály Střední a Jižní Ameriky, která vše odborně a čtivě popisuje. 

Jak často k lidským obětem docházelo?

Pokud jde o Maye, je velmi těžké to pro předkolumbovské období určit. Oběti většinou tvořily součást významných rituálů a svátků, což se týká i mnoha jiných středoamerických kultur. U Aztéků se danou oblast podařilo zdokumentovat lépe a hovoří se o tom, že při příležitosti posvěcení hlavního chrámu v Tenochtitlanu bylo obětováno dvacet tisíc lidí. Zdaleka přitom nemusí jít o přesný počet, nýbrž spíš o vyjádření skutečnosti, že obětí bylo mnoho – čímž se aztécký panovník „chlubil“ a dával tak najevo svou moc a vznešenost. Často se udává, že Aztékové prováděli lidské oběti v mnohem větší míře. Na druhou stranu však o nich máme v daném ohledu podstatně víc zpráv od španělských dobyvatelů. Přesná čísla u Mayů ani u Aztéků neznáme. 

Obětovali Mayové i děti?

Dětské oběti se nám jeví zvlášť nepochopitelné. U Mayů máme doklady o obětování dětí i žen, ale víme, že k nim nedocházelo příliš často. Podle našich informací zřejmě dětské oběti nevybírali kněží, nýbrž samotné rodiny. Předpokládá se, že se často jednalo o nechtěné či postižené potomky, a v žádném případě se děti nestávaly obětí tak často jako dospělí. Od Aztéků víme, že při zmíněném rituálu museli kněží držet obyvatele násilím na místě, tudíž i pro ně šlo o strašlivou představu.

Mayský kalendář se spojuje zejména s předpovídaným koncem světa v roce 2012, plní však i mnoho jiných funkcí. Mohla byste je popsat?

Mayové se někdy označují za kulturu posedlou časem, což krásně dokládají jejich texty, ve kterých má až šedesát procent informací kalendářní charakter. Používali celý soubor kalendářů a stejně jako my měli solární rok s 365 dny. Dělili je však na osmnáct „měsíců“, přičemž na konci roku přicházelo pětidenní období, kdy se očekávaly samé katastrofy. Dále existoval sakrální kalendář věšteckého charakteru, který utvářelo dvacet jmen dní a třináct čísel. Oba se potom doplňovaly v jednom velkém kalendářním kole, jež trvalo dvaapadesát let, a ve stejném intervalu se tak opakovalo stejné datum. 

Mayové měli navíc další speciální kalendář, jehož pomocí dokázali přesně určit konkrétní bod v minulosti. Zatímco my k tomu používáme letopočet, u nich hovoříme o takzvaném dlouhém počtu. A na rozdíl od nás nepočítali léta, která uplynula od bodu nula, nýbrž dny. Dnes se většinou mayský rok nula ztotožňuje s rokem 3114 před Kristem. Jenže tehdy jejich kultura ještě neexistovala, takže jde zřejmě o mytologický bod. 

Fenomén roku 2012 se vztahoval právě k uvedenému dlouhému počtu a vycházel také z mayského mýtu o stvoření. Zjednodušeně řečeno tehdy končil jeden z velkých cyklů mayského kalendáře, a protože podle jejich mytologie byl při minulém dovršení daného cyklu stvořen svět, přišli někteří lidé s myšlenkou, že mohli Mayové očekávat jeho konec i roku 2012. Divokých spekulací se pak chytlo hnutí new age a fenomén letopočtu 2012 byl na světě. Ovšem v mayských pramenech pro podobnou hypotézu neexistuje žádný důkaz.

Do jaké míry ovládali Mayové astronomii?

Jednalo se o velmi schopné astronomy, měli perfektní přehled o pohybu některých nebeských těles, dokázali i spočítat otáčení Venuše. Bylo to pro ně důležité zejména z náboženských důvodů. Zatímco starověcí Řekové zpodobňovali zmíněnou planetu coby krásnou bohyni, Mayové si ji představovali jako válečníka. Její cyklus pečlivě mapovali i proto, že podle jejich přesvědčení byla v jistý moment nebezpečná určitým skupinám lidí. Někdy tedy raději nevycházely ven těhotné ženy, jindy zas mladí muži a podobně. Astronomie se prolínala rovněž s architekturou, neboť Mayové při stavbě budov počítali také s nebeskými jevy. Například stupně Kukulkánovy pyramidy v Chichen Itzá vrhají během rovnodennosti na stěnu jejího schodiště takové stíny, jako by se po ní plazil had. 

Jaké změny se v náboženství Mayů odehrály po příchodu španělských dobyvatelů?

Španělům dalo velkou práci region dobýt, protože na rozdíl od Aztéků či Inků nevytvořili Mayové nikdy celistvou říši. Evropanům tak nestačilo porazit jedinou armádu v čele s jedním vůdcem, ale každé mayské království museli přemoct zvlášť. Zpočátku se však do oblasti příliš nehrnuli, protože se tam nenašlo žádné zlato či předměty, po nichž by v první fázi dobývání toužili. Přesto ani Mayové nezůstali nakonec jejich vpádů ušetřeni.

TIP: Inkové obětovali děti na vrcholcích sopek: Vystavovali je zde úderům blesků

Prolínání původního a křesťanského náboženství se však projevuje i v současnosti. Mayové v předkolumbovských dobách sochy svých božstev oblékali a starali se o ně, protože věřili, že v nich sídlí skuteční bohové. Po příchodu Španělů začali podobně oblékat, omývat a krmit také křesťanské kříže i sochy svatých, což se někde praktikuje dodnes. 

Eleni Dimelisová (*1990)

Vystudovala etnologii a iberoamerikanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jako jedna z mála v Česku se zabývá mayskou předkolumbovskou kulturou, jíž zasvětila i svůj doktorát ve Středisku ibero-amerických studií při FF UK. Kromě vědecké práce se věnuje popularizaci mayské kultury a v Národní knihovně v Praze pořádá kurzy čtení hieroglyfického písma.