Rohatí horolezci: Býložravci, kteří žijí na hraně

Málokteří zástupci zvířecí říše jsou v horách tak doma, jako kamzíci, kozorožci a další příbuzní kopytníci. Hory jsou pro ně zdrojem potravy, bojovou arénou i posledním útočištěm před méně obratnými predátory
02.07.2022 - Marek Telička

Milovníci rozpálených skal

Kozorožec núbijský (Capra nubiana) je jediným druhem kozorožce, jenž je adaptován pro život v horkých a suchých oblastech. Žije v horských regionech severovýchodní Afriky a na Středním východě v nadmořských výškách do 3 000 metrů, kde si vybírá ty nejodlehlejší, nejvyšší a nejstrmější skalní stěny. V rámci tohoto druhu je velmi výrazný pohlavní dimorfismus – samci váží kolem 60 kilogramů a dorůstají délky kolem 125 cm, zatímco samice jsou maximálně kolem 30 kg těžké a ne delší než 105 cm. Vroubené rohy samců mohou být až 120 cm dlouhé a docházejí uplatnění při bojích o dominanci. Jejich srážky ale jen zřídka končí zraněním. (foto: Shutterstock)

Těžké váhy Ameriky

Kamzík bělák (Oreamnos americanus) je severoamerickým endemitem, který žije v severní části Skalistých hor. V průběhu roku je možné zastihnout tento druh mezi nadmořskými výškami 1 000 až 5 000 metrů. Při šplhání po horách bělákům pomáhají oválná příčně rozdělená kopyta, jejichž spodní část je velmi přilnavá. 

Běláci jsou masivně stavění a samci v dospělosti dorůstají délky přes 1,5 metru, přičemž váží až 80 kilogramů. Samice jsou o zhruba 15 % menší, ale rohy, dlouhými až 30 cm, jsou vybavena obě pohlaví. V období rozmnožování samci využívají rohy při bojích o samice. Nestřetávají se hlavami, ale útočí většinou na protivníkův bok, který je chráněný hustou srstí a silnou kůží. Občas je ale některý z bojovníků usmrcen ranami do hrudníku, krku nebo podbřišku.

Díky jejich síle a obratnosti si na ně troufne jen málokterý predátor. Hlavní nebezpečí představují pumy, medvědům dokážou ve strmějším terénu snadno utéci. Mláďata občas padnou za oběť orlům skalním (Aquila chrysaetos), před útokem vlků je samice někdy dokážou ubránit. (foto: Shutterstock)

Domov ve vysokých horách

Nejbližšími příbuznými tahra himálajského (Hemitragus jemlahicus) jsou ovce a kozy. Tento druh se přirozeně vyskytuje pouze na svazích nejvyšších hor naší planety, ale lidmi byl introdukován i v Argentině, na Novém Zélandu, v Jihoafrické republice a ve Spojených státech amerických. Ve svém domově tahrové vyhledávají oblasti ve výškách 3 500–4 500 metrů. Samci dorůstají až 70 kilogramů, samice jsou oproti nim poloviční. Také rohy mají samci výrazně delší. Žijí ve stádech, která čítají i více než 20 jedinců. (foto: Shutterstock)

Himálajští akrobati

Tahrové himálajští (Hemitragus jemlahicus) jsou skvěle přizpůsobeni pohybu po hladkých i drsných površích. Jejich kopyta mají jakoby gumové jádro, které je přilnavé na hladkých skalách. Keratin na okrajích kopyt zase zvyšuje odolnost kopyt. Tato adaptace velmi napomáhá sebejistému pohybu tahrů v příkrých skalních stěnách. (foto: Shutterstock)

Horolezci z Alp

Kozorožci alpští (Capra ibex) v letních měsících vystupují do výšky 2 600–2 800 m n. m. a vidět je můžete především v horách Rakouska, Itálie a Švýcarska. Samci váží 70 až 120 kilogramů, samice jsou výrazně menší a lehčí. Při soubojích o samice se samci nejdříve postaví na zadní a pak se rozběhnou proti sobě. Jejich střet doprovází třeskutý náraz mohutných rohů. Souboje vypadají hrozivě, ale jen málokdy při nich dochází ke zranění. Tito excelentní horolezci se dokážou udržet na sebemenších skalních výstupcích či úzkých římsách a lezecké umění zvládají i drobná mláďata. (foto: Shutterstock)




Další články v sekci