Rod zelených cizinců: Zdomácnělý platan a vzácný ořešák

Snad nikdy nezapomenu na ono pozdní říjnové odpoledne. Po celý den jsme tehdy bojovali s mlhou a vichrem na svazích Mont Lozére ve francouzských Cevennách. Silné poryvy nám vrhaly do obličeje ledové krystalky, které bodaly jako jehly a my měli pocit, že se snad už nikdy neohřejeme. Když jsme ale nakonec sestoupili do tichého, starosvětského Floracu, městečko hýčkalo pozdní šikmé slunce. V ulicích nás jemně ovíval vánek, který ševelil v aleji prastarých platanů na náměstíčku a pod nimi posedávali lidé u stolků útulných kavárniček. Pod těmito platany určitě roku 1878 odpočíval i slavný (tehdy však začínající) osmadvacetiletý spisovatel Robert Louis Stevenson, který tudy procházel při svém putování Cevennami s oslicí Modestinou.

Otazníky kolem původu

Když slyším slovo „platan“, okamžitě se mi vybaví dvojverší písně Veličenstvo Kat geniálního písničkáře Karla Kryla:

„Král klečí před Satanem, na žezlo se těší / a lůza pod platanem radu moudrých věší…“

O původu platanu javorolistého (Platanus hispanica) se botanikové přou. Někteří jej považují za křížence platanu východního (Platanus orientalis), který pochází z východního Středomoří a Malé Asie a platanu západního (Platanus occidentalis), jenž má domovinu kolem říčních břehů na jihovýchodě USA. Jiní však tuto hypotézu popírají a pouze tvrdí, že původ platanu javorolistého je neznámý.

Pokud bychom připustili domněnku, že platan javorolistý je hybridem platanu východního a západního, je záhadou, proč tak dobře prospívá uvnitř velkých měst se suchým ovzduším a proč tak dobře snáší znečištěné prostředí. Oba jeho „rodiče“ totiž obývají místa kolem řek a jezer.

Nová generace do větru

Tento impozantní, rychle rostoucí, opadavý a dlouhověký strom dosahuje výšky deseti až čtyřiceti metrů. Má většinou kratší kmen a silné větve. Charakteristická je nažloutlá a šedohnědá borka, která se uvolňuje ve velkých plátech. Platan má tuhé listy, s řapíkem dlouhým 5–10 cm a s čepelí dlouhou 15–25 cm, přičemž palisty límcovitě obepínají výhony.

Kvést začíná ve věku 22–24 let a jeho jednopohlavní kulovitá květenství jsou dost nenápadná. Platan je jednodomou, větrosnubnou dřevinou. Zralá plodenství jsou 12–15 cm dlouhá se dvěma až třemi kuličkami – hlávkami – o průměru 3–4 cm. Přes zimu zůstávají na větvích a teprve na jaře se rozpadají. Chlupaté nažky, které jsou vpředu tupě okrouhlé a nesou zbytek jedné čnělky, roznáší vítr. Pokud semena dopadnou na vlhká stanoviště, spolehlivě vyklíčí.

Svědek hraběcí lásky

Největší platan v Česku najdeme v Bartošovicích u zámku a stáří tohoto takzvaného Josefínina platanu se odhaduje na 170 let. Kmen má ve výšce 1,3 metru nad zemí obvod 760 cm a nejvyšší větve dosahují 32 metrů nad zem. Ke košatému obru se váže příběh o lásce, která smrtí nekončí: po smrti hraběnky Josefíny Pachtové (zemřela 6. 12. 1833) nechal hrabě Josef Jiří Meinert na důkaz věrné lásky postavit hrobku a na jaře příštího roku vysadil na hraběnčinu památku u zámku před oknem své pracovny strom dovezený z Anglie. Nevíme, zda je tento příběh pravdivý, ale faktem je, že platan javorolistý v Bartošovicích je dnes nejmohutnějším a nestarším evidovaným platanem v České republice.

Oříšek pro šperkaře

Dalším z „cizinců“ u nás je ořešák černý (Juglans nigra). Strom pocházející ze Severní Ameriky může dorůst 15–50 metrů a pro svou dekorativnost je v našich parcích pěstován stále častěji. Kvůli velmi kvalitnímu dřevu se dokonce uvažuje o jeho lesnickém využití. Pevné a těžké dřevo s tmavohnědým až nafialovělým jádrem je často v zemi původu využíváno v nábytkářství.

TIP: Dvojčata přes půl světa: Strom, který „doplaval“ z Havaje na Réunion

Listy tohoto ořešáku jsou sudozpeřené i lichozpeřené. Nápadné ořechy sedí v tlustých zelených obalech (3–5 cm tlustých) jednotlivě nebo po dvou. Zelené obaly jsou silně aromatické a svou vůní trochu připomínají muškátový oříšek. Ořechy mají velmi tvrdou skořápku, kterou mají kvůli její dekorativnosti v oblibě šperkaři. K výživným, i když prý nepříliš chutným semenům, se ale i přes velkou houževnatost obalu drobní hlodavci i tak dostanou.

V Česku byl ořešák černý poprvé zaznamenán roku 1803 v zámeckém parku v Lednici, 1831 v Konopišti a 1835 v pražské Královské oboře. V současnosti roste nejmohutnější exemplář s obvodem kmene 611 cm v zámeckém parku v Kvasicích na Kroměřížsku.