Realita vlčí demokracie: Měli jsme místo psů raději domestikovat vlky?

Z výsledků výzkumu rakouských zoologů vyplývá, že vlci jsou tolerantnější než psi. Jejich větší snášenlivost zřejmě také vysvětluje fakt, proč mezi sebou dokážou lépe spolupracovat. Studie tak popírá obecně rozšířenou domněnku, že domestikace vedla u psů k vyvinutí přátelštější a tolerantnější povahy. Ke skutečnosti, že se psi dokázali s lidmi sžít, zřejmě vedla spíš jen ztráta strachu a ochota přijmout člověka za sociálního partnera.

Mírný jako vlk

V rámci studie byla ve stejných podmínkách odchována skupina vlků ze Severní Ameriky a skupina psích kříženců z maďarských útulků. Vědci zaznamenávali, jak zvířata vycházejí s ostatními členy smečky. Vlčí smečka se ukázala jako demokratičtější: každý zde měl možnost získat monopol na potravu. Vysoko postavení vlci stejně jako nízko postavení členové smečky mohli ostatní zastrašovat a vrčet na ně, aby si tak zajistili příděl masa. Naproti tomu psí smečka dovolovala tyto projevy jen vysoko postaveným jedincům. Psi z nižších pater společenského žebříčku si nemohli dovolit vyzvat na souboj výše postavené členy smečky, kteří vyžadovali absolutní respekt.

Navzdory pověsti krvelačných šelem projevovali vlci agresivitu vůči sobě navzájem jen velmi vzácně. I vůči jedincům z jiné smečky jsou vlci žijící ve volné přírodě mírnější než psi. Pokud jejich soupeř zaujme submisivní polohu na zádech, jsou často ochotni ustoupit od útoku.

Podle vedoucí studie Friederike Rangeové z Messerliho výzkumného institutu ve Vídni je větší míra tolerance úzce spojena se schopností spolupráce: „Vlci lépe spolupracují v oblasti rozmnožování, obrany teritoria a zřejmě i lovu,“ říká Rangeová. To však neznamená, že si člověk vybral za společníka nesprávný druh. Podle Rangeové psi musí mít vlastnosti, které jim umožňují snazší soužití s lidmi.

Obešli se bez čichu

Rozdílnost povah vlků a psů studují vídeňští vědci již řadu let ve speciálním vlčím centru. Analyzují chování vlků žijících v zajetí za stejných podmínek, v jakých bývají chováni psi. Výzkum vědce přivedl k myšlence, že předci vlků měli nejméně tři sociální dovednosti, které z nich dělaly vhodné potenciální společníky člověka. Kromě již zmíněné tolerance a schopnosti spolupráce byli navíc všímaví – podobně jako psi. S člověkem sdíleli i jiné vlastnosti: byli velmi sociální a žili ve smečkách.

Z jedné z předešlých studií Friederike Rangeové a Zsofie Viranyiové dále vyplývá, že vlci snadno poznají, zda člověk má nějaké jídlo a kde je ukrývá. Zatímco psi si při experimentu museli potravu často vystopovat a používali tedy převážně čich, vlkům stačil zrak. Bedlivým pozorováním člověka a jeho pohybů se bez váhání vypravili na místo úkrytu.

Kde se vlastně vzali?

Záhadou však není jen důvod domestikace psů, ale i samotný původ těchto šelem. Podle evolučního biologa Roberta Wayna z University of California se psi nevyvinuli z vlků, ale mají jednoho společného předka – velkého pravlka žijícího před 9 000 až 34 000 let.

TIP: Proč není možné ochočit vlka: Klíč k nepoddajné povaze

Wayne dělí průběh domestikace psů na tři etapy: V první etapě snad už neandrtálci využívali přítomnosti psů k lovu a k udržení jiných agresivních masožravců v bezpečné vzdálenosti. Ve druhém stadiu, kdy se rozvíjelo zemědělství, žili psi poblíž lidských obydlí, kde se pomalu přizpůsobovali jiné stravě. V tomto období se také naučili trávit škrob. Ve třetí etapě lidé selektivně šlechtili různá psí plemena, čímž se dramaticky změnil vzhled i chování psů.