Psi pralesní: Lovci na souši i ve vodě

Psi pralesní (Speothos venaticus) loví ve dne a v noci odpočívají v norách nebo dutých kmenech, které jim slouží jako úkryt. Umí lovit i jako osamělí predátoři, ale obvykle se sdružují do malých smeček a dokážou zdolat i kořist, která je mnohem větší, než oni sami. Většinou se zaměřují na velké hlodavce jako jsou akuči (Myoprocta), aguti (Dasyprocta) a paky (Agouti). Někdy však skolí i pekariovité (Tayassuidae) a pštrosovité ptáky nandu (Rhea) a dokonce byla zaznamenána šestičlenná smečka, která zdolala 250 kilo těžkého tapíra. Sami psi pralesní přitom váží cca od pěti do osmi kilogramů. 

V některých španělsky hovořících zemích se psům pralesním přezdívá perro de agua, tedy „vodní pes“. Záliby ve vodním prostředí využívají i při lovu. Když se totiž smečka zaměří na lov pak nebo kapybar (Hydrochoerus hydrochaeris), část lovců je připravena na souši a část číhá ve vodě, kde paky a kapybary často hledají útočiště.

Psi pralesní se projevují výraznými vysoko posazenými zvuky, pomocí kterých hledají ostatní členy smečky. Tento způsob komunikace je pro ně při pohybu hustým podrostem nezbytný.

TIP: Hyeny a lidské předsudky: Královny matky a jejich klan

Výška psa pralesního nepřesahuje 30 cm. Tato malá šelma dorůstá délky od cca 57 do 75 cm. Široká hlava s krátkým čumákem je porostlá nazrzlou srstí, která směrem k ocasu tmavne až do hnědé nebo černé. Kolem krku má světlou skvrnu. Dožívají se zhruba deseti let.