První mávnutí křídel: Vědci zjišťovali, jak se první ptáci vznesli do vzduchu

Výzkum proběhl na švédské univerzitě Lund, kde v aerodynamickém tunelu zoologové měřili parametry letu netopýra vodního (Myotis daubentonii). „Naše údaje ukazují, že let v blízkosti rovného povrchu šetří zvířatům dvakrát více energie, než naznačovaly matematické modely,“ prozradil biolog Christoffer Johansson, jeden z vedoucích vědců této studie. 

Termín „povrchový efekt“ označuje skutečnost, že povrch, ať už jde o zem nebo vodní hladinu, funguje jako aerodynamické „zrcadlo“, jež zvyšuje vztlak pod křídly a ptáci tak těsně nad zemí (vodou) vydají méně energie na to, aby vzlétli nebo se v letu udrželi. Tohoto efektu mohou létající tvorové využít, pokud nad povrchem letí ve vzdálenosti nepřesahující rozpětí křídel. S rostoucí vzdáleností od země nebo vodní hladiny vztlak exponenciálně klesá. Rovný povrch, jaký poskytuje například klidná jezerní hladina, nad níž ptáci a netopýři loví hmyz nebo za letu pijí, poskytuje ideální podmínky, za nichž letící tvor spotřebuje letem ještě méně energie než při plachtění. 

TIP: Zbaveni zemské tíže: Kdy se vznesli první tvorové do vzduchu?

Výzkum byl sice proveden na netopýrech, ale má svou platnost i pro ptáky nebo hmyz. Navíc podporuje rozšířenou teorii o zrodu létání. Jedna z dosud uvažovaných variant říká, že zvířata se naučila létat při přeskocích z větve na větev a ze stromu na strom, jiná (a o ni právě jde) tvrdí, že létání začalo na zemi. Při běhání a vyskakování za kořistí se tvorům vyvinula jakási před-křídla, jež jim umožňovala běžet rychleji a skákat výš. Křídla získávala stále dokonalejší podobu a nakonec se tak zrodil skutečný let. „Je to pochopitelně spekulace, ale jestliže zvířata při máchání křídly blízko země ušetří tolik sil, pak se tato teorie zdá jako velmi pravděpodobná možnost,“ dodává Christoffer Johansson.