První Evropan v Americe: Proč Leif Eriksson riskoval životy při výpravách do neznáma?

Velké osobnosti vikingského věku zůstávají pro historiky dodnes tak trochu záhadou. Nevíme dost, abychom mohli spolehlivě zmapovat jejich osudy: Většinu dostupných informací totiž poskytují pouze ságy z pozdějšího období, jejichž věrohodnost mnozí odborníci zpochybňují. Jisté však je, že seveřané ovládli divoký vodní živel natolik, že se odvážili opustit známé prostředí skandinávské domoviny.

Jako první nalezli spojení po vodě mezi Baltem a Malou Asií, když se po ruských řekách úspěšně dostali až do tehdejší Konstantinopole. Především ovšem, na rozdíl od Římanů a dalších obyvatel Středomoří, mířili na západ. Nejprve kolem 8. století postupně osidlovali menší souostroví v dnešním Norském moři, jako Hebridy, Orkneje či Shetlandy, posléze si podmanili Island – a nakonec se vydali ještě dál. 

Zelený ostrov

Z generace na generaci si mezi sebou předávali zvěsti, že někde za obzorem musí ležet dosud neobjevená pevnina. Někteří mořeplavci se po návratu domů dokonce zmiňovali, že skutečně zahlédli její obrys, až do roku 982 však u jejích břehů nikdo nezakotvil. Uvedeným činem vstoupil do dějin teprve zkušený mořeplavec Erik Rudý z Islandu. Zdárně překonal víc než 700 kilometrů dělících jeho domov od ostrova, který podle bujné vegetace pojmenoval Zelená země – tedy Gronland neboli Grónsko. Doprovázela ho tam i žena a tři synové, přičemž druhorozenému Leifovi bylo tehdy dvanáct let, jak lze alespoň vyčíst z literárních pramenů.

TIP: Vikingové v Grónsku: Tajemství dávných osad z mrožích klů

Rodina strávila v Grónsku zhruba tři roky a položila základy prvních osad. Poté se Erik vrátil na Island, aby o svém objevu informoval ostatní muže, kteří se rádi vydávali za dobrodružstvím a na lup neboli „vík“. Započala tak éra úspěšného kolonizování největšího ostrova planety, jenž tou dobou skutečně dělal čest svému jménu: Zatímco dnes ho pokrývá sníh a led, před tisíci lety tam díky periodickému oteplení panovalo mírné klima a Grónsko představovalo příjemné místo k životu. 

Zvěsti o neznámé krajině

Účast na objevné výpravě, kterou se neohrožený Erik Rudý zapsal do historie, v jeho synech nepochybně zanechala hluboký dojem. Proto nepřekvapí, že se rozhodli jít v otcových šlépějích – a nakonec ho i překonali. 

Podle teorie, k níž se současní historici kloní, předznamenalo Leifův osud setkání s Bjarnim Herjólfssonem. Tento bohatý islandský obchodník přátelům vyprávěl, že při jedné z námořních cest zahlédl na západním horizontu obrysy země. Dnes jej považujeme za prvního známého Evropana, který se zřejmě na vlastní oči přesvědčil o existenci Ameriky. Teprve Leif Eriksson však domněnku potvrdil. 

Norská inspirace 

První příležitost prověřit své námořnické dovednosti se mu naskytla nejspíš ve 24 letech, kdy dostal za úkol dovézt norskému králi Olafovi dary z Islandu. Plavba se neobešla bez komplikací, neboť ji zhruba na měsíc přerušila bouře a uvěznila posádku na Hebridách. Nakonec však právě zmíněné zdržení sehrálo v Leifově životě klíčovou roli, protože na ostrovech prožil milostný románek s dcerou místního panovníka. Thorguna s Erikssonem otěhotněla, a přestože se chlapec Thorkill narodil až dlouho po jeho odjezdu, později za otcem do Grónska přicestoval. 

Pobyt u norského krále obohatil Leifa v mnoha ohledech, nejvýznamněji však v tom náboženském. Mladý Viking se nechal pokřtít a novou víru posléze přivezl domů. Následně k ní konvertovala i jeho matka a údajně se zasloužila o vybudování vůbec prvního grónského kostela.

V Novém světě

Leif však nezapomněl na Bjarniho vyprávění: Po návratu proto shromáždil 35 mužů a vypravil se s nimi do neznámých vod. Plavili se zhruba 320 kilometrů na západ od Grónska, když skutečně spatřili neznámou pevninu a pojmenovali ji „Helluland“ neboli „kamenná země“ – s největší pravděpodobností šlo o dnešní Baffinův ostrov na severu Kanady. S tím se ovšem ambiciózní Leif nespokojil a navigoval plavidlo podél pobřeží dál na jih, až k současnému poloostrovu Labrador, který nazval „Markland“ čili „lesní země“. Dnešní ostrov Newfoundland pak dostal jméno „Vinland“, tedy „země vína“. A teprve tam Vikingové podle všeho poprvé vstoupili na americkou půdu. 

Podle dochovaných zápisů v kronikách je překvapilo bohatství místní přírody: Poskytovala dostatek zeleně a pastvy pro dobytek, lososi byli větší než v Grónsku, a jak název napovídá, pravděpodobně tam rostla i vinná réva (ačkoliv jiný výklad ztotožňuje termín „vin“ se starogermánským označením pro pastvinu). Muži se v místě na nějakou dobu usadili a založili poměrně prosperující kolonii.

První rodilý Američan

Erik Rudý se synova triumfálního návratu do Grónska nedožil. Když Leif spolu s posádkou doplul zpět, byl už starý panovník po smrti. Eriksson po něm převzal grónské žezlo a žádnou další výpravu za oceán už nepodnikl. 

Nicméně jeho bratru Thorvaldovi nedala objevená země spát a po nějakém čase tam zamířil znovu. Stal se tak zřejmě prvním Evropanem, který se prokazatelně setkal s domorodci, a na vlastní kůži se přesvědčil také o nebezpečných stránkách „nového světa“. Krutým vystřízlivěním se pak stala násilná roztržka s místními, při níž Thorvald přišel o život. Zbytek posádky se vrátil domů s hrůzyplnými zvěstmi o lidech, které nazývali „skraelings“, tedy doslova „ohyzdové“. Konfliktům s nimi se navíc nevyhnuly ani pozdější výpravy. 

TIP: Vikingové objevují Ameriku: Vstříc dobrodružstvím na palubě drakkaru

O dalším osudu Leifa Erikssona mnoho nevíme. Naposledy je zmiňován v letech 1018–1020, kdy mu nejspíš bylo kolem 50 let. Po něm na grónský trůn usedl jeho syn Thorkill, narozený na Hebridách. Druhý Leifův bratr, Thorstein, podnikl ještě jeden pokus doplout k Vinlandu, po cestě však onemocněl a zemřel. Do osady, kterou tam Eriksson založil, se nakonec dostala až Thorsteinova žena s novým manželem. A z jejich vztahu vzešel chlapec Thorri – první Evropan, o němž je známo, že se narodil v Severní Americe…