Proti proudu času: Krátká historie černo-bílého šatníku

Ve středověku představovala barvu smutku bílá. Bílé květiny se pokládaly na hrob a v mnohých zemích kolovala pověst, podle níž smrt zvěstuje „bílá paní“. Ve své době se tak říkalo francouzským královnám vdovám, jež chodily po skonu manžela výhradně v bílé.

Milenka udávající trend

Naopak černá vyjadřovala zbožnost, pokoru a přísnost. Vedle kněží ji proto oblékali i soudci, kteří tak prezentovali nestrannou a strohou spravedlnost. Jejich taláry ostatně v mnoha případech zůstávají černé dodnes.

Obrat v barevné symbolice přinesl červenec 1559, kdy na následky nešťastného zranění z turnaje zemřel francouzský král Jindřich II. Jeho milenka Diana de Poitiers (provdaná madame de Brézé), do níž se panovník zamiloval ještě jako šestnáctiletý mladík, tehdy oblékla neobvyklý smuteční šat: Jelikož neměla nárok na tradiční bílou, protože její skutečný manžel Ludvík de Brézé žil, nosila po zbývajících šest let života oděv kombinující bílou a černou.

Černá šedá eminence 

Ženou, od níž se naopak bílé odění obecně očekávalo, byla francouzská královna a právoplatná Jindřichova manželka Kateřina Medicejská. Vdova však, zřejmě v reakci na svoji nenáviděnou rivalku, odmítla bílý šat přijmout a následujících třicet let nosila výhradně černou. Manifestovala tím navíc svoji zbožnost (jak se slušelo na neteř papeže) a roli soudkyně a usmiřovatelky mezi katolíky a protestanty, do níž se stylizovala. Jako šedá eminence trůnu, která postupně vládla jménem tří svých synů, nakonec vešla do dějin coby „černá královna“. 

TIP: 3000 let ženské krásy ve třech minutách

V očích veřejnosti se ovšem její tmavý oděv pojil spíš s intrikářstvím a „černými úmysly“ – teprve na sklonku jejího života se začalo tradovat, že tmavou nosila na znamení smutku. S ohledem na průběh jejího manželství a ve světle faktu, že nikdy neužívala titul „královna vdova“, ale vždy jen „královna matka“, však její skutečné truchlení zůstává otázkou. 

Znamení panenství 

Třetí ženou, jež stála u zrodu nového trendu, byla skotská královna Marie Stuartovna. V roce 1558 se v Paříži slavila její svatba s budoucím francouzským králem Františkem II., synem zmíněné Kateřiny Medicejské. Marie tehdy přítomným vyrazila dech, neboť se k oltáři dostavila v bílé – patrně ji zvolila, aby zvýraznila svou snědou pleť. Spekulaci, že se jednalo o barvu smutku, musela sama nevěsta opakovaně vyvracet: Tvrdila, že si bílou vybrala coby znamení panenství.