Proti proudu času: Jak vypadaly posilovny na konci 19. století

Přestože by se mohlo zdát, že kult zdravého těla je výdobytkem posledního století, není tomu tak. Cvičení, ať už léčebného, nebo společenského charakteru, je součástí lidských dějin již od starověku. Zpočátku bylo cvičení chápáno jako příprava k boji, v antickém Řecku byl ale tělesný pohyb považován za součást zdravého a harmonického způsobu života a tělesná výchova se stala součástí vzdělávacího systému.

Renesance lidového sportování

Skutečný rozmach lidového sportování v Evropě ale přišel až v 18. a 19. století – lidé v jižních zemích se věnovali převážně atletice, střední Evropu ovládla gymnastika a Británie žila míčovými sporty - kopanou, ragby, tenisem a kriketem. 

Zcela jinou cestu představovala tzv. švédská škola, založená Perem Henrikem Lingem (1776-1839), která si kladla za cíl vytvořit cvičení na anatomicko-fyziologickém podkladě. Šlo především o přesné pohyby konkrétními částmi těla k dosažení harmonické stavby těla se zdravotním cílem. S mírnou nadsázkou tedy lze říct, že dnešní moderní fitness centra se zrodila před 200 lety ve Švédsku.

TIP: Proč už mezi námi nechodí supermani?

Praotcem dnešních posilovacích strojů byl švédský lékař dr. Gustav Vilhelm Zander, který kolem roku 1850 sestavil první stroje s variabilním odporem. Zander se věnoval ortopedii a byl propagátorem tzv. mechanoterapie. Kolem roku 1960 založil ve Stockholmu léčebný institut (Zander Therapeutical Institute) a vybavil jej zařízeními, která jsou dnes pokládána za nejranější příklady posilovacích strojů. Zanderův institut se postupně rozšířil do 146 zemí po celém světě.