Vražedný dotek horka
Nejteplejší místo na Zemi: Teplota 54,4 °C (56,7 °C)
O vůbec nejteplejší místo planety se vedou mnohaleté spory. Při jeho určování totiž záleží na více faktorech, například na tom, zda se bere v úvahu teplota zemského povrchu, nebo vzduchu. V roce 2012 anulovala Světová meteorologická organizace (WMO) kvůli neprůkazným měřením dosavadní rekord teploty vzduchu zapsaný v Guinnessově knize, který už od roku 1922 patřil libyjskému městu Al Azízíja s 57,8 °C. Primát nově drží kalifornské Death Valley neboli Údolí smrti s hodnotou 56,7 °C. I o tomto záznamu z 10. července 1913 ale panují jisté pochybnosti. Ze stejného místa pochází i aktuálně druhý nejvyšší záznam, který je naopak velmi čerstvý – 16. srpna 2020 zde rtuť teploměru vystoupala na 54,4 °C. Jde tak o nejvyšší skutečně potvrzenou teplotu vzduchu na Zemi. Pokud bychom však měřili teplotu zemského povrchu, nejžhavějším místem světa by se stala íránská poušť Lút, kde se v roce 2005 rozpálila půda na neuvěřitelných 80,8 °C.
Vyprahlé město duchů
Nejteplejší obydlené místo: Průměrné teploty kolem 41 °C
Rekord trvale osídleného místa s nejvyššími teplotními průměry drží město Dallol v severní Etiopii. Průměrná roční teplota tam v letech 1960–1966 dosahovala 34,4 °C, od té doby ovšem ještě vzrostla – dnes činí 41 °C (pro srovnání: u nás se pohybuje okolo 7 °C). Tamní nehostinná krajina se suchým pouštním podnebím se navíc nepodobá žádné jiné na celé planetě: mohou za to soli obsažené v půdě a probublávající horké prameny, jež se mísí s jedovatými plyny unikajícími z podzemí. Většina obyvatel, kteří se dříve živili těžbou solí, se však již kvůli neúnosným podmínkám z města odstěhovala.
Mrazák matky přírody
Nejchladnější místo na Zemi: Teplota −89,2 °C
Ačkoliv se běžný smrtelník obvykle hroutí už ve chvíli, kdy teplota klesá pod −20 °C, existují na Zemi místa, která zmíněnou hodnotu několikanásobně překonají. Absolutním rekordmanem je v tomto ohledu východní Antarktida a tamní polární výzkumná stanice Vostok, kde vědci zkoumají zemskou magnetosféru, sluneční záření i klimatické změny. Třeskuté mrazy panují v okolí základny ležící v nadmořské výšce 3 488 m prakticky nepřetržitě, ale v roce 1983 se tam podařilo naměřit vůbec nejnižší teplotu v historii: −89,2 °C.
Sibiřský pól zimy
Nejchladnější obydlené místo: Teplota −67,7 °C
Asi 5 300 km vzdušnou čarou na severovýchod od Moskvy a 450 km severně od Ochotského moře v ruské republice Jakutsko či také Sacha leží vesnička Ojmjakon, jež se pyšní světovým rekordem. Roku 1933 tam totiž vědci naměřili vůbec nejnižší teplotu v obydleném místě: −67,7 °C. Zmíněné extrémy má na svědomí subarktické klima, které rovněž způsobuje, že je země trvale zmrzlá, a vysloužilo místu i přezdívku „sibiřský pól zimy“. Asi 500 tamních obyvatel čelí krutým mrazům především od prosince do února, kdy se teploty pohybují okolo −50 °C. Milovníci tepla si však v Ojmjakonu nepřijdou na své ani v létě a útěchou jim zřejmě nebude ani ujištění, že v červnu a červenci rtuť teploměru nikdy neklesá pod −10 °C.
Proměnlivá Tvář nebes
Nejvyšší hora světa: Výška 8 848 metrů nad mořem
Gigantický Mount Everest snad ani není třeba představovat. Nepálci jej nazývají Tvář nebes a jde vůbec o nejvyšší horu světa tyčící se 8 848 m nad mořskou hladinu. Vrchol láká k výstupu stále víc odvážlivců, ovšem ne vždy jejich snahu korunuje úspěch. Za touhu po dobrodružství už zaplatilo životem přes 250 lidí. Velikán rozkročený na pomezí Nepálu a Tibetu v pohoří Himálaj se přitom podle vědců jen za posledních deset let posunul o 40 cm na severovýchod a zvýšil se o 3 cm. Zemětřesení v Nepálu v roce 2015 pak zapříčinilo, že se pohnul naopak o 3 cm na jihozápad.
Nejdál od středu Země
Nejvzdálenější od zemského středu: Výška 6 268 metrů nad mořem
Pokud bychom výšku hory měřili nikoliv od hladiny moře, ale od středu Země, primát by vybojovala vyhaslá sopka Chimborazo ležící mezi pásmy východních a západních Kordiller ve středním Ekvádoru. Její vrchol atakuje hranici 6 268 metrů nad mořem, a až do roku 1808, kdy byla v Nepálu objevena osmitisícovka Dhaulágirí, považovali lidé Chimborazo za nejvyšší horu světa. O jejím významu pro obyvatele země svědčí i fakt, že se dostala do ekvádorského státního znaku.
Země jako placka
Nejplošší území: 10 582 km² téměř rovného povrchu
Na některých místech naší planety je obtížné uvěřit, že skutečně není dokonale placatá. Patří mezi ně i bolivijská solná pláň Salar de Uyuni, kde byste nějakou větší vyvýšeninu hledali marně. Nekonečná rovina coby pozůstatek po vyschlém jezeře pokrývá plochu 10 582 km², a rozlohou se tak blíží Libanonu. Kromě nebývale hladkého povrchu se místo chlubí i dalším „nej“ – přírodní zásobárna zhruba deseti miliard tun soli totiž představuje vůbec největší solnou pláň světa. Jednou ročně navíc v lokalitě dochází k záplavám a návštěvníkům se naskytne zcela výjimečné divadlo: rozlehlá rovná plocha se po kontaktu s vodou promění v obří zrcadlo.
S vichrem o závod
Největrnější místo světa: Vítr 240 km/h
Antarktický Commonwealth bičují větry běžně přesahující rychlost 240 km/h, přičemž tamní celoroční průměr činí asi 80 km/h. Zhruba 50 km široký záliv tak představuje vůbec největrnější místo planety. Větrné bouře mají na svědomí tzv. katabatické větry, tedy proudy studeného vzduchu směřující podél strmého ledového štítu k moři. Období výjimečně silných a dlouhotrvajících větrných bouří, jež často začnou i skončí zcela nečekaně, nastává většinou v zimě. Navzdory extrémnímu počasí je však nehostinný záliv oblíbeným útočištěm tučňáků.
Rekordman zalitý solí
Nejhlubší místo na souši: 422 metrů pod úrovní moře
Mezi lokalitami se zápornou hodnotou nadmořské výšky kraluje solné jezero, jehož východní břeh leží na území Jordánska a ten západní v Palestině a v Izraeli a které známe jako Mrtvé moře. S hladinou rozprostírající se 422 m pod úrovní Středozemního moře představuje vůbec nejnižší bod na suchozemském povrchu a s hloubkou 304 m rovněž nejhlubší solné jezero na světě. Díky vysokému obsahu soli – konkrétně se salinitou až 35 % – se mu dříve přisuzoval i titul nejslanějšího pozemského jezera. Ten však reálně náleží antarktickému Don Juan Pond, jehož slanost dosahuje až 40 %.
Až na dno světa
Nejhlubší místo na Zemi: Hloubka 10 994 metrů
Ve vodách západního Pacifiku, severně od ostrova Guam a jihovýchodně od pobřeží Japonska, se rozprostírá podmořské tektonické údolí zvané Mariánský příkop. Táhne se v délce 2 550 km, jeho průměrná šířka činí asi 69 km a proslulo světovým rekordem – 10 994 metrů pod hladinou se tam nachází vůbec nejhlubší místo planety. Podle vědců panuje u dna neproniknutelná tma a extrémní tlak, přičemž teplota se blíží bodu mrazu. Odborníci však zjistili, že navzdory tomu žije v největších oceánských hlubinách mnoho mikroorganismů.
Podzemní Everest
Nejhlubší jeskyně: Hloubka 2 197 metrů
Uprostřed krasového masivu Arabika na západě Kavkazu se do nitra zemského povrchu zavrtává nejhlubší jeskyně světa zvaná Krubera nebo též Voronija. Nikoliv náhodou jí lidé přezdívají „podzemní Mount Everest“, a speleologové se dokonce podobně jako jejich himálajští kolegové orientují při sestupu podle „výškových táborů“. Vůbec nejníž se zatím dostal Ukrajinec Gennadij Samochin, který se v roce 2012 spustil do hloubky 2 197 m – ani tam však podle odborných odhadů neleží úplné dno jeskyně.
Osamělý konec světa
Nejodlehlejší obydlený ostrov: 2 800 kilometrů od nejbližšího kontinentu
Ostrov Tristan da Cunha ležící v jižním Atlantiku rozhodně není vhodnou destinací pro ty, kdo rádi poznávají neustále nové lidi a kraje. Jde totiž o vůbec nejodlehlejší ostrov světa: nejbližší obydlenou pevninou je 2 400 km vzdálený ostrov Svaté Heleny, od břehů jižní Afriky dělí malý kus souše uprostřed oceánu téměř 2 800 km, a od Jižní Ameriky dokonce 3 200 km. Ostrov o rozloze asi 98 km² objevili Portugalci v roce 1506 a dnes spadá pod zámořské území Velké Británie. Podle sčítání lidu z roku 2014 tam přitom žije pouze 297 stálých obyvatel.
Město věčného světla
Největší světelné znečištění: 1 000× překročený limit světelného smogu
Záře neonů má jistě své kouzlo, ale zároveň s sebou nese i negativa v podobě tzv. světelného znečištění. Vůbec „nejzářivějším“ místem planety je v současnosti sedmimilionový čínský Hongkong, kde míra světelného smogu průměrně 1 000× překračuje mezinárodní normy osvětlení stanovené pro běžné noční město. Přemíra umělého nočního svitu má negativní vliv na lidi i na zvířata, a kromě toho obyvatelé asijské metropole prakticky nikdy neuvidí nad hlavou hvězdnou oblohu.
Život v davu
Nejhustěji osídlené město: Hustota osídlení 42 857 lidí/km²
Pokud vyjdeme z průměrného počtu lidí žijících na 1 km² ve městech s přesně definovanými hranicemi a pomineme-li periferie i megapole typu Tokia, pak žebříčku nejhustěji osídlených měst aktuálně vévodí filipínská Manila: na jediném kilometru čtverečním tam žije téměř 43 tisíc obyvatel. Přelidněné sídlo však paradoxně leží zároveň v hlavním pásmu pacifických tajfunů – a na seznamu měst nejvíce ohrožených přírodní katastrofou mu tak patří druhé místo, hned po japonské Jokohamě.
V srdci umělé země
Největší umělý ostrov: Rozloha 970 km²
Ačkoliv zřejmě nejznámější umělé ostrovy představují Palm Islands v Dubaji, pokud jde o velikost, patří světové prvenství v této kategorii nizozemskému Flevopolderu v provincii Flevoland. Jeho celková rozloha činí 970 km² a Nizozemci jej postupně vybudovali v letech 1955–1968. Donutily je k tomu rozsáhlé záplavy, jež zemi postihly v roce 1916. V oblasti pojmenované podle někdejšího jezera Flevo, které se tam rozprostíralo ještě v dobách Římské říše a raného středověku, dnes žije asi 400 tisíc obyvatel.
V oblacích prachu
Nejvíce znečištěné město: 21× překročený limit polétavého prachu
Existuje řada zemí i míst, kde při dlouhodobém pobytu riskujete zdraví. Vůbec nejznečištěnějším městem na planetě se však letos podle Světové zdravotnické organizace (WHO) stalo indické Nové Dillí. Množství polétavého prachu, jenž vzniká v důsledku automobilové dopravy, používání nekvalitních paliv či spalování odpadů tam převyšuje 21násobek povoleného limitu! Taková koncentrace s sebou přitom nese řadu zdravotních problémů, především poškození plic, které si v Indii ročně vyžádá 1,3 milionu životů. Znečištění ovzduší tak představuje největšího zabijáka v zemi hned po srdečním infarktu.