Přízraky na Černé řece: Brazilské vydry na Rio Negro

Když jsem do Pantanalu odlétal, z nějakého důvodu jsem si myslel, že to s pozorováním vyder bude jednodušší. Naivně jsem si představoval, jak požírají ryby v prvním slunci a já je v klidu sleduji. Pantanal mi přichystal spoustu příjemných překvapení, ale s vydrami jsem měl trochu smůlu.

Schovávačka na brazilské řece

Časná pantanalská rána byla každý den spojená s lodním výletem po řece. Živá příroda na březích se čerstvě probírala do dalšího horkého dne. Ledňáčci strnule čekali na první úlovek, volavky a ibisové stále setrvávali v klidných zátočinách, kde strávili noc. Kajmani vylézali z vody, aby se začali slunit a v korunách stromů se probouzel barevný ptačí život.

Jen vydry se přede mnou schovávaly. Přitom jsem s jistotou věděl, že na řece žijí vydry jihoamerické (Lontra longicaudis) a vydry obrovské (Pteronura brasiliensis). Po prvních projížďkách po řece jsem tomu ale pomalu přestával věřit. Nikde ani chlup.

Hlava nad vodní hladinou

Ranních projížděk přibývalo a ani na jedné jsem z vyder neviděl víc než záblesk mizícího hřbetu. Při další z ranních projížděk jsem ovšem několik desítek metrů před lodí zahlédl mokrou hlavu s výraznými fousky. Byla mnohem menší než hlava na řece běžnější kapybary a když jsme se dostali o kousek blíž, bylo jasné, že patří menšímu vydřímu druhu, s nímž se můžete v brazilských vodách potkat – vydře jihoamerické.

Vydra vždy na vteřinu vystrčila hlavu, aby se hned ponořila a dalších 10–20 metrů překonala pod hladinou. Po krátké zoufalé snaze předpovědět místo dalšího vynoření mi začalo být jasné, že pokud na vydry náhodou nenarazím, jak zrovna hodují nad ulovenou rybou, nemá smysl je nahánět. Vydry o nás ví a jejich úprk není to, o co jsem stál. Doufal jsem, že se na nás štěstí usměje příště.

Vydří skotačení a malý zázrak

Jednoho rána jsme při cestě k zobounům objevili pár vyder jihoamerických, jak zuřivě skotačí u kamenů vyčnívajících z řeky blízko téměř kolmého břehu. Neustále se proháněly kolem malé skalky – část jejich „okruhu“ vedla pod hladinou, ze které zuřivě vyskakovaly, aby se o zlomek vteřiny později opět ponořily do vody na druhé straně kamene.

Vydry jsou i v dospělosti velmi hravé a podobné aktivity jim očividně přináší velké potěšení. Snad se jedná o upevňování vzájemných vazeb nebo trénink loveckých dovedností. Protože jsou to ale velmi aktivní a inteligentní zvířata, je možné, že se tak zkrátka baví.

Těžko říct, zda se bavily také v okamžiku, kdy jsem před jejich zraky přišel neopatrností našeho lodivoda Fernanda o svůj stativ. Právě tady je řeka Rio Negro nejhlubší a stativ ležel v pětimetrové hloubce dlouhých šest dní. Pak se jej Fernandovi podařilo úplným zázrakem vylovit!

Pozvání k hostině

Když už se skoro zdálo, že pozorování vyder obrovských zůstane jen nesplněným přáním, objevily jsme je u vyvráceného kmene s čerstvě uloveným pestrým sumečkem. Hned začaly hodovat a my s potěšením přihlíželi.

TIP: Klíčový druh vydra mořská aneb Oběť vlastního kožichu

Tyto největší lasicovité šelmy jsou opravdu impozantní, a když nás pustily blízko, šel z jejich ostrých bílých zoubků skoro strach. Ryby za intenzivního žvýkání pomalu mizely ve vydřích žaludcích a já věděl, že jak bude dožráno, naše společná chvilka skončí. S poslední ocasní ploutví v koutku tlamy se vydra zmatlaná krví skutečně ponořila a kouzlo okamžiku bylo pryč. Moje velká touha ovšem byla splněna a řeka Rio Negro navíc nabízela mnoho dalších zvířecích lákadel.