Primáti a nástroje: Jsou malpy kameníci, nebo jen jedlíci prachu?

Malpa pruhohřbetá (Cebus libidinosus) uchopí do obou rukou těžký kámen, zvedne ho nad hlavu a pak s ním vší silou udeří o křemenný valoun vyčnívající z pískovcové skály. A ještě jednou a zase a zas. Z kamene odletují ostré úlomky, ale těch si opice nevšímá. Přestane jen na chvilku. Rychle olízne ze skaliska prach z rozdrceného kamene a pak pokračuje v těžké dřině...

Opičí kameníci ze Serra da Capivara

Mezi skalisky brazilského národního parku Serra da Capivara je možné zastihnout malpy pruhohřbeté, které používají kameny pro nejrůznější účely. Rozbíjejí s jejich pomocí tvrdé skořápky ořechů a jinými valouny dobývají ze země jedlé hlízy. Vědci dokonce přistihli samičky, jak házejí kameny po samečcích, aby je upozornily, že nastal vhodný čas k plození potomků. Samci tohle kamenné vyznání lásky okamžitě pochopí a rozhodně je nepovažují ze strany samice za útok.

Používání kamenů jako nástrojů je ve zvířecí říši poměrně rozšířené. Ořechy s nimi roztloukají například i šimpanzi učenliví (Pan troglodytes). Vydry mořské (Enhydra lutris) plavou s ulovenými plži či mlži na zádech, na hruď si položí plochý kámen a o ten pak rozbíjejí pevné lastury a ulity, aby se dostaly k masu. Mangusty žíhané (Mungos mungo) drtí o kameny brouky, jejichž pevná kutikula je pro zuby této africké šelmičky příliš pevná. Egyptské supy mrchožravé (Neophron percnopterus) zase vědci přistihli při rozbíjení tvrdé skořápky pštrosích vajec kamenem drženým v zobáku.

Malpy ze Serra da Capivara jsou ovšem mezi zvířecími uživateli kamenů výjimečné tím, že jako jediné štípají nerosty opakovanými nárazy a vyrábějí tak ostré úštěpky vhodné pro řezání. Výrobu takových kamenných nástrojů připisovali dřív vědci výhradně člověku a jeho přímým předchůdcům.

Nástroje nebo odpad?

Naši pravěcí předkové štípali vhodné druhy kamene a úlomky s ostrými hranami používali například k odřezávání masa od kostí. Malpy ale nejeví o ostré odštěpky nejmenší zájem. Je to pro ně odpad. Vědci se zatím jen dohadují, proč zvířata tak usilovně buší jedním kamenem o druhý. Fakt, že opice olizují prach z rozdrcených oblázků, svádí k domněnce, že hlavní odměnou za námahu je jim přísun nedostatkových minerálů. Je možné, že pojídají drcený křemen jako lék, kterým si vyhánějí ze střev cizopasníky.

Tým vedený Tomosem Proffittem z Oxfordské univerzity posbíral úštěpky kamene vzniklé činností malp a podrobil je zevrubné analýze. Úlomky mají miskovitý tvar a z jednoho kamene jich opice následnými údery postupně oddělí hned několik. V tomto ohledu se tyto kamenné štěpiny nijak neliší od cíleně vyráběných primitivních kamenných nástrojů. Naopak, právě tyto rysy je jasně odlišují od kamenných úštěpků vzniklých bez přispění člověka působením přírodních sil. A to je v živočišné říši jedinečný fenomén. Pokud se šimpanzům povede při rozbíjení ořechů rozštípnout kámen používaný jako kladivo, vzniklé úlomky se primitivním kamenným nástrojům nepodobají. 

Kdy se z odpadu stal vynález?

„Potřebujeme porozumět motivům, které vedou malpy k výrobě kamenného prachu a jeho pojídání,“ říká Tomos Proffitt. „Mezi primáty je podobné chování naprosto výjimečné.“

Doposud archeologové a paleoantropologové spojovali vznik ostrých kamenných úštěpků použitelných jako nástroje s obratnou rukou pravěkých lidí vedenou jasným záměrem vysoce inteligentního mozku. Teď však vědci přistihli při produkci stejných kamenných artefaktů zvířata, jež těmito schopnostmi nedisponují. 

Nad úlomky kamene, které jsou připisovány prvním lidem a jejich přímým předchůdcům, se tak vznášejí nečekané otazníky. Co když jde jen o nechtěné vedlejší produkty aktivit pravěkých primátů? Co když jsme historii výroby kamenných nástrojů omylem prodloužili o období, kdy pravěcí tvorové jen mlátili kamenem o kámen, aby pak slízli prach, a řezat a krájet vzniklými úštěpy je ani nenapadlo? 

Je možné, že naši dávní předci vynalezli výrobu kamenných nástrojů ve dvou etapách. V té první o sebe jen tloukli kameny, aby si podobně jako malpy obohatili jídelníček o potřebné minerály. A teprve ve druhé fázi nějaký pravěký génius přišel na to, že se ostré úštěpky hodí k řezání, škrábání či bodání. Pak ale stojíme před otázkou, kdy došlo ke klíčovému přechodu mezi oběma etapami a zda tento zlomový moment vůbec dokážeme z pravěkých nálezů vyčíst.

Ke kořenům civilizace

Objev pozoruhodné činnosti malp pruhohřbetých ze Serra da Capivara významně posouvá náš náhled na evoluci člověka. První nástroje, které můžeme připsat našim předkům, byly nalezeny v etiopské Goně a jsou staré 2,6 milionu let. Ještě o 750 tisíc let starší kameny nesoucí stopy po opracování pocházejí z keňské Lomekwi. U těch však zatím není jasné, čí ruka je držela.

TIP: Co se v mládí naučíš: Matky šimpanzů učí své potomky používat nástroje

Úplně nejstarší nástroje z Gony se svým vzhledem od „výrobků“ brazilských malp příliš neliší. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že nástroje z Gony vyráběli naši předci s jasnou představou, jak by měly vypadat a k čemu by měly sloužit. I kdyby při zrodu prvních kamenných nástrojů sehrála svou roli náhoda, nelze přehlédnout, že člověk svůj vynález rychle inovoval a zdokonaloval. Jednoduché kamenné odštěpky dál opracovával, aby mu lépe sloužily, a záhy vyráběl nástroje, které lze od úlomků kamene vytvářených malpami rozeznat na první pohled. Důvody, proč lidé svou technologii tak rychle rozvíjeli, zatímco malpy ani šimpanzi inovacemi nehýřili, zůstávají zahaleny tajemstvím. Malpy nám nabízejí příležitost nakouknout evoluci pod pokličku.