Příběhy plovoucích luk: Přehlížený význam českých mokřadů

Ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem již navštívila mokřady a možná bych ani neuměla vypočíst všechny jejich podoby. Rozmanitost tohoto ekosystému je totiž mimořádná. Zahrnuje slepá ramena meandrující říčky Ploučnice, kam jsme se dostali pouze na loďce, podmáčenou loučku zarostlou pcháčem zelinným s klikatícím se potůčkem uprostřed; lesní rybníky obklopené spadlými kmeny hustě obrostlými kobercem zeleného mechu; vodu rozlitou v lukách, nad níž naříkavě volaly čejky… Všechny tyto a mnohé další typy mokřadů spojuje voda jako pevné vlákno života. 

Kde je voda, tam je život

Během posledních několika měsíců jsme procházeli nejrůznější mokřadní biotopy, abychom v nich zdokumentovali život. Ten v blízkosti vody bují a překypuje rozmanitostí. Za všechen ten čas úmorných sestupů ve vysokých broďácích z lodi do vody a zpět, strnulého ležení mezi pcháči, na nichž jiskřila jinovatka, prodírání se mokrým rákosem a brodění se v zapáchajícím bahně, jsme byli odměněni úžasnými přírodními scenériemi a stálou přítomností živočichů.

Navždy se nám vtiskly do paměti splývající koberce bílých lakušníků, nad nimiž tančily své zásnubní tance modré a zlaté motýlice; popelaví jeřábi, jejichž troubení se zrána a navečer neslo daleko za obzor, shánčlivé ondatry, pasoucí se na rostlinách a vystýlající si travou své nory, hašteřivé slípky zelenonohé, zpěvy cvrčilek i noční koncerty žab, kvůli kterým se někdy těžko usínalo.

Stručně řečeno, kde je voda, tam je život. A proto je škoda, že Česká republika zjednodušeně řečeno vysychá. Od poloviny 19. století zmizelo z české krajiny více než 3 000 větších rybníků s plochou nad půl hektaru; včetně těch menších jich ubylo dohromady skoro 20 000. Celková délka vodních toků se z původních 76 000 kilometrů regulací zkrátila zhruba na třetinu (zdroj: Zpráva o Ekologické obnově ČR, 2012). Ani jinde ve světě není situace jiná a mokřadů ubývá. Odborné odhady tvrdí, že během dvacátého století jich z povrchu Země zmizela celá polovina. Přitom nejde jen o místa živoucí krásy. Mokřady mají i mimořádný význam.

Mokřady jako prvek stability

Mokřady mají v krajině nezastupitelnou úlohu, neboť se podílejí na koloběhu vody v přírodě. Při vydatných srážkách se stávají vodními rezervoáry a poté zase životodárnou tekutinu postupně uvolňují, čímž udržují v okolní krajině příjemné klima a v horkých letních dnech ji „chladí“. To velká pole, natož asfalt nebo beton neumí. Proto také dochází v poslední době k záplavám – kvůli vysušeným mokřadům a zregulovaným tokům se nemá voda v krajině kde zadržet (a naopak v období sucha v ní chybí). Podle odborníků je výkonnost v zadržování dešťové vody mnohem vyšší u mokřadů než u umělých vodních nádrží!

Mokřady navíc pohlcují nadbytečný oxid uhličitý z ovzduší. Tuto funkci zastávají nejlépe rašeliniště, kde se uhlík ukládá ve vrstvách rašeliny. V nížinách jsou zase rašeliništím podobná slatiniště, která však na rozdíl od kyselé rašeliny mají neutrální pH. Význam mokřadů je tedy i ve zmírňování klimatických změn.

Zásobárna druhů

Význam mokřadů je samozřejmě i v tom, že jsou domovem mnoha druhů rostlin a živočichů, z nichž mnohé nikde jinde nenajdete. Na rašeliništích například roste rosnatka okrouhlolistá nebo zde žije evropsky významný potápník dvojčárý, který v rámci ČR obývá především lesní rybník Vizír, jenž byl díky němu vyhlášen evropsky významnou lokalitou. Dalším příkladem může být motýl perleťovec mokřadní (Proclossiana eunomia), který patří k raritám české fauny a vyskytuje se již jen ostrůvkovitě na zamokřených horských loukách NPR Šumava a v šumavském podhůří.

Z Jestřebských slatin, které jsme také navštívili, stojí za zmínku endemická masožravka tučnice česká (Pinguicula bohemika) nebo endemický prstnatec český (Dactorhiza bohemica). Také se nám zde zcela náhodně podařilo vyfotografovat samce vážky plavé (Libellula fulva), aniž bychom tušili, že se jedná o unikátní nález. Doposud byl tento druh znám především z Moravy. Jedna populace žila na malé lokalitě ve Středních Čechách, odkud se zřejmě rozšířila i na Jestřebské slatiny. Na pracovišti Správy CHKO Kokořínsko Máchův kraj byla z fotografie vážky plavé velká radost a náš nález označili za „bombu“. Je tedy vidět, že fungující mokřady nám mají i z hlediska přírodovědného stále co nabídnout.

Záchrana domova rusalek a bludiček

V minulosti se však na mokřady nepohlíželo stejnýma očima jako dnes. Hlad po půdě vedl naše předky k tomu, aby mokřiny a podmáčená místa přeměňovali na ekonomicky užitečnou, tedy především ornou půdu. Mokřady navíc byly odjakživa vnímány jako prostředí nepřátelské, domov komárů a pohádkových bytostí, často byly považovány za zdroj nákaz. Proto byly přeměňovány na „lidem bližší“ krajinu.

Ještě před druhou světovou válkou bylo mnoho mokřadních luk extenzivně obhospodařováno, ale obtížnost takového obdělávání vedla zejména za socialismu k plošnému odvodňování. Docházelo tak k zavážení mokřadů, rozsáhlému napřimování toků a intenzifikaci rybničního hospodářství, jehož výnosy bohužel i nadále rostou (dříve se produkce ryb pohybovala kolem 50 kg/ha, dnes je to cca 500 kg/ha). Z rybníků se staly sterilní nádrže plné kaprů, zatímco ostatní živočichové zde nemají šanci na život.

K historickému průlomu došlo po roce 1990, kdy se Česká republika připojila k mezinárodním ochranářským akcím a konvencím (Natura 2000, Ramsarská úmluva, AEWA - Informační systém Úmluvy o biologické rozmanitosti). V současnosti začalo Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s různými subjekty věnujícími se ochraně přírody program na mapování mokřadních lokalit ČR a jejich návratu do české krajiny. Součástí programu je i příprava vzdělávacích materiálů pro školy i veřejnost, v plánu je odborná publikace o mokřadech, film a mnoho dalšího. Metodické a pracovní listy pro školy na téma mokřady připravují též jednotliví partneři projektu, např. Česká společnost ornitologická. 

Hrozby nejen pro mokřady

K ochraně mokřadů a přírody vůbec nepřispějete tím, že budete do přírody vypouštět exotické živočichy, kteří přerostli nejen domácí teritorium ale i samotným chovatelům přes hlavu. Tuhle neřest prostě musím zmínit a to i bez naléhání plynoucího z rozhovoru se strážci přírody. Jedním z nejkřiklavějších příkladů je želva nádherná (Trachemys scripta elegans), která již poměrně běžně okupuje české rybníky na návsích a bohužel se vyskytuje i leckde ve volné přírodě. Tato americká kráska totiž nemá problém s přezimováním v našich klimatických podmínkách a úspěšně se množí. Vytlačuje tak naši jedinou, kriticky ohroženou želvu bahenní, která pohlavně dospívá až kolem desátého roku života, zatímco pruhovaná Američanka se může množit již mezi třetím a pátým rokem. Také apetit želv nádherných je ohromný, takže bezhlavě decimují drobné vodní živočichy (ti tvoří 60 % potravy) včetně obojživelníků, jejichž řady v Česku už beztak drasticky řídnou v důsledku mnoha jiných vlivů.

Na poli ochrany přírody v ČR bylo dosaženo spousty vynikajících výsledků. Co se týká mokřadů, bylo revitalizováno několik toků (např. říčka Hučina ve Vltavském luhu), byly obnoveny Kozmické ptačí louky u Opavy či revitalizována krušnohorská rašeliniště na Cínoveckém hřbetu a nelze nezmínit obnovu řízeně zaplavovaných luk v Ptačím parku Josefovské louky u Jaroměře, atd. 

TIP: Dunajská delta: Ptačí ráj v jednom z nejvýznamnějších evropských mokřadů

Zároveň se však u nás stává, že z dotačních peněz na obnovu mokřadů jsou někdy pořízeny intenzivní chovy kaprů. Temným mrakem vznášejícím se nad ochranou našich mokřadů je též nevyřešená otázka případného budování kanálu Dunaj – Odra – Labe, který by procházel třemi mezinárodně významnými mokřady zařazenými do seznamu mokřadních lokalit dle Ramsarské úmluvy (Dolní tok Dyje, Poodří a Litovelské Pomoraví). Netřeba zdůrazňovat, že výsledek této megalomanské stavby na tyto mokřady by byl naprosto fatální.