Příběh se šťastným koncem: Tuponosý kolos pronásledovaný pytláky

Nosorožec tuponosý jižní (Ceratotherium simum simum) byl kdysi hojně rozšířený v křovinaté stepi jižně od řeky Zambezi. V moderní době však populace tohoto druhu (některými vědci je stále označován jen jako poddruh) zažila velkou krizi a na konci 19. století se zdálo, že jeho dny jsou sečteny. Poslední populace žijící v jihoafrické provincii KwaZulu-Natal tehdy sestávala z pouhých 20 až 50 jedinců.

Prokletí „zázračné“ medicíny

Za prudkým poklesem počtu nosorožců stáli evropští přistěhovalci, pro něž byl lov tlustokožců vzrušující kratochvílí. Vláda Jihoafrické republiky se však vzpamatovala a zavedením přísných opatření a spoluprací s ostatními zeměmi dosáhla do dnešních dní nárůstu populace na počet zhruba 20 až 21 tisíc jedinců. Nosorožci dnes neobývají pouze území Jihoafrické republiky. Najdeme je v Botswaně, Namibii, Svazijsku, Zimbabwe, ale i ve státech, kde se dříve nevyskytovali – například v Keni, Zambii nebo Ugandě.

Ačkoli je populace poměrně četná, jméno nosorožce tuponosého stále figuruje mezi téměř ohroženými druhy, protože spolu s ostatními nosorožci neustále doplácí na jeden ze svých charakteristických rysů: mohutný roh. Tento zrohovatělý výrůstek tvořený bílkovinou zvanou keratin je hlavní příčinou útrap všech nosorožců. Podle tradiční asijské medicíny lze totiž rozemletý roh použít jako lék na mnoho nemocí od horečky, přes revmatismus, dnu, uštknutí hadem, halucinace, tyfus, zvracení až po rakovinu a dokonce posedlost ďáblem.

Není proč se radovat

Rohy ovšem nemají jen „zázračný“ účinek na zdravotní stav. Používají se také na výrobu nejrůznějších předmětů. Například v Jemenu, kde je import rohů oficiálně zakázán již od roku 1982, dodnes přežívá zvyk obdarovat chlapce ve věku dvanácti let zahnutou dýkou opatřenou rukojetí z rohu nosorožce vykládanou drahokamy. Dýka je symbolem mužnosti a oddanosti islámu a má sloužit k sebeobraně. Podobně jsou z rohů vyráběny obřadní poháry, knoflíky, přezky, spony či těžítka.

Poptávka po rozích navzdory snahám o osvětu stoupá, a tak se množí organizované gangy, které nosorožce střílejí nebo jim rohy nešetrně odřezávají a krvácející zvířata ponechávají svému osudu. Vědcům se podařilo vytvořit metodu, která umožňuje identifikovat oblast, z níž konkrétní roh pochází. Rohy zabavené pytlákům tam mohou posloužit k dopadení gangů a určení nejohroženějších regionů.

TIP: Nosorožci dvourozí v Čadu vyhynuli před 50 lety. Teď se tam opět vracejí

Doufejme, že se přes rostoucí zájem o přípravky z částí těl vzácných zvířat podaří jižní nosorožce ochránit a že je nepotká stejný osud, který přivedl na pokraj zániku nosorožce tuponosého severního (Ceratotherium simum cottoni). Obnova populace tohoto druhu dnes závisí pouze na dovednosti genových inženýrů a dvou posledních samicích Fatu a a Nájin, které byly roku 2009 převezeny do Keni ze zoologické zahrady ve Dvoře Králové a ani jedna z nich už nemůže donosit ani mládě „ze zkumavky“.