Příběh Mary Toftové: Ženy, která porodila králíka

Mary Toftová sice nemohla mít děti, v roce 1726 však zázračně otěhotněla: Do jiného stavu údajně přišla během vycházky, při níž spatřila na poli králíka – a o pár týdnů později pak drobného savce také porodila. Nezvyklou událost se rozhodl prošetřit chirurg John Howard, ovšem místo aby odhalil zcela zjevný podvod, svezl se na pomyslné vlně nadpřirozena a napsal o fascinujícím porodu řadě prominentních lékařů.

Titul za výmysl

Historka se dostala do novin a mnoho lidí jí uvěřilo. Zapadala totiž do dobově vyznávané teorie „mateřského otisku“, podle níž mohlo plod trvale poznamenat to, co ženu během těhotenství rozrušilo: Myšlenku podporovaly například matky, které v jiném stavu viděly žirafu, načež se jim narodily nezvykle „vysoké“ děti. 

Mezi těmi, kdo příběhu uvěřili, byl i král Jiří I. a také jeho lékař Nathaniel Saint-André, jenž následně odjel Mary Toftovou vyšetřit a nakonec souhlasil s pravdivostí jejího tvrzení: Své bádání dokonce zveřejnil v rozsáhlé studii, která vysvětlovala, jak probíhá lidský porod králíka fyziologicky – a panovník mu za zmíněnou práci později udělil šlechtický titul. Zatímco se zvěst šířila a lékaři pracovali na jejím objasnění, Mary rodila další králíky, jež pak její manžel za peníze ukazoval návštěvníkům.

Strach rodí pravdu

Ovšem ačkoliv Saint-André historce věřil (nebo alespoň chtěl), jeho konkurent, králův dvorní chirurg Cyriacus Ahlers, upozornil na skutečnost, že Mary navenek nevykazuje žádné známky těhotenství. Požádal proto o tajné prošetření Richarda Manninghama, jednoho z prvních porodníků vůbec.

TIP: Případy oklamané vědy: Falešní předkové a pomsta slavného spiritisty

Podvod nakonec vyšel najevo, když najatí agenti přistihli 3. prosince 1726 Maryina manžela při krádeži mladých králíků, které chtěl údajně na jídlo. Soudci se nicméně takový argument nepozdával – obzvlášť v domácnosti, kde žena tyto drobné savce rodí. Manningham proto den poté na Mary udeřil s tím, že ji musí důkladně prohlédnout, a ona se při pohledu na chirurgické nástroje přiznala, že si s manželem vše vymysleli.

Chytřejší Francouzi

Podvodnice sice na čas skončila ve vězení, ale nakonec ji propustili, neboť v podstatě neporušila žádný zákon – pouze zesměšnila řadu učených lékařů a krále, což jí spíš přidalo na popularitě. Ahlers detaily o podvodu publikoval ve studii, která posléze zničila vědeckou reputaci Saint-Andrého. A Denis Diderot případ využil, když o generaci později vysvětloval, jak velký přínos má jeho Encyklopedie, neboť díky ní nebudou Francouzi věřit podobným nesmyslům.